Popis není dostupný

Tato kniha spojuje dvě studie k tématu politické teologie. Skalického analýza Gutiérrezovy teologie osvobození je zralým přepracováním jeho starší neuveřejněné přednášky na Lateránské univerzitě. Skalický se v ní pokusil co nejvěrněji představit Gutiérrezovu teologii a poukázat na její slabá místa. Kriticky vidí především utopický rys teologie osvobození, která potenciálně tíhne k násilnému prosazování toho, co je správné a pravdivé. Vokounův text pak zkoumá dějiny pokusů pojmout křesťanskou víru jako občanské náboženství, anebo ji občanským náboženstvím nahradit. Ambice vkládané do občanského náboženství zkoumá od Comta (nahradit křesťanství), přes Kanta (přetvořit křesťanství v čistě morální náboženství rozumu) až po realizaci občanského náboženství v USA (být společným minimem křesťanství a judaismu) nebo jeho promýšlení v německé diskusi osmdesátých let (garantovat společné hodnoty, z nichž sekulární stát žije, ale sám je nedokáže garantovat). Kniha je určena všem zájemcům o vztah mezi náboženstvím a politikou, zejména z řad studentů společenských věd, historie a teologie.

Publikace je určena všem majitelům papoušků společníků. Pomůže pochopit mentalitu a potřeby opeřených mazlíčků. Informace vám mohou pomoci usnadnit vzájemné soužití, aby přinášelo potěšení oběma stranám. Tato vázaná kniha je komplexním průvodcem každodenní péčí o vašeho ptačího mazlíčka.

Hlavním tématem knihy je působení Boží prozřetelnosti a citlivost pro setkání s Bohem ve světě a v dějinách. Není cesty k Bohu mimo tento svět, ale jen skrze něj. A není cesty k Bohu mimo dějiny, ale jen skrze ně. Jak Bůh zasahuje do světových dějin i do dějin národních společenství? Jak se z duchovního hlediska prolínají „velké“ dějiny s osobním příběhem každého z nás? Jak Hospodin odpovídá na přímluvné modlitby věřících? Co si moderní myšlenkové proudy z teologie dějin vzaly a co naopak ponechaly stranou? A jak na to vše reaguje soudobá teologie? ***** Tyto otázky nejsou něčím odtažitým. Autorův pokus o obnovu teologie dějin vyrostl z jeho vnitřního duchovního zápasu. Poctivé referování o klasických i méně známých proudech teologie dějin tudíž doplňují kapitoly o osobní zbožnosti a spiritualitě i o tvorbě vlastního teologického úsudku. Smyslem není pouhá odpověď na akademické otázky, ale prohloubení našeho duchovního života.

Pozoruhodný portrét Martina Luthera vychází u příležitosti velkého výročí reformace (1517- 2017). Jaké byly Lutherovy duchovní kořeny? Jaké měl zázemí a na čem stavěl duchovní život? Nebyl spíše reformátorem zbožnosti a pastýřem duší než kritikem nešvarů či napravovatelem církevních pořádků? Prof. Vokoun čerpá ze solidních pramenů a odborné literatury, přitom ale píše esejistickou formou, což knize dodává čtivost a přístupnost pro široké spektrum čtenářů. S užitkem si ji přečte akademik, který se zabývá teologií či religionistikou, ale i každý křesťan, který chce obnovit svou víru či "teologii srdce" ze stejných zdrojů, z jakých čerpal sám Luther.

Setkání tradic a jejich proměny se dnes staly žhavým společenským tématem. Pokus o porozumění tomu, jak tradice obecně fungují a jak se proměňují, nabízí monografie týmu českých a německých badatelů, spolupracujících na projektu Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Autoři osvětlují tradici z hledisek filosofie, filologie, sociologie, teorie systémů a dalších disciplín. Autoři: Siegfried Wiedenhofer, Urs Espeel, Blahoslav Fajmon, Johann Evangelist Hafner, Světla Hanke Jarošová, Bedřich Jetelina, Tomáš František Král, Július Pavelčík, Ilja Srubar, Vojtěch Šimek, Hartmann Tyrell, Hans-G. Ulrich, Jaroslav Vokoun

Tato studie se věnuje dynamice křesťanské tradice v perspektivě humanitních a společenských věd. S využitím Gadamerovy filosofické hermeneutiky, Lotmanovy a Uspenského kulturní a historické sémiotiky a Luhmannovy systemické teorie navrhuje autor tři modely, které umožňují lépe pochopit pohyb a proměny křesťanské tradice a aktivně se účastnit na jejím dnešním utváření. Jaroslav Vokoun (1956) je vedoucím Centra ekumenických studií Teologické fakulty Jihočeské university a hostujícím kazatelem evangelických sborů na Plzeňsku a Domažlicku. V CDK vydal knihu Naslouchat teoložkám (Brno 2010).

O ženách-teoložkách se obvykle mluví v souvislosti s feministickou problematikou. Jaká však je teologie žen, které netematizují své ženství ani sexuální orientaci? Autor knihy si ve svých předchozích publikacích kladl otázku, „jak dělat teologii po konci novověku", a nyní se v této věci rozhodl „naslouchat teoložkám". Představuje devět autorek s různými inovativními přístupy, od modifikací klasického teologického realismu v podmínkách postmoderny až po přístupy poetické, narativní, dramatické, postkriticko-personalistické a ekumenicko-liturgické; tyto přístupy vidí jako slučitelné s klasickou křesťanskou ortodoxií a současně schopné sdělovat evangelium v naší době. Kniha je uvedena studií Petry Kriegelové o teologii Dorothy Leigh Sayersové jako předchůdkyni dnešních teoložek - ze studie je patrné, že současné přístupy nejsou tak docela nové, ale mohou navázat na obrat v teologii představovaný okruhem teologů a literátů sdružených v polovině 20. století ve skupině Inclings (Sayersová, C. S. Lewis, Tolkien aj.). „Kristus z Kréda" a „člověk z ulice" se mohou v perspektivě představených teologií znovu setkat a dorozumět. Jaroslav Vokoun je vedoucím Centra ekumenické teologie - Institutu Edmunda Schlinka při Teologické fakultě JU v Českých Budějovicích. Zabývá se zejména současnou systematickou a ekumenickou teologií. Mimo jiné vydal knihy K rekonstrukci teologie po konci novověku (České Budějovice 2008) a Postkritický proud v současné angloamerické teologii (Praha 2009).

Postkritická teologie je příkladem ekumenické teologie, spektrum jejích představitelů sahá od římskokatolických teologů přes luterány a reformované až k baptistům a menonitům.

Jak dál v teologii po „konci novověku“, který již před půl stoletím ohlašoval Guardini? V návaznosti na teorie postmoderny jako syntézy moderního s premoderním vidí autor knihy příležitost obnovit teologii postkritickou syntézou klasických a moderních zdrojů a dokládá možnosti tohoto pojetí na příkladu obnoveného přístupu k Písmu svatému.

Učení o theosis („zbožštění“) je spojováno především s východním křesťanstvím. „Syn Nejvyššího se stal člověkem, aby se člověk mohl stát synem Božím,“ říká Irenej. Podobné myšlenky nacházíme i na křesťanském Západě: „Protože nám jednorozený Syn Boží chtěl dát účast na svém božství, přijal naši přirozenost; stal se člověkem, aby člověka zbožštil,“ píše Tomáš Akvinský.Knížka Jaroslava Vokouna shrnuje nauku o theosis v západní – katolické i reformační – větvi. Nejprve sledujeme vývoj od apoštola Pavla přes Augustina a Bernarda až k Lutherovi a současnému luterství. Následně se zabýváme linií scholastickou: od Tomáše Akvinského až po římskokatolickou teologii a zbožnost 20. století (Arintero, Scheeben, Adam, Rahner, Urs von Balthasar, Katechismus a Misál). Pozornost je věnována i dvěma svébytným fenoménům: františkánské spiritualitě a evangelikální tradici navazující na Wesleyho.

Popis není dostupný