„Ryby, raky, ryby, raky, já chci taky, jaký fraky“ zpívá se v jedné zlidovělé písničce. O vepřovém, hovězím či skopovém se nezpívá, zato o rybách se i básní a píší se skvělé povídky, například Jak jsem potkal ryby, ba dokonce romány jako Bílá velryba.. Ryby jsou významnou a oblíbenou součástí našeho jídelníčku, přestože nejsme národem přímořským. Máme své šupinaté poklady na dosah v rybnících a řekách a i kdybychom rybímu masu zrovna neholdovali, pak štědrovečerní večeře bez kapra, naší nejproslulejší ryby vůbec, je na českém stole téměř nemyslitelná. Kromě kapra, bělice, okouna, pstruha, štiky, tedy těch nejznámějších domácích šupináčů, pronikli do naší kuchyně četní zástupci z mořských dálav a hlubin, jako losos, sleď, treska, tuňák a - jak jinak – sardinka. Jim a mnoha dalším vodním obyvatelům věnoval svou kuchařskou knihu šéfkuchař Jaroslav Vašák, jenž patří nejen k mistrům kuchařského umění, ale i k jeho zdatným propagátorům publikační i mediální formou. Díky němu si lze dopřát rybí menu bezmála každý den v roce, neboť jeho kniha obsahuje přes 300 receptů z 35 druhů sladkovodních i mořských ryb. Je uspořádána abecedně a každá ryba je tu jaksepatří popsána, zobrazena a především vsazena do receptů. A to receptů nejen ryze českých, ale i ryze zahraničních, v nichž nejlépe vynikne chuť masa konkrétního šupináče. Autor připojil i praktické rady: jak zbavit ryby nepříjemného charakteristického pachu, co si počít s kostičkami apod. Vašákova rybí kuchařka je v mnoha ohledech ryboráj.
