Popis není dostupný

V malebném hostinci pod Vyšehradem se šest věrných přátel pravidelně schází nejen na pivo a mariáš, ale hlavně k vážným i nevážným hovorům o kráse a složitosti života. Jejich debaty o ženách, české povaze, humoru, blbosti, ale i o svobodě, demokracii a dalších tématech, zaujmou filozofickou moudrostí, okořeněnou vtipným nadhledem.

Tři studie k problematice naladění (Befindlichkeit, Stimmung) ve filosofii Martina Heideggera. J. Novotný sleduje v první studii místo, pojetí a především založení naladění ve fundamentální ontologii. Usiluje o pochopení a vyložení toho, co je zde míněno naladěním jako takovým a jak náleží do celku výkladu lidského pobytu (Dasein). Pokouší se přitom domyslet a dovést do krajnosti jisté ohledy tohoto motivu, a to zvláště v souvislosti s řečí, konečností a časovostí. Ve druhé studii sleduje M. Pětová na základě Heideggerovy programové přednášky Vom Wesen der Wahrheit proměnu chápání naladění v souvislosti s koncepcí existence na bázi neskrytosti (ALÉTHEIA). Ve třetí studii rozvíjí L. Benyovszky motiv "posvátného bolu" (heilige Schmerz), jímž fundamentálně-ontologická analýza naladění přerůstá v explicitní myšlení neskrytosti.

Předložená studie ukazuje a promýšlí imanentní meze Heideggerovy fundamentální ontologie a z nich interpretuje nezbytnost a směr následné transformace otázky po bytí. Studie vykázala tři takovéto meze, jež se vzájemně podmiňují. Jde o meze metodicko-formální, strukturně-existenciální a faktické. Dosažení těchto imanentních mezí fundamentální ontologie vede ke ztroskotání celého tohoto projektu. Avšak zároveň vyrovnávání se s nimi vede k postupné transformaci tázání po bytí. V této transformaci lze zaznamenat několik výrazných kroků, jež můžeme popsat jako fenomenologii transcendence (1927-1928) a přechod k fenomenologii pravdy (1929-1932). Souběžně s tím dochází k opuštění projektu destrukce tradovaných ontologických koncepcí a ke zformování základních kamenů pozdějšího myšlení dějin neskrytosti bytí.

Jaroslav Havlíček je čtenářské veřejnosti znám především díky románům Petrolejové lampy a Neviditelný, které se staly i předlohami filmového zpracování. Ojedinělost a významová vrstevnatost Havlíčkových děl však dnes ustupuje poněkud do pozadí, a to i přesto, že leitmotivy Havlíčkových textů mají stále čím oslovit. O postižení této aktuálnosti a předvedení interpretační otevřenosti Havlíčkových textů se pokouší soubor studií "Fascinace neviditelností". Nejde přitom cestou historicko-literární ani cestou systematické motivové analýzy, nýbrž rozvíjí některé dílčí motivy, a to v rozmanitých interpretačních přístupech. Interpretační alternativy formulované z pozic hermeneutiky, fenomenologie, strukturalismu, existencialismu či psychoanalýzy tak otevírají vhled do významové a motivové vrstevnatosti Havlíčkových děl.

Čas, časovost a smrtelnost příslušejí k základním konstitutivním určením lidství a přiměřeně tomu mají i své místo v tradici západního metafysického myšlení, ze kterého vyrůstá i náš dnešek určovaný vědou a technikou. K základní fenomenální bázi časovosti, smrtelnosti a dalších souvisejících fenoménů se koncentrují studie obsažené v této publikaci. Jejich záměrem je ukázat v různém zohlednění základní konstituci těchto fenoménů a jejich roli v utváření porozumění tomu, co to znamená být člověkem. Artikulují se zde základní struktury tohoto fenomenálního pole, a to jak způsobem dalšího vlastního rozvíjení některých již provedených a přejatých analýz a úvah, tak způsobem interpretačního rozkrytí vybraných tradičních koncepcí sledované problematiky.

Oproti reduktivním snahám matematizovaného pojímání prostoru se v této publikaci předkládá pokus o předestření výseče rozmanitosti zkušenosti a chápání prostoru napříč různými obory. Východiskem je konfrontace Descartesova pojetí prostoru jako pouhé rozprostraněnosti těles s Heideggerovou mnohem bohatší tematizací prostorovosti lidské existence a prostorové konstituce vazby člověka a světa. Jako klíčové se přitom ukazuje např. sepjetí prostorovosti s řečí, skrze niž se ustavuje zabydlování světa člověkem. Další perspektivy pak více či méně navazují na klíčové motivy výchozí filosofické konfrontace. Dotýkají se teorie architektury, tematizují některé prvky zkušenosti vlastní tělesnosti, pojednávají různé aspekty prostorovosti v literárním a výtvarném díle. Publikace nemůže být vyčerpávajícím systematickým přehledem nesmírně široké otázky konstituce prostoru, nicméně může být vhodným příspěvkem k mezioborové diskusi o této problematice. Autoři příspěvků:Jaroslav Novotný (ed.), dále Ladislav Benyovszky, Jakub Češka, Josef Fulka, Martin Leskovjan, Aleš Novák, Jaroslav Novotný, Marie Pětová, Taťána Petříčková, Aleš Svoboda, Ondřej Váša, Matěj Velek, Richard Zika

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný