Povídky milostné, ale i nemilosrdné, tak trochu z jiného světa. Hrdinkou titulní prózy je nakladatelská redaktorka Milena, která se po návratu z emigrace sejde na vernisáži s přáteli a v té chvíli se začíná odvíjet film jejího života na pozadí druhé poloviny minulého století. V dalších ožívají příběhy univerzitního docenta a jeho studentky, osud krásné Italky Ines, láska uvaděčky z Karlínského divadla a bezdomovce z Hlavního nádraží, tajemství průvodkyně cizinců z Berlína, dozvíte se, kam chodila Michaela, když se přihlásila na hodiny zpěvu, a také o tom, jak Pražané vítali delegaci Evropské unie.

Frekvence milostných motivů a intenzita erotické vášně v Holoubkových básních z posledních pěti šesti let, soustředěných ve sbírce Veselý hřbitov, signalizuje záviděníhodnou vitalitu a milostnou energii snad nevyčerpatelnou. O zážitkovém původu Holoubkovy poezie není pochyb už delší dobu a jinak tomu není ani v současnosti. Vlastní prožitky básník nadále s oblibou zprostředkovává v mikropříbězích nasycených až fotografickými detaily, s nimiž ovšem nakládá rukou máčenou v surrealistické křtitelnici. Milostnou extázi však nyní slyšitelně provází také existenciální ozvěna, evokace milostného aktu je vrstevnatější, plastičtější, drsnější. K opakujícím se veršům konstatujícím krásy života pak přibývají doznání plná splínu a skepse, markantně u autora narůstá zklamání z toho, že naděje na společenskou změnu se rozplynula toliko ve střídání ismů, zvětšuje se básníkovo znechucení z narkotické dominance konzumu. Novou sbírku Holoubkovy poezie doprovázejí ilustrace Kristiana Kodeta, autorem doslovu je prof. Lubomír Machala.

Popis není dostupný