Kniha o nebi, o strachu, o snění, o zkoumání věcí a jevů a zase o nebi. Traduje se, že když se bájného Alberta Einsteina zeptali, jakou nejdůležitější otázku by položil, odvětil: „Zda je vesmír přátelský, či nepřátelský.“ Čeština nabízí slovní hříčku, zda vesmír představuje NEBE S PÉČÍ či NEBEZPEČÍ. Jakmile tato slova nevidíme napsaná a snímáme je pouze sluchem, můžeme je snadno zaměnit. Prostě se můžeme přeslechnout. Ve slyšené podobě je mezi nimi jen jemná nuance. Záleží na rychlosti, plynulosti, záleží na důrazech a velmi záleží na kontextu. Na druhé straně záleží na vytříbenosti sluchu. Svou roli mohou sehrát vedlejší ruchy. Čím hlouběji jsme ponoření ve vnitřním tichu, tím rozdíl vyvstává zřetelněji, čím intenzivnější je množství smyslových vjemů, které nás obklopují a vtahují, tím je pravděpodobnější, že nám odlišná slova splynou v jedno. A možná, že i jedním jsou. Jaroslav Dušek

Představme si, že existuje určitá energetická mohoucnost obrovského kvantového pole, Vesmíru, který je propojený na mnoha úrovních. A v jednu chvíli se stane, že se reprezentant Systému dotkne právě narozeného dítěte jako první, vezme si z něj jeho krásnou energii a zároveň do něj Systém reprintuje - vloží. Dokonce to může zafungovat, i když tak učiní nevědomky. Je to prostě "systémový reprezentant". Právě tohle vysvětlení může odhalovat příčinu, proč tolik lidí prožívá svůj život v obavách a ve strachu. Zvyknou si totiž, že musí všemu, co se jim nakuká, věřit... Pro dítě, které právě přichází na svět, je vesmírně podstatné, kdo se ho dotkne jako první. Kniha První dotek je branou, jíž projdete a dotknete se sebe. Je cestou k vaší svobodě, radosti a štěstí. Měli bychom směřovat k svobodným a vědomým projevům, ke kompetencím, které posilují. Pak posilujeme a prohlubujeme svůj základní stav štěstí… Cožpak můžeme být šťastní, když nám někdo řídí život? Zkusme vrátit sílu maminkám a tatínkům, protože první dotek může být klíčem ke štěstí.

Tato kniha přináší nevšední možnost vtělit se do literární podoby divadelního představení. Není to scénář v klasickém smyslu toho slova, i proto, že Malé Vizity jsou zásadně improvizované. Jako hmatatelná stopa existuje pouze záznam na kameru, která postavy Profesora a Doktora přenáší internetovým divákům. Tato poselství posléze vybral a uchopil Pedro Inka a autorským způsobem je převedl do písemné formy, čímž se nenápadně stal třetím spoluhráčem. Vzniklý text navíc oživují a čtenáři více obrazově přibližují i četné fotografie Oswalda Schorma, takže čtyřlístek (včetně výjimečného počinu grafika pětilístek) spoluautorů je úplný. Nitka vyprávění vlaje od počátku právě tak vysoko, aby umožňovala dostatečný nadhled, a přitom se vine tak hluboko, aby nabízela dokonalý vnor do nastolených situací. Chvílemi lze vnímání děje rozprostřít do širého horizontu a jindy je zase možné zatnout ostré vhledy přímo do makrokosmu zúčastněných bytostí. Nastavený způsob tak nenásilně vybízí k jemnému deflorování (někdy snad až k defaunování) všech zavedených zvyklostí.

Popis není dostupný