O spisovateli Jaroslavu Durychovi se často připomíná, že to byl nesmiřitelný polemik a militantní zastánce náboženství, který své protivníky bezohledně kritizoval a ironizoval. Také je pro něj příznačné, že z jeho díla, hlavně z jeho historických próz, pevně utkvívají v paměti čtenářů výjevy hrůzy a děsu, které Durych dovedl zobrazit nadmíru působivě. Z mnoha literárněkritických portrétů vychází Durych jako člověk s netolerantní bojovnou povahou a spisovatel se zálibou v líčení násilí. A i když tato osobní charakteristika jistě není úplná, může nás nad ní napadnout otázka: Jaký byl Jaroslav Durych v soukromí? Jak se choval k manželce a dětem? Na tyto otázky by měl poskytnout odpověď náš výbor ze soukromých dopisů, které Jaroslav Durych psal svým nejbližším: manželce, dcerám, synovi, tchyni. Tyto dochované dopisy ukazují, že autor infernálních historických výjevů a bojovný publicista byl v soukromí citlivým člověkem se zájmem o své blízké a jejich „obyčejné“ životy.
