Počátky sekulární kultury, ve které dnes žijeme, sahají nepochybně dále než do doby Československé první republiky. Právě v době vlády domu habsbursko-lotrinského nastal přechod od absolutní monarchie ke konstituční, od monolitického katolicismu k agnosticismu a od nevolnictví k občanské společnosti. Je to doba zrodu veřejné sféry a médií, úpadku náboženství a intenzivního rozvoje právní kultury, která měla efektivně chránit práva jednotlivce. Předkládaná kniha se soustředí na otázky, které národní dějepisectví nechávalo bez povšimnutí. Je to generační dílo, ve kterém se mladší autoři a autorky snaží tyto procesy osvětlit a usmířit Čechy s jejich vlastní minulostí.

V centru zájmu této publikace stanuli konkrétní muži a ženy, kteří byli na třeboňském panství v období přelomu 17. a 18. století obviněni z různých sexuálních deliktů. Po nezbytném úvodním vymezení tématu a kritickém zhodnocení pramenů a literatury byly přiblíženy delikty smilstva a cizoložství prostřednictvím normativních pramenů. Následně se pozornost za využití metod historické antropologie zaměřila na konkrétní provinilce jako aktéry dějin. Vlastním cílem práce bylo přiblížit se prostřed-nictvím jimi užívaných obranných strategií k obecným vzorcům chování a jednání sou-dobých venkovanů a pokusit se o náhlednutí do jejich myšlenkového světa. Provinění, kterého se dopustili, je totiž nutilo bránit svoji čest a s ní úzce spojený sociální status. Skutečnost, zda byl mimomanželský vztah v rámci vesnické společnosti akceptován, pak byla závislá na kodexu ctnostného jednání, který uznávali soudobí venkované. Do-chovaná trestně právní agenda vedená o těchto případech tak historikovi nabízí nejen pohled na konkrétní osudy provinilců, ale i možnost přiblížit se hodnotovému žebříčku raně novověkého vesničana.