Motivací k napsání této knihy bylo vědomí významné účasti endokrinních systémů v patogenezi neendokrinních chorob a naopak vliv různých patologických procesů, případně jejich léčby na endokrinium. Autoři vycházeli z dlouholetých zkušeností i z údajů v endokrinologické i obecně medicínské literatuře. Tématika byla zvolena i z hlediska dostupnosti souborných informací o těchto interakcích v naší, ale i světové literatuře. Nebylo proto nutné uvádět vztahy, kterým jsou věnovány samostatné monografie (např. endokrinní vlivy při karcinomu prsu). V první části knihy byly zpracovány nové poznatky ve zvolených oblastech endokrinologie, jež jsou relevantní k danému tématu.

Po promoci jsem od rodičů dostal symbolický dar – lékařskou brašnu. Během své praxe jsem v ní vždy našel vše, co má mít lékař po ruce. Postupně se z ní však stal jakýsi kožený památník, do něhož jsem ukládal písemné poznámky a magnetofonové nahrávky všeho, co jsem považoval za hodné zapamatování. Některé vzpomínky jsem použil při psaní této knihy. Jsou sice tematicky nejednotné, ale odrážejí různorodost esejí, úvah i humorných črtů ve smyslu zkušeností J. E. Purkyně: „Když v paměti své se dívám na život uplynulý, snad dosti dlouhý a rozmanitý, jest to ponecháno naší libovůli nebo rozmaru nebo spřátelení vzpomínek, v jakém pořádku se nám naskytnou.“ Prosím laskavého čtenáře, aby Purkyňův způsob vyprávění a zachycení vzpomínek přijal i při čtení mých vzpomínek a úvah.

Ústředním tématem mých vzpomínek je především medicína, a to z pohledu mé převažující profese lékaře (internisty, endokrinologa a osteologa) a z pohledu „lékařské diplomatické služby“ po převratu v roce 1989. Ke společným jmenovatelům obou těchto životních komponent patří jednak geneticky a rodinně podmíněná úcta k životu (jak ji vyznával Albert Schweitzer), jednak snaha porozumět vnitřním i zevním podmínkám, které jsou životu buď prospěšné, nebo mu škodí. Jako lékař jsem soustředil pozornost na jednotlivce-pacienta. Jako „lékařský diplomat“ jsem vnímal své poslání jako službu lidem porůznu na světě z hlediska sociobiologického a humanitárního.Název pro své vzpomínání jsem si vypůjčil z Komenského Labyrintu světa a ráje srdce. Vyjadřuje moje dojmy z lékařské praxe v nejrůznějších bludištích světa, tedy v labyrintu zemí, které jsem poznal, i životních podmínek, které mají vliv na lidský život a zdraví. Pochopil jsem Komenského pansofii nikoli jako všeobjímající poznání dějů v časoprostoru, což je mimo hranice možností našeho rozumu a citu, nýbrž jako onen „ráj srdce v labyrintu světa“, jehož podstatou je panacea nadhledu, nerušená blouděním v detailech a tápáním v souvislostech (M. Kundera). Vděčím za to především svému povolání a zkušenostem s medicínou individuální i v širším horizontu porůznu ve světě.