Popis není dostupný

Popis není dostupný

Jde o příběh člověka, který maturuje v roce 1938 za druhé republiky a na vysokou školu jde na počátku protektorátu. Po zavření vysokých škol pracuje jako protektorátní úředník a je ovlivněn všemi nástrahami tohoto období. Po válce jde pracovat na ministerstvo, vystuduje vysokou školu a vstoupí do komunistické strany. A to vše i přes protesty rodiny, která se na tehdejší skutečnost dívá negativně. Postupně postupuje i na funkčním žebříčku, dělá některé kroky, které se mu příčí, ale situace je vyžaduje. Na jedné straně je drcen prostředím, ale na druhé straně jej využívá i ve svůj prospěch. Po roce 1989 odchází do penze a pomáhá privatizovat pro své děti a příbuzně strojírenské fabriky. Kniha představuje pohled na českou historii 20. století prostřednictvím různých postojů, činů a střetů postav této knížky. Historie je dokreslována i tehdejším denním tiskem, a tak jsou uváděny i některé události nepříliš všeobecně známé. Určeno především pro zájemce o českou historii a politiku dvacátého století a vývoj názorů a postojů v tomto období.

Popis není dostupný

Převážně humorné příběhy ze života vysokoškoláků vykonávajících základní vojenskou službu v době nastupující normalizace, tedy v období, kdy se začíná postupně měnit atmosféra ve společnosti. To samozřejmě platilo i pro armádu. Na jedné straně se vojenská služba brala zcela vážně, a proto i kontrola dodržování vojenských řádů byla velmi přísná. Na straně druhé byla něco na způsob divadla, možná přesněji komedie, jako tehdy ve společnosti snad vůbec všechno. I vojáci z povolání sice kývali na politiku strany, ale mnozí si také mysleli něco jiného, všichni dělali, jako že dodržují předpisy, které často považovali za nesmyslné, ale to si nechávali pro sebe. Jak se za této situace naši hrdinové vypořádají s nástrahami vojenského drilu, nácvikem tradičních činností, poplachy, výjezdy či politickým školením? Čtenáři se dozvědí, o čem dosud neměli ani ponětí, a při tom se i docela pobaví… To je dokonce cílem této knihy.

Příběh o pěti kamarádech, kteří se scházeli v hospodě při partičkách mariáše od konce šedesátých let, kdy dokončovali vysoké školy, až do současnosti. Při hraní diskutovali o životě a obsah tohoto tématu se postupně měnil od studia a dívek přes rodiny či pracovní problémy až k nemocím a úmrtím. Patřili do generace, která se narodila po válce, do zaměstnání nastupovala za normalizace a na vrcholu kariéry byla v polovině života, tedy koncem osmdesátých let. Zásadní změna, která přišla v roce 1989, zcela ovlivnila jejich život včetně preferencí, zájmů a potřeb. Dokáže se tomu člověk přizpůsobit? Někdo ano, někdo ne a někdo ani nechce. Jak dál pokračovat? Podobně jako předtím? Nalézt šikovně nové možnosti? Nadávat na zmarněný život? Pociťovat a neunést změnu?

Tři detektivní povídky spojují záhadná úmrtí. Soukromý detektiv Pavel Havránek nepoužívá pistoli, má rád pivo, českou kuchyni a klasické hospody a na své pachatele má kromě dlouholetých zkušeností a starých policejních známostí jen intuici, logiku a důvtip. Kdo stojí za náhlým úmrtím na zahradní slavnosti? Kdo zabil ředitele v jeho kanceláři po rozlučkové oslavě? A kdo se potřeboval zbavit majitele úspěšné firmy? Mohlo jít o náhodu nebo o promyšlené zločiny ? A jaké mohly být motivy? Láska a nenávist nebo kariéra a peníze? Nebo snad od každého něco? Tři detektivky s humoristickým nádechem, které k napínavosti nepotřebují střílečky, výbuchy ani exotické prostředí.

Autor na životopisném příběhu hlavní postavy knížky, Petra, názorně ukazuje všechny absurdity života v reálném socialismu, ať již se jednalo o studium, povinnou vojenskou službu, či práci v podniku zahraničního obchodu a ústředním orgánu. Ale ani převratem kolotoč absurdit nekončí - jen mizí ty staré a na jejich místě se objevují nové. Knihu je tak možno označit za ohlédnutí se za půlstoletím absurdit…

Pro mnohé muže je dobývání žen jediným smyslem, zábavou i sportem v životě. Ale jak se vlastně "balily" slečny v časech bez internetu a bez mobilních telefonů? Inu, přátelé, přece na plesech! A právě o tom je knížka plná vtipných (byť často až tragikomických) příběhů věčných staromládenců, kteří vám dopodrobna odhalí všechny finty i postupy, používané ještě v nedávných časech ke svým úspěšným i předem ztraceným "lovům beze zbraní".

Breviloquium, krátke slovo, ako by znel doslovný preklad, základný kurz dogmatickej teológie, určený Bonaventúrovým študentom ako učebnica, sa prinajmenšom vyrovná veľkej Sume teologickej Tomáša Akvinského. Na rozdiel od nej sa nezaoberá vysporadúvaním sa s inými mienkami, ale uvádza len pozitívne názory. Nie je teda pravda, ako sa bežne tvrdí, že Bonaventúra nezanechal po sebe taký súhrn ako Tomáš vo svojej Sume, keďže jeho vedeckú dráhu prerušilo zvolenie za generálneho ministra - veď ešte aj v tomto úrade veľa prednášal na parížskej Sorbonne -, ale svoje hlavné teologické dedičstvo uložil okrem ďalších spisov aj do tohto logos brevis. Jeho doslova zabudnutie tak v odborných kruhoch, ako aj v samotnom františkánskom ráde - s výnimkou neskorších, často protichodných prúdov medzi menšími bratmi - spôsobilo skôr to, že nevytvoril školu, alebo presnejšie, v ráde sa nenašli jeho pokračovatelia, ktorí by sa mu vyrovnali alebo ho aj prevýšili. Až s Jánom Dunsom Scotom sa františkánska teológia vydala odlišným smerom.Bonaventúra svoj základný kurz rozvádza v siedmich krokoch, do ktorých člení klasickú dogmatickú teológiu: Boh, stvorenie, hriech, vtelené Slovo, milosti Ducha Svätého, sviatosti, posledné veci. Týchto sedem častí sa ďalej rozdeľuje na sedemdesiatdva hláv - vidno, ako je autor verný augustínovským číselným schémam Písma, ktoré je pre neho základom celej teológie, čiže vedy o Bohu. Tento kurz dogmatickej teológie pritom nie je úzko oddelený od ostatných odborov teológie, ale skôr ich zahŕňa či pohlcuje: vieru nemožno oddeliť od mravov; dnešnú fundamentálnu teológiu nájdeme v častiach o hriechu a milosti; cirkevnoprávne a liturgické hľadiská sú premietnuté do náuky o sviatostiach: teológia sa tak javí ako jediná veda, hoci zahŕňa viaceré odbory. V diele je zrejmý ešte jeden moment: vychádzajúc z modelu choroby, lekára a uzdravenia, Bonaventúra rozvíja teológiu dejín spásy. Každá hlava obsahuje najskôr stručnú tézu v štýle katechizmu (tenendum est), ktorú potom obšírne odôvodňuje a objasňuje (ratio ad praedictorum intelligentiam).