Monografie podává v jedenácti kapitolách podrobný přehled o právní regulaci práce a jevů spojených s prací v období Protektorátu Čechy a Morava (1939–1945). Pro pochopení sledovaného účelu vydávání některých pracovněprávních norem a vůbec pojetí pracovněprávních institutů dle nacistických představ je v úvodních pasážích věnována pozornost ideologickému pojetí práce a vybraným kategoriím pracovního práva. Monografie podává také stručný nástin říšského pracovního práva, které bylo vzorem pro právo protektorátní. Z hlediska sledovaného tématu je stěžejní část věnovaná omezení autonomie vůle zaměstnance a zaměstnavatele v pracovněprávních vztazích, jakož i vytvoření a fungování systému řízené a nucené práce. V prvním případě se jedná především o zásahy do mzdové politiky či zákaz hromadného propouštění, ve druhém pak o zavedení pracovní povinnosti, přikazování pracovních sil k výkonu práce, včleňování do práce a konečně nucené nasazení českých pracovních sil na území Říše. Monografie rovněž analyzuje činnost úřadů, které měly co do činění se správou práce, ať už souvisely s vytvářením pracovněprávních norem (Ministerstvo hospodářství a práce), s jejich aplikací (úřady práce), či dozorem nad jejich dodržováním (živnostenská inspekce).
