Úchvatné rodinné domy architektů Jána Stempela a Jana Jakuba Tesaře můžete nyní poznat zcela jinak. Jejich autoři vás vezmou na nevšední průzkum svých dosud nerealizovaných staveb. Prohlédnout si je můžete díky vizualizacím, které zpracoval tvůrce digitálních obrazů Stanislav Bažant. Barevné ilustrace doplňují půdorysy a řezy návrhů. Kniha tak otevírá otázku, nad níž se zamýšlí i autorka textu Jana Tichá, co je vlastně už architektonickým dílem a čím se dokonalé vizualizace odlišují od reálných fotografií. Publikace originálním způsobem navazuje na dvě již vydané knihy, v kterých snímky rodinných domů Stempela a Tesaře pořídili přední čeští fotografové Lukáš Jasanský a Filip Šlapal.

Výpravná publikace představuje nejnovější tvorbu předních brněnských architektů Tomáše Rusína a Ivana Wahly. Patří ke generaci, která vstupovala do profesního života na přelomu osmdesátých a devadesátých let a velmi brzy dostala příležitost samostatně projektovat a stavět. Spojuje je nejen generační příslušnost, ale také hodnotová orientace, která se propisuje do jejich tvorby a zajišťuje jim na mapě soudobé české architektury osobitou pozici. K jejich charakteristickým rysům patří hledání nových možností interpretace architektonické a stavitelské tradice, respekt k místu a kontextu i zájem o materiálovou a řemeslnou stránku stavění. Svou tvorbou dokazují paradox, že je možné být konzervativní a moderní zároveň. Jejich architektura se vyznačuje jistou solidností, která však není usedlá: klasickou tradici, hladkou modernistickou eleganci i inspiraci architekturou anonymních stavitelů dovedou přetavit v soudobý a funkční nový celek. Jejich domy dobře slouží lidem mimo jiné i proto, že jsou pro ně čitelné a neztrácejí lidské měřítko. Podobnou ohleduplnost jako k člověku prokazují i k místu a krajině. Není divu, že realizace této dvojice získaly domácí i mezinárodní ocenění včetně nominace na Evropskou cenu za současnou architekturu - Mies van der Rohe Award. Tvorba Tomáše Rusína a Ivana Wahly vznikající ve společném brněnském atelieru RAW se ovšem zdaleka neomezuje jen na jejich město: monografie v českém a anglickém jazyce představuje přes dvě desítky architektonických realizací a projektů z posledních deseti let pro Prahu a další místa v České republice i na Slovensku. Uvádí ji kritická esej přední české architektonické publicistky a kunsthistoričky, šéfredaktorky časopisu Zlatý řez Jany Tiché, následuje výběr staveb dokumentovaný na fotografiích Filipa Šlapala, Davida Židlického a Bořivoje Čapáka, doplněný plány a autorským komentářem.

Vranečkova kronika představuje cenný rukopisný pramen přibližující dění na severovýchodní Moravě v průběhu v 18. a 1. poloviny 19. stol. Kroniku začal psát v roce 1725 učitel v Zašové u Valašského Meziříčí Jan Bartoloměj Vranečka, po jeho smrti pokračovali jeho synové a posléze další generace autorů (poslední zápis je datován rokem 1847). Na stránkách kroniky jsou zaznamenány příběhy spojené s úctou k zázračnému obrazu Panně Marii Zašovské, zdejším poutním místem a založením kláštera trinitářů. Vranečkovy zápisy jsou zajímavým příspěvkem k poznání barokní zbožnosti i životní reality obyvatel regionu v rozmezí 150ti let. Edice Vranečkovy kroniky doplněná o letopisné zápisy a popis poutě do Říma dalšího zašovského učitele Františka Demla je opatřena úvodními studiemi, komentáři a poznámkami.

Výpravná publikace představuje nejnovější tvorbu předních brněnských architektů Aleše Buriana a Gustava Křivinky. Patří ke generaci, která vstupovala do profesního života na přelomu osmdesátých a devadesátých let a velmi brzy dostala příležitost samostatně projektovat a stavět. Spojuje je nejen generační příslušnost, ale také hodnotová orientace, která se propisuje do jejich tvorby a zajišťuje jim na mapě soudobé české architektury osobitou pozici. K jejich charakteristickým rysům patří hledání nových možností interpretace architektonické a stavitelské tradice, respekt k místu a kontextu i zájem o materiálovou a řemeslnou stránku stavění. Svou tvorbou dokazují paradox, že je možné být konzervativní a moderní zároveň. Jejich architektura se vyznačuje jistou solidností, která však není usedlá: klasickou tradici, hladkou modernistickou eleganci i inspiraci architekturou anonymních stavitelů dovedou přetavit v soudobý a funkční nový celek. Jejich domy dobře slouží lidem mimo jiné i proto, že jsou pro ně čitelné a neztrácejí lidské měřítko. Podobnou ohleduplnost jako k člověku prokazují i k místu a krajině. Není divu, že realizace této dvojice získaly domácí i mezinárodní ocenění včetně nominace na Evropskou cenu za současnou architekturu - Mies van der Rohe Award. Tvorba Aleše Buriana a Gustava Křivinky vznikající ve společném brněnském ateliéru se ovšem zdaleka neomezuje jen na jejich město: monografie v českém a anglickém jazyce představuje přes dvě desítky architektonických realizací a projektů z posledních deseti let pro řadu míst v České republice včetně dnes již legendární Litomyšle. Uvádí ji kritická esej přední české architektonické publicistky a kunsthistoričky, šéfredaktorky časopisu Zlatý řez Jany Tiché, následuje výběr staveb dokumentovaný na fotografiích Filipa Šlapala a Davida Židlického, doplněný plány a autorským komentářem.

V březnu roku 1989 byl v Paříži otevřen nový vstupní pavilon do Louvru ve tvaru pyramidy. V červenci byla v předvečer dvoustého výročí pádu Bastily slavnostně otevřena nová budova Opery v pařížské čtvrti Marais. V soutěži na novou budovu Francouzské národní knihovny, další z velkých projektů prezidenta Françoise Mitteranda, zvítězil v srpnu Dominique Perrault a překonal tak 265 architektů a kanceláří z Evropy i celého světa. Jejich kolegové v tehdejším Československu měli ovšem jiné starosti… Kniha je prvním pokusem o souhrnný pohled na proměny architektury na území České republiky po roce 1989. Skládá se ze dvou navzájem komplementárních částí, z nichž každá představuje odlišný úhel pohledu i literární žánr. První část, nazvaná Prostor, je lineárním historickým vyprávěním, pokusem o dějiny trendů, nástinem mentálního prostoru, který utvářel předpoklady architektonické tvorby na území České republiky v daném období. Druhá část knihy s názvem Místo obsahuje dvanáct esejů o vybraných stavbách českých i mezinárodních architektů, které svou přítomností proměnily konkrétní místa ve městech, obcích i na venkově.

Popis není dostupný