Výbor z poezie Jany Štroblové obsahuje básně s duchovním přesahem, který v nich byl nenápadně přítomen takřka od samých počátků. Spirituální téma naplno vstoupilo do její tvorby ve sbírce Krajina na muří noze, odkud zve do světa, kde přetrvávají hodnoty, jaké mnozí pokládají za pošetilé: víra, naděje a láska. Stačí však malý posun – krajina se „jen trochu pootočí a už do ní nevede cesta“. Místo plachého zaklínadla se tu zabydlí zloba, závist a zášť. Ovšem skrze přírodu s jejími zázraky básnířka vyciťuje (možná by se dalo říct přímo větří) rozličná nebezpečí jejího zániku. Ke svým tématům se vrací i v následujících básnických sbírkách – jako by zde také nevědomky pátrala v paměti předků a přitom prohlubovala svoje stopy.

Výbor z poezie přední české básnířky Jany Štroblové sleduje mimořádně dlouhou autorčinu cestu od prvotiny Protěž vydané ještě za studií, a to v roce 1958, až ke sbírce Měsíc tak pošetile modrý z roku 2021. Zatímco první dvě sbírky jsou oslněny láskou, ve třetí (Hostinec u dvou srdcí) je už tolik skepse, že si dvě básně z ní vybrala a nechala pro sebe zhudebnit Hana Hegerová. Vydání další sbírky (Torza, 1970) je do značné míry reakcí na dobu od příchodu vojsk v roce 1968 až po Palachovu smrt, v náznacích a básnických obrazech natolik výrazných, že se tehdy dvě delší básně dostaly do exilového čtvrtletníku pro politiku a kulturu Svědectví, což básnířce na dobrých deset let znemožnilo vydávat poezii a dostat práci ve svém oboru. Její verše ovšem nikdy nebyly a nejsou jakkoli prvoplánově politické, autorka veškeré prožitky, city a pocity přenáší do roviny osobní a existenciální, sbírka Úplněk, vydaná po nucené odmlce roku 1980 je toho dokladem. Už se zde také vyhraňují některé tematické okruhy, které jsou charakteristické pro její další básnickou práci – láska, smrt, Bůh, živly, příroda, sen. Všechny tyto motivy se s postupem času rozvíjejí, nabývají naléhavosti a hloubky – jako by autorka s každým návratem prohlubovala své vlastní stopy. Verše Jany Štroblové byly inspirující pro vznik a samotný výběr fotografií Vojtěcha Kemennyho, v knize jich je publikováno více než šedesát. Motivy našel v krajině jeho rodného západního Podbrdska, kterému dominují místa jako Dobřív, Skořice a Mirošov. Na několika snímcích se objevují i zapomenuté kouty Prahy nebo Vysoké Studnice na Vysočině. FOTOGRAFIE: Vojtěch Kemenny

Učebnice je sestavena tak, aby se žáci aktivně podíleli na výuce a aby bylo možné výběr a rozsah cvičení přizpůsobit jejich individuálním možnostem. Prohlubuje poznatky žáků o stavbě a významech slova, o slovních druzích, skladbě, přímé řeči aj. Rozvíjí jejich komunikační dovednosti. Doplňkem učebnice je dvojdílný pracovní sešit.

Básnická sbírka. Oč v této poémě běží? Unavený a zmatený starý Bůh, který nás vyhnal z ráje, už vyhnal z ráje i sám sebe. Celé lidstvo je mezitím na útěku. Vypravěčka se navzdory touze zůstat na milovaném místě, kam z útěku už nebude návratu, nechává vtáhnout do samého středu exodu, aniž tuší, před čím nebo za čím se utíká. Jde o hlad? Žízeň? O vypátrání ztraceného Boha, podobně jako v různých věroukách ukrývajícího se tu v převlecích? "Strach jako stín až sem se za mnou táh / tajím dech puls jde tence přetence / jsme obutí jen ve svých šlápotách / každý z nás už má status běžence" - to je jedno ze zachovaných svědectví o davu, který postupuje čím dál pustšími krajinami s domy i chrámy roztrhanými na kusy. Lhostejně šlape v útržcích cizích i vlastních příběhů. Jen chvílemi se jeho cesta prosvětluje vzpomínkami na už neexistující místa na zemi. Věřme, že v závěru autorka jako přímý účastník děje naznačí ze smrtonosného pochodu únikovou, snad přece jen ještě možnou cestu ven. Knížku doplňuje 14 vesměs barevných ilustrací Vojtěcha Kemennyho.

Knížka veršů plná barev má svůj příběh. Při prezentaci předešlé autorčiny sbírky Neviditelné obrazy zažertoval mladý výtvarník, že by jednotlivé obrazy šlo zviditelnit tím, že by je někdo jeden po druhém namaloval.Jenže těch takzvaně „neviditelných“ se v dotyčné sbírce nacházelo přesně sto. Myšlenka to tedy byla dobrá, jenže neproveditelná.Kdo by kupoval knihy na kila? Účastníky večera však tehdy ten nápad přenesl do výtvarného světa, do obrazotvornosti obrazů, a básnířka s malířem se domluvili, že zkusí vyvolat jakési příběhy jednotlivých barevných odstínů, ona ve verších, on v kresbách. Výsledkem snahy je tato útlá knížka.Úvodní báseň budí na jaře přírodu velkým třeskem barev, na následujících stránkách pak jedna po druhé jako by předvádějí svůj pocit či prožitek, svou vlastní krajinu, a vystupují z přítmí, do kterého se musí v závěrečném Šeru zase vrátit.Ale to už se nanovo chystá velký třesk barev, které na chvíli převládnou nad šedým zákalem; světlo přináší naději.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Papoušek Jára z pražské zoo se rozhodl, že práskne do bot a malou klec vymění za Afriku. Dá dohromady partu kamarádů a vypráví se na dalekou cestu. Jestlipak tramvaj uveze slona? Umí fenek čurat jako pes? Kolik ryb unese pelikán v zobáku? Jak si může žirafa přivydělat na lodní lístek? Trpí kobra mořskou nemocí? To všechno je ukryto v této knížce do malé kapsy... Kniha s vloženou mapou.