Popis není dostupný

2. svazek ediční řady, přinášející české překlady knih řeckého Starého zákona Kniha Izajáš patří bezesporu k nejvlivnějším biblickým spisům. Její řecký překlad vychází z předlohy podobné dochovanému hebrejskému textu, přesto se v něm najdou verše, které se obsahově liší. Tato odlišnost má různé příčiny. Mimo jiné souvisí s vnímáním Izajášova spisu jako proroctví, které se v době vzniku překladu nově naplňuje a odráží historické události 2. stol. př. n. l. – zejména události týkající se komunity soustředěné kolem Oniase, člena velekněžské rodiny, nuceného prchnout z Jeruzaléma do Egypta. Septuagintní verze knihy Izajáš je proto významným svědectvím o způsobu interpretace židovské posvátné literatury v období helénismu a vypovídá o kulturních dějinách židovského národa dané epochy. Hlubší porozumění tomuto textu a jeho vztahu k hebrejské předloze má význam také pro čtenáře Nového zákona i novozákoníky a patrology. Kniha Izajáš totiž patří k nejčastěji citovaným textům v novozákonních spisech a její septuagintní verze ovlivnila teologii nejstarších řecky píšících církevních otců, a skrze Vetus Latina pak i nejstarších latinských otců. Český komentovaný překlad septuagintní verze knihy Izajáš z pera Gabriely Ivany Vlkové a Jany Plátové nás provede textem, který znali a s nímž v prvních staletích křesťanství pracovali ti, kteří se snažili v posvátných spisech vyvoleného národa odhalit zaslíbení, díky němuž by mohli lépe pochopit a docenit význam Ježíše z Nazareta. Kniha vychází s podporou Grantové agentury ČR.

Příspěvky shromážděné v tomto sborníku zazněly jako referáty na patristické konferenci, která se konala v Olomouci ve dnech 7.-8. listopadu 2008 pod patronací Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty a Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Organizátoři se pokusili pozvat širší obec zájemců z řad akademických a výzkumných pracovníků, doktorandů a studentů a nabídli jim, aby formou krátkého příspěvku představili oblast svého zájmu, vlastní přístup a metodu, ať již z hlediska filosofického, teologického, historického nebo literárního. Z tohoto důvodu také nebyla konference tematicky vymezena, organizátoři pouze předběžně navrhli tři tematické oblasti: Antické filosofické a literární motivy u starokřesťanských autorů, Teologie a spiritualita starokřesťanských autorů, Starokřesťanská liturgie a ikonografie. Z dvaceti šesti přednesených příspěvků jich bylo k vydání dopracováno dvanáct, a tak jakkoli sborník nezachycuje celek konference, je cennou ukázkou současné práce českých, moravských i slovenských patrologů zejména mladší generace. Čtenář v něm najde zajímavý mezioborový pohled na rané křesťanství v jeho velké šíři chronologické i tematické.