Téma peněz a majetku se nejrůznějším způsobem dotýká každého člověka, křesťany nevyjímaje. V církevním prostředí je aktuální mimo jiné proto, že samy církve se v rámci restitucí staly majiteli značného množství hmotných a finančních prostředků. Problematika bohatství se tak dostala do církevního kontextu ve zcela praktické, profánní rovině, zároveň tím však vyvstala příležitost představit ji také v křesťanské perspektivě. To si dala za cíl tato kniha, která použila jako východisko pro biblicko-teologické a prakticko-teologické úvahy o bohatství a bohatých známé Ježíšovo podobenství o velbloudu a uchu jehly. Toto podobenství do jisté míry odráží postoj některých křesťanů k bohatým, který je však mnohdy dán mylnou představou o této skupině lidí. Autorka knihy proto představuje různé aspekty světa bohatých z křesťanské perspektivy a vyvrací některá klišé a předsudky s nimi spojené. Ukazuje, že odlišné světy církve a bohatých se mohou vzájemně inspirovat, pomáhat si a obohacovat se, ale také to, že bohatí lidé mohou pro církev představovat výzvu číst jejich přítomnost ve společnosti jako tzv. znamení doby, které má církev za úkol rozpoznávat, interpretovat a odpovídat na ně jednáním v duchu evangelia.

Dobrovolnictví je společenský fenomén s dlouholetou tradicí – pomoc potřebným lzenalézt v základu každé kultury i všech náboženství. Zároveň se jedná o fenomén proměnný, který prochází v průběhu let různými změnami. Posun ve vnímání dobrovolnictví, jak ho můžeme vidět v současné době, se týká i církví a náboženských společností.Laici, kteří mají zájem se dobrovolně angažovat v církvi, nechtějí být nadále považováni za pouhé náhradníky či výpomoc pro plnění úkolů, nechtějí být pouhými konzumenty svátostného a pastoračního servisu kněží. Chtějí se sami spolupodílet na službě a poslání církve. Relevanci jejich hlasům dal papežem Františkem v roce 2021 započatý proces synodální obnovy církve, který ukazuje nový způsob, jak být křesťany a církví v současném světě.Autorka knihy reflektuje tuto skutečnost z prakticko-teologické perspektivy a ukazuje, že podoba církve třetího tisíciletí jakožto služebné církve ,,otevřených dveří“ představuje příležitost pro laiky, aby formou dobrovolného angažmá přebírali spoluodpovědnost za život a úlohu církve a naplňovali tak své poslání založené ve křtu, jak je k tomu ostatně opakovaně vyzýval papež František.

Jednou z oblastí, v níž církve po roce 1989 obnovily svou činnost, bylo zdravotnictví. V nemocnicích začala být postupně zaváděna duchovní péče poskytovaná nemocničními kaplany z různých církví. Dnes je již duchovní péče etablovaná v celé řadě nemocnic v České republice a dostává se do povědomí lidí jako nedílná součást celkové péče o pacienta.