Vražda v zastoupení je třetím dílem napínavé, stylově dokonalé trilogie autorské dvojice Zábrana + Škvorecký. Tento díl je ze všech tří dějově nejbohatší, citově nejsilnější a myšlenkově nejrozvinutější. Tíživá atmosféra protektorátní Prahy na nás dýchá tak sugestivně, že se při čtení jako by noříme do virtuální reality úchvatné počítačové hry. K sugestivnímu dojmu přispívá galerie jedinečných postav pražské protektorátní smetánky, světa (kolaborantské) žurnalistiky, filmu a umění vůbec, i rázovitých jedinců z pražského podsvětí. Příběh si navzdory temné době uchovává ironický nadhled, humor a vtip. Přijměte pozvání k výpravě do dob, kdy lidé mnoho riskovali už pouhou anekdotou – někdy dokonce vlastní život! A po vypsání počátečních písmen prvních třiceti dvou kapitol se objeví nápis objasňující okolnosti, za kterých knížka vznikla…

Je léto roku 1938, nad republikou se stahují mračna. V ložnici branické vily leží dvě nahá mrtvá těla, žena a muž - zdá se, že majora Činovského zastřelila vycházející filmová hvězdička Zuzana a pak spáchala sebevraždu. Vyšetřování ale odhalí, že mrtvá dívka byla panna, a v místě vraždy se nalezne nedopalek exotické cigarety... Kdo je vrahem československého majora a krásky z pražské vyšší společnosti? Je to někdo třetí a Zuzanina sebevražda je jen fingovaná? Najít skutečného vraha bude v těžké době sotva možné, zvlášť když ke slovu přijdou politické zájmy a ohledy. Hodnoty republiky se zachvívají v základech, hlavní postavy se však zatím dobře baví na luxusním večírku… Nostalgii po zanikajícím světě úspěšně přebíjejí nadsázkou a humorem, byť s hořkou příchutí. Vtipná replika se cení! Pojďme a ponořme se do proudu úžasných výjevů: "Bylo přesně sedm hodin večer, když jsme dorazili v Rolls-Royceu mého šéfa Toma Lomala k vile pana továrníka Iva Zdeborského na Barrandově."

Kniha přináší soubor poezie Jana Zábrany (1931-1984) napsané do roku 1954, kdy začal pracovat jako překladatel. Jde o velmi rozsáhlé básnické dílo, obsahující vedle mnoha jednotlivých básní i tři ucelené básnické sbírky (Lyrický deník, Nápěvy a Únor 1954. Cyklus) a představující Jana Zábranu jednak jako výjimečného lyrika, jednak jako autora kolářovsky etických básní společenských, reagujících na tragický společensko-politický vývoj u nás na přelomu 40. a 50. let. Kniha je doplněna zevrubnou ediční poznámkou Jana Šulce.

Je léto roku 1938, nad republikou se stahují mračna. V ložnici branické vily leží dvě nahá mrtvá těla, žena a muž - zdá se, že majora Činovského zastřelila vycházející filmová hvězdička Zuzana a pak spáchala sebevraždu. Vyšetřování ale odhalí, že mrtvá dívka byla panna, a v místě vraždy se nalezne nedopalek exotické cigarety... Kdo je vrahem československého majora a krásky z pražské vyšší společnosti? Je to někdo třetí a Zuzanina sebevražda je jen fingovaná? Najít skutečného vraha bude v těžké době sotva možné, zvlášť když ke slovu přijdou politické zájmy a ohledy. Hodnoty republiky se zachvívají v základech, hlavní postavy se však zatím dobře baví na luxusním večírku… Nostalgii po zanikajícím světě úspěšně přebíjejí nadsázkou a humorem, byť s hořkou příchutí. Vtipná replika se cení! Pojďme a ponořme se do proudu úžasných výjevů: "Bylo přesně sedm hodin večer, když jsme dorazili v Rolls-Royceu mého šéfa Toma Lomala k vile pana továrníka Iva Zdeborského na Barrandově."

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Začínající soukromý detektiv, nezaměstnaný doktor filozofie Pivoňka, vyšetřuje záhadnou vraždu, k níž došlo v literárních kruzích. Pátrá spolu se svou milou – on zná svět módních literátů, intelektuálů, ba i boháčů a krásných dam, jí není cizí pražský polosvět a svým instinktem mnohdy přijde i na to, co její akademický přítel nedokázal rozlousknout. Napínavý a rozmarný román prosycený dobovou atmosférou nás přenáší do dvojlomného světa první republiky, kde lidé používají nejen rozum, ale i srdce, vědí, co očekávat od druhých, ale i od světa. Ten je logický, předvídatelný a má nadějnou budoucnost. Je to svět, kde se vraždí jen po staru: z vášně a kvůli penězům. Co na tom, že jde o iluzi – chtěli bychom tam žít… Když se na posledních stránkách hroutí dosud nejpravděpodobnější varianta řešení, musí se hrdina vyrovnat s nečekaným, hořkým zklamáním. I tak ale: Kniha, nad níž si vzpomeneme na některé Čapkovy příběhy, je mile radostná, útěšná!

Přítomný svazek reprezentuje Jana Zábranu v roli svébytného básníka a prozaika. Trojici stěžejních básnických sbírek Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (1968 pod názvem Lynč), v nichž Zábrana surově sugestivním výrazem vystihl pocity nejistoty a marnosti v poúnorové době, rozšiřuje nedokončený soubor "samomluv" Zeď vzpomínek z let 1969-1971, upravený podle rukopisu nalezeného v pozůstalosti a úsečně shrnující básníkova intimní, tvůrčí i politická traumata. Do prozaické části svazku bylo soustředěno všech třináct známých Zábranových povídek z padesátých let: osm autorem zredigovaných a pět nedokončených, vydávaných na základě rukopisů nalezených v letech 1992 a 2007. Prvky autobiografičnosti, útržkovitost, všednost a skepse, dokumentárně zachycené prostředí městské periferie, snaha o nestylizovaný záznam vyslechnutých rozhovorů či improvizovaný proud vlastních myšlenek sbližují Zábranovy "svědecké" prózy s díly Bohumila Hrabala, Jiřího Koláře, Josefa Škvoreckého či Josefa Jedličky. Svazek, který na základě ověření textových pramenů navazuje na ediční řešení předchozích vydání autorových básní a povídek z období po roce 1989, zpracovala pro Českou knižnici Adéla Petruželková.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Ucelené vydání deníkových zápisků Jana Zábrany, které se rozprostírají téměř celým obdobím komunistického režimu, zahrnují nejen reflexi dobových událostí, ale jsou i jistým oknem do duše tohoto českého básníka a překladatele. Nepatří vůbec ke strohým faktickým poznámkám, ale glosují vnitřní hnutí, představy, jež se před našima očima mění v básně.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný