Vražda v zastoupení je třetím dílem napínavé, stylově dokonalé trilogie autorské dvojice Zábrana + Škvorecký. Tento díl je ze všech tří dějově nejbohatší, citově nejsilnější a myšlenkově nejrozvinutější. Tíživá atmosféra protektorátní Prahy na nás dýchá tak sugestivně, že se při čtení jako by noříme do virtuální reality úchvatné počítačové hry. K sugestivnímu dojmu přispívá galerie jedinečných postav pražské protektorátní smetánky, světa (kolaborantské) žurnalistiky, filmu a umění vůbec, i rázovitých jedinců z pražského podsvětí. Příběh si navzdory temné době uchovává ironický nadhled, humor a vtip. Přijměte pozvání k výpravě do dob, kdy lidé mnoho riskovali už pouhou anekdotou – někdy dokonce vlastní život! A po vypsání počátečních písmen prvních třiceti dvou kapitol se objeví nápis objasňující okolnosti, za kterých knížka vznikla…

Kniha přináší soubor poezie Jana Zábrany (1931-1984) napsané do roku 1954, kdy začal pracovat jako překladatel. Jde o velmi rozsáhlé básnické dílo, obsahující vedle mnoha jednotlivých básní i tři ucelené básnické sbírky (Lyrický deník, Nápěvy a Únor 1954. Cyklus) a představující Jana Zábranu jednak jako výjimečného lyrika, jednak jako autora kolářovsky etických básní společenských, reagujících na tragický společensko-politický vývoj u nás na přelomu 40. a 50. let. Kniha je doplněna zevrubnou ediční poznámkou Jana Šulce.

Série: Doktor Pivoňka

Je léto roku 1938, nad republikou se stahují mračna. V ložnici branické vily leží dvě nahá mrtvá těla, žena a muž - zdá se, že majora Činovského zastřelila vycházející filmová hvězdička Zuzana a pak spáchala sebevraždu. Vyšetřování ale odhalí, že mrtvá dívka byla panna, a v místě vraždy se nalezne nedopalek exotické cigarety... Kdo je vrahem československého majora a krásky z pražské vyšší společnosti? Je to někdo třetí a Zuzanina sebevražda je jen fingovaná? Najít skutečného vraha bude v těžké době sotva možné, zvlášť když ke slovu přijdou politické zájmy a ohledy. Hodnoty republiky se zachvívají v základech, hlavní postavy se však zatím dobře baví na luxusním večírku… Nostalgii po zanikajícím světě úspěšně přebíjejí nadsázkou a humorem, byť s hořkou příchutí. Vtipná replika se cení! Pojďme a ponořme se do proudu úžasných výjevů: "Bylo přesně sedm hodin večer, když jsme dorazili v Rolls-Royceu mého šéfa Toma Lomala k vile pana továrníka Iva Zdeborského na Barrandově."

Soubor třinácti povídek představuje básníka, prozaika, esejistu a překladatele Jana Zábranu (1931-1984) jako mimořádného autora povídek, průkopníka užívání hovorového jazyka a slangu v české próze a významného prozaika let padesátých, kdy povídky vznikly. V knize je obsaženo sedm povídek již dříve knižně vydaných, jedna povídka publikovaná časopisecky a pět zcela neznámých prozaických textů. Hrdiny Zábranových povídek jsou většinou mladí lidé, pracující na počátku padesátých let v dělnických profesích či pohybující se na okraji společnosti. Povídky jsou dokonale vystavěné a mají strhující tah. Klíčový je též jejich jazyk, v jehož užívání byl Jan Zábrana suverénním mistrem.

Popis není dostupný

Série: Doktor Pivoňka

Začínající soukromý detektiv, nezaměstnaný doktor filozofie Pivoňka, vyšetřuje záhadnou vraždu, k níž došlo v literárních kruzích. Pátrá spolu se svou milou – on zná svět módních literátů, intelektuálů, ba i boháčů a krásných dam, jí není cizí pražský polosvět a svým instinktem mnohdy přijde i na to, co její akademický přítel nedokázal rozlousknout. Napínavý a rozmarný román prosycený dobovou atmosférou nás přenáší do dvojlomného světa první republiky, kde lidé používají nejen rozum, ale i srdce, vědí, co očekávat od druhých, ale i od světa. Ten je logický, předvídatelný a má nadějnou budoucnost. Je to svět, kde se vraždí jen po staru: z vášně a kvůli penězům. Co na tom, že jde o iluzi – chtěli bychom tam žít… Když se na posledních stránkách hroutí dosud nejpravděpodobnější varianta řešení, musí se hrdina vyrovnat s nečekaným, hořkým zklamáním. I tak ale: Kniha, nad níž si vzpomeneme na některé Čapkovy příběhy, je mile radostná, útěšná!

Přítomný svazek reprezentuje Jana Zábranu v roli svébytného básníka a prozaika. Trojici stěžejních básnických sbírek Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (1968 pod názvem Lynč), v nichž Zábrana surově sugestivním výrazem vystihl pocity nejistoty a marnosti v poúnorové době, rozšiřuje nedokončený soubor "samomluv" Zeď vzpomínek z let 1969-1971, upravený podle rukopisu nalezeného v pozůstalosti a úsečně shrnující básníkova intimní, tvůrčí i politická traumata. Do prozaické části svazku bylo soustředěno všech třináct známých Zábranových povídek z padesátých let: osm autorem zredigovaných a pět nedokončených, vydávaných na základě rukopisů nalezených v letech 1992 a 2007. Prvky autobiografičnosti, útržkovitost, všednost a skepse, dokumentárně zachycené prostředí městské periferie, snaha o nestylizovaný záznam vyslechnutých rozhovorů či improvizovaný proud vlastních myšlenek sbližují Zábranovy "svědecké" prózy s díly Bohumila Hrabala, Jiřího Koláře, Josefa Škvoreckého či Josefa Jedličky. Svazek, který na základě ověření textových pramenů navazuje na ediční řešení předchozích vydání autorových básní a povídek z období po roce 1989, zpracovala pro Českou knižnici Adéla Petruželková.

Souborná edice 164 dopisů o literatuře, překládání a životě, které si mezi sebou vyměňovali dva vynikající čeští překladatelé a spisovatelé. Editorem svazku je literární historik Jiří Opelík, který svazek doplnil zevrubnými komentáři, čtyřicetistránkovou dokumentární přílohou, jmenným rejstříkem a ediční zprávou. Kniha je důležitým svazkem, inspirujícím současné české překladatele krásné literatury, básníky a všechny ostatní zájemce o českou kulturu druhé poloviny 20. století. Vychází doplněna 26 unikátními fotografiemi.

Popis není dostupný

K nedožitým osmdesátým narozeninám básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (1931–1984) vychází útlý výbor z jeho poezie, čítající třicet pět básní. Kniha se nesnaží přinést průřez všemi podobami a obdobími Zábranovy poezie, ale akcentuje tu její linii, v níž je Zábrana básníkem mélickým. Přináší básně napsané od počátku padesátých let až do první poloviny let osmdesátých. Vybrali a uspořádali Jan Šulc a Marie Zábranová.

Ucelené vydání deníkových zápisků Jana Zábrany, které se rozprostírají téměř celým obdobím komunistického režimu, zahrnují nejen reflexi dobových událostí, ale jsou i jistým oknem do duše tohoto českého básníka a překladatele. Nepatří vůbec ke strohým faktickým poznámkám, ale glosují vnitřní hnutí, představy, jež se před našima očima mění v básně.

Z pozůstalosti předčasně zemřelého básníka, prozaika a překladatele Jana Zábrany (1934-1984) pochází sedm textů z padesátých let. Jsou to strhující realistické příběhy, které žil mladý muž vydaný krutosti doby a usilující zůstat člověkem.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Je léto roku 1938, nad republikou se stahují mračna. V ložnici branické vily leží dvě nahá mrtvá těla, žena a muž - zdá se, že majora Činovského zastřelila vycházející filmová hvězdička Zuzana a pak spáchala sebevraždu. Vyšetřování ale odhalí, že mrtvá dívka byla panna, a v místě vraždy se nalezne nedopalek exotické cigarety... Kdo je vrahem československého majora a krásky z pražské vyšší společnosti? Je to někdo třetí a Zuzanina sebevražda je jen fingovaná? Najít skutečného vraha bude v těžké době sotva možné, zvlášť když ke slovu přijdou politické zájmy a ohledy. Hodnoty republiky se zachvívají v základech, hlavní postavy se však zatím dobře baví na luxusním večírku… Nostalgii po zanikajícím světě úspěšně přebíjejí nadsázkou a humorem, byť s hořkou příchutí. Vtipná replika se cení! Pojďme a ponořme se do proudu úžasných výjevů: "Bylo přesně sedm hodin večer, když jsme dorazili v Rolls-Royceu mého šéfa Toma Lomala k vile pana továrníka Iva Zdeborského na Barrandově."

Začínající soukromý detektiv, nezaměstnaný doktor filozofie Pivoňka, vyšetřuje záhadnou vraždu, k níž došlo v literárních kruzích. Pátrá spolu se svou milou – on zná svět módních literátů, intelektuálů, ba i boháčů a krásných dam, jí není cizí pražský polosvět a svým instinktem mnohdy přijde i na to, co její akademický přítel nedokázal rozlousknout. Napínavý a rozmarný román prosycený dobovou atmosférou nás přenáší do dvojlomného světa první republiky, kde lidé používají nejen rozum, ale i srdce, vědí, co očekávat od druhých, ale i od světa. Ten je logický, předvídatelný a má nadějnou budoucnost. Je to svět, kde se vraždí jen po staru: z vášně a kvůli penězům. Co na tom, že jde o iluzi – chtěli bychom tam žít… Když se na posledních stránkách hroutí dosud nejpravděpodobnější varianta řešení, musí se hrdina vyrovnat s nečekaným, hořkým zklamáním. I tak ale: Kniha, nad níž si vzpomeneme na některé Čapkovy příběhy, je mile radostná, útěšná!