Už déle než sto let vozí československé a české prezidenty automobily. Tato kniha se snaží zmapovat pestrou paletu několika stovek vozů dvou desítek tuzemských i zahraničních značek, které se díky svým uživatelům významně zapsaly do našich dějin. Vedle dobře známých vozů připomíná i některé téměř zapomenuté.Zakladatel Československa T. G. Masaryk nejezdil jen v automobilech Laurin a Klement, Praga, Škoda Hispano-Suiza a Tatra, ale v roce 1919 i rakouskou limuzínou Gräf und Stift.Edvard Beneš dal v roce 1936 zhotovit pancéřovaný kabriolet Praga Golden, v němž po návratu z exilu v květnu 1945 projížděl osvobozenou Prahou. V letech 1945 a 1947 si pak pořídil dvě anglické limuzíny Daimler. Emil Hácha v Němci ovládaném protektorátu plnil od listopadu 1938 funkci tzv. státního prezidenta, v létě 1942 obdržel z Berlína k 70. narozeninám pancéřovaný Mercedes 770.Osmiválcový Daimler po Benešovi od června 1948 používal první komunistický prezident Klement Gottwald. Záhy jej však vyměnil za tuzemský pancéřovaný VOS. Stejným po něm jezdil i Antonín Zápotocký, poté přesedl do sovětských vozů ZIM a ZIS. Sovětskými automobily ZIS a ZIL se v letech 1957 až 1968 pyšnil Antonín Novotný, zatímco jeho nástupce Ludvík Svoboda se spokojil se skromnějším typem GAZ 13 Čajka. V letech 1975 až 1989 vládnoucí Gustáv Husák si užíval pohodlí řady velkých vozů ZIL, nepohrdl však ani Tatrou 613.Sametová revoluce přivedla v prosinci 1989 na Pražský hrad disidenta Václava Havla, jehož prvním prezidentským vozem byl Renault 21 TSE. Flotilu hlavy státu dále tvořily limuzíny BMW řady 7 a Mercedes-Benz S 600. V hradní vozbě Václava Klause v letech 2003–2013 vládla značka Audi. Desetiletí prezidenta Miloše Zemana patřilo v letech 2013 až 2023 výlučně značce Škoda, jeho nástupce Petr Pavel preferuje limuzíny BMW řady 7.Kniha je doplněna technickými popisy jednotlivých automobilů a doprovázejí jej dvě stovky převážně dobových fotografií, z nichž část je publikována poprvé.

Kniha je věnována poslední generaci automobilů Škoda s motorem vzadu, modelové řadě Š 105/120/130, jejíž produkce v letech 1976 až 1990 překročila hranici dvou milionů vozů. Připomíná čtyřdveřové sedany i dvoudveřová kupé Garde a Rapid, ale také pestrou paletu dnes již téměř zapomenutých variant a prototypů.Automobily řady Škoda 105/120 patřily ve druhé polovině sedmdesátých let a po celá léta osmdesátá ke každodennímu obrazu našich ulic a silnic. Měly zastaralou koncepci s motorem vzadu, jejich zvuk se nedal přeslechnout a kvalitou poněkud zaostávaly za evropským průměrem. Ale byly tady a žily s námi. Zatímco na Západě se prodávaly za nemravně nízké ceny, v tuzemsku jsme na ně vydělávali roky.A většinou také dlouhé roky svým majitelům sloužily. Přečkaly v provozu listopad 1989, razantní změna poměrů je však zejména v Praze a ve velkých městech poměrně rychle odesílala do výslužby. Mnohé ale jen změnily působiště, na venkově nahradily ještě starší „embéčka“ a „stovky“ a začaly nový život.Poslední škodovky s motorem vzadu ze silnic prakticky vymizely, jen ty nejšťastnější přešly do kategorie sběratelských objektů. Važme si jich a nezapomínejme, že napsaly významnou kapitolu naší motoristické historie.

Tatra 613 napsala jednu z nejdelších a nejpestřejších kapitol naší automobilové historie. Zrodila se ve druhé polovině šedesátých let v období společenského uvolnění a její koncepce se vzduchem chlazeným osmiválcem do V uloženým nad zadní nápravou se vymykala všemu, co bylo tehdy ve světě obvyklé.

Sanitní automobily slouží lidem už bezmála 110 let. Tato kniha se snaží slovem i obrazem zmapovat dlouhou a pestrou historii sanitek od prvopočátků z dob rakousko-uherské monarchie přes meziválečné Československo a protektorát, dlouhá poválečná desetiletí socialismu až po mnohotvárnou současnost. První sanitky byly jen individuální záležitostí, jednotlivá vozidla stavěly karosárny na zakázku, podle požadavků a finančních možností zákazníků. Sanitky byly určeny jen k převozu raněných a nemocných do zdravotnických zařízení a jejich výbava byla dosti spartánská. Vozy měly jen stříšku pro řidiče a samaritána a místo pro pacienty bylo opatřené pouze plachtou proti nepříznivému počasí. Postupem času se sanitní vozy vylepšovaly, měly pevnou konstrukci, byly zateplené a vybavené stále lepšími nosítky. Především však přibylo vybavení umožňující ošetřujícímu lékaři už při převozu do nemocnice ošetřit pacienta. Nechyběly medikamenty, nástroje a zdravotnický materiál (obinadla a dřevěné dlahy pro zlomeniny končetin). Hlavně přibyly přístroje pro infuzi, oživování kyslíkem i vyplachování žaludku. Konstrukce i vybavení sanitek se samozřejmě postupem let stále vylepšovala až do podoby dnešních rychlých záchranných vozů. V první letech Československé republiky (1918–1938) sehrál významnou roli Československý Červený kříž a postupně se začala se budovat síť stanic první pomoci. S vývojem techniky se vylepšovaly nejen sanitní vozy, ale také komunikace mezi dispečinkem a lékaři v terénu i nemocnicemi. Autor sestavil dosud nezveřejněnou přehlídku zakázkových sanitních karoserií z období první republiky a protektorátu, připomíná sériově vyráběné sanitky i prototypy z let 1945 až 1990 a pestrou paletu sanitních vozidel zhotovených a provozovaných u nás během posledních tří desetiletí. Publikaci provází více než 500 fotografií, z nichž většina nebyla dosud publikována.

Patříte mezi obdivovatele techniky a fanoušky první republiky? Pak nepřehlédněte tuto unikátní publikaci s těmi nejzajímavějšími vozy, které na tehdejších silnicích jezdily.

Automobilová a motocyklová soutěž Malou dohodou, byla největším motoristickým podnikem organizovaným v meziválečném Československu a v jeho spřátelených zemích. Historicky první knižní publikace věnovaná této motoristické soutěži, jež se jela v září 1937 na trase Praha-Bratislava-Košice-Užhorod-Kluž-Bukurešť-Bělehrad, líčí přípravy a průběh této ojedinělé akce a přináší dosud nezveřejněnou startovní listinu i kompletní výsledky soutěže. Z Prahy odstartovalo 73 automobilů a 58 motocyklů, z nichž 9 mělo postranní vozík, v cíli v Bělehradě bylo klasifikováno 63 vozů, 40 sólových motocyklů a 3 sajdkáry. Není bez zajímavosti, že vítěze tohoto přes 2400 km dlouhého a týden trvajícího klání určila až závěrečná jízda zručnosti na vojenském cvičišti na předměstí Bělehradu. Poutavý příběh ilustruje 170 dobových fotografií, z nichž mnohé jsou publikovány poprvé.

Díky bohaté dobové dokumentaci dochované v mladoboleslavském továrním archivu i ve fondu někdejšího plzeňského koncernu se podařilo podrobně zmapovat historii automobilů Škoda Superb. První sériové automobily Škoda Superb byly určeny majetným a vlivným zákazníkům z nejvyšších společenských vrstev, proto většinu produkce tvořily luxusní limuzíny. Kuriozitou byla osmimístná limuzína, kde vpředu měli řidič a spolujezdec samostatná široká sedadla, v prostřední řadě byly tři skromnější sklopná sedadla a vzadu tři bohatě čalouněná. Kromě limuzín byl velký zájem o automobily typu sedan a tehdy velmi módní kabriolety. Slibný vývoj jednotlivých modelů narušila válečná léta, kdy byly vyrobené podvozky často využívány pro sanitky a vojenská vozidla. Poválečná výroba v znárodněné automobilce skončila v prvním čtvrtletí roku 1950. Pozoruhodný vzestup značky Škoda odstartoval až na jaře 1991 po spojení s koncernem Volkswagen. Úspěšná spolupráce na napomohla automobilce zařadit se mezi výrobce vozů vyšší střední třídy a každý nový model byl úspěchem na pokračovaní. Třem novodobým generacím Superbu je věnována celá třetina knihy. Završuje ji poslední model představený veřejnosti v únoru 2015, který vyniká velmi zdařilým designem a výbornými jízdními vlastnostmi. Značka Škoda se tak po právu řadí mezi významné hráče na automobilovém trhu.

Kniha o automobilové ikoně šedesátých let podrobně mapuje pestrý a bohatý životní příběh legendárního "embéčkaa". Téměř 400 fotografií, tabulky technických údajů, precizně zdokumentované počty vyráběných vozů - to vše umožní čtenáři získat představu o prototypech, sériově vyráběných tisícovkách i sportovních úpravách vozu.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Bezkonkurenční ojedinělá publikace o automobilech značek Škoda, Tatra, Trabant, Wartburg, Polski Fiat, Dacia, Oltcit, Moskvič, Lada, Volga, které neododmyslitelně patřily ke koloritu předlistopadové éry. Někdy jsme nad nimi ohrnovali nos a toužili po něčem lepším, většina z nás však stejně neměla na vybranou. Dnes se nad tím můžeme pousmát, zapomenout bychom však neměli. Nejen na dobu, ale ani na automobily, v nichž jsme tehdy jezdili. Najdete zde množství dosud nikde nepublikovaných údajů.

Popis není dostupný