Nový počin Jana Švankmajera je "příspěvkem k čekání na velký český román", čekání, které se v místní kotlině periodicky vrací, jako by snad onen "velký český román" měl být spásou veškeré literatury, a nakonec i nás "nebohých" Čechů samotných. V případě Švankmajera nemůže být větší ironie. Toto je kniha, která vznikla ze hry a nikoliv z ambice složit čtenáři k nohám literární dílo. Je to značně svobodný text, ale určitými parametry se románu skutečně blíží. Prvotní inspirace spočívala ve skupinové hře, kde se báseň jednoho autora převedla do jejího významového opaku. Vznikly tak tzv. "negativní básně", ale možná by bylo výstižnější použít termín "tonálně převrácené" básně. Na tomto hracím principu pak Švankmajer rozvíjí i svůj nový románový opus. Výchozím bodem je pro něj první díl nedokončené románové tetralogie Jeana Paula Sartra Cesty ke svobodě: Věk rozumu, který si jednoho dne náhodně vytáhl z knihovny. Švankmajer "tonálně převrací" děj i postavy Sartrova románu - tam, kde je u Sartra muž, u Švankmajera je to žena a podobně. Výchozí situace i dilemata ale zůstávají kupodivu stejná jako v Sartrově knize: nechtěné těhotenství je středobod, kolem kterého se všechno točí. Rozhodnutí, zda si žena dítě ponechá nebo podstoupí interrupci, má pak vliv na celý další život. Sartrovou knihou i tou Švankmajerovou se vine otázka po míře svobody, která je nám na světě určena a jak tato svoboda nebo také její nepřítomnost limituje naše bytí. Švankmajer ovšem k otázce svobody přistupuje odlišně než Sartre i existencialismus vůbec. Svoboda mu rozhodně není výsledkem našeho osobního "projektu", ale je značně determinovaná. Dovětek k románu pak představuje hra s "ChatemGPT", takže i v současnosti vzývaná "umělá inteligence" tu dostane slovo. Negativní román se vymyká všemu, co lze v současnosti najít na "českém prozaickém knižním trhu" a vstoupit do něj lze hned několika překvapivými vchody…

V roce 1972 začal Jan Švankmajer pracovat na projektu svého imaginativního Bilderlexikonu. V té době to byl ovšem akt čirého zoufalství, neboť bylo zřejmé, že projekt v plném rozsahu nebude moci nikdy realizovat. Po roce usilovného střihání obrazových podkladů a lepení koláží si uvědomil, že vytvořit jakýsi adekvátní imaginativní odraz Brockhausu nebo Meyers Konversations-Lexikonu je úkol nejen nad jeho síly, ale i nad možnosti doby. Sestavit Bilderlexikon alternativního světa by byla práce na celý život a nejen pro jednoho člověka. V roce 2022 jsme se rozhodli vydat alespoň torzo této plánované knihy a pokusili se sehnat veškeré, mnohdy technicky zcela nekvalitní, většinou již dostupné podklady… Než ale stačila tato kniha vyjít, svět se převrátil. Ale možná, že se nepřevrátil, jen se jeho chod urychlil. Miliony běženců už jsou tady, jenže z jiného konce světa, než se čekalo. Všechny ekologické plány na záchranu planety jdou stranou. Zelený "Deal" padl. Zelenou naopak znovu dostaly uhlí a atom. Místo záchrany planety tu máme opět závody ve zbrojení.

Pro rozsáhlé dílo Jana Švankmajera je typické nejen překračování hranic tvůrčího projevu, které se bohatě ukazuje v jeho filmové, výtvarné i slovesné tvorbě, ale i schopnost vtisknout těmto objevným cestám jedinečný a zcela nezaměnitelný charakter. Vyplývá to z pevného ideového ukotvení jeho tvůrčího pohledu na svět (i vhledu pod jeho povrch) v doméně surrealismu, jehož konstantou a přímo nezbytnou podmínkou je schopnost neustále obnovovaného kritického pohledu na současnost a na její převládající společenské a ideologické pseudohodnoty. Ve Švankmajerově nejnovější knize se volně prolínají jeho hlavní autorské přístupy. Obsahuje fragmenty scénářů, včetně jeho milovaných taktilních fantasií, příběhy složené z koláží, záznamy snů, reflexe každodenního života, to vše pod jednotícím úhlem imaginace, která si neklade žádné meze, neboť pak by podle autora byla pouhou zradou svého výsostného poslání. Právě ona dává jeho knize — přes její rozmanitost a zdánlivě nahodilou členitost — jednotící linii. Tu však nelze v ničem přirovnat k literárně rozvíjenému syžetu, ale daleko spíše k pocitu z jízdy po peřejích horské řeky, která přes svou divokost pevně drží čtenáře v jeho loďce a nedovolí mu polevit v pozornosti.

Cesty spasení obsahují deníkové záznamy, divadelní hry a různé jiné kratší texty, které si významný český výtvarník, animátor a filmař Jan Švankmajer dělal průběžně během posledních let jak při pobytu doma, tak i při studijních cestách do odlehlých krajin (například Papua Nová Guinea). Kniha je plná postřehů o stavu společnosti a jejím možném vývoji, o literatuře, politice a vůbec názorů na spoluobyvatele tohoto světa. Některé texty mají podobu absurdní, až cynické dystopie (zrušení států a vytvoření knížectví Tesco a Toyota), jiné jsou shovívavější, láskyplnější a optimističtější. Všechny ale jsou plné nadhledu, humoru a hlavně jsou barvitě vizuální, jako by se autor nemohl vyhnout tomu hledat různorodé vzorce a spojnice událostí. Surrealistické nazírání světa se nelítostně střetává s českou realitou – dovoleno je proniknout pouze některým zážitkům, síto úspěšně prosává, a tak je například nutné odevzdat sušené netopýry a opičí hlavy získané u šamanů. Texty jsou doplněny jak barevnými ilustracemi a fotografiemi autora, tak dalších surrealistů.

Popis není dostupný