Vyzna´ni´ Jizerským horám je složení pocty nejseverneˇjsˇi´mu cˇeske´mu pohorˇi´ a mi´stni´m lidem. Zhruba 40 autorů, kteří mají´ nebo měli k Jizerským horám osobni´ či profesni´ vztah napsalo horám své vyznání, pokusilo se vylíčit jejich dosud nepopsané krásy. Jejich vzpomínky doplňují aktuální i polozapomenuté příběhy a historické události, jež se zde odehrály, až už byly napsané v doba´ch, kdy 90 procent zdejsˇi´ch obyvatel mluvilo neˇmecky, nebo vznikly nyní. Cˇtena´rˇ v knize objeví stare´, nikdy neuverˇejneˇne´ pohlednice, stejneˇ jako nejnoveˇjsˇi´ fotografie porˇi´zene´ chytry´mi telefony.

O tajemne´m Krakonosˇovi si lide´ vypra´veˇli po staleti´ a prvni´ ojedineˇle´ zveˇsti o neˇm se nejspi´sˇe objevily jesˇteˇ prˇed prˇi´chodem hledacˇu° pokladu° koncem 13. stoleti´. Na rozdi´l od poha´dek se jeho prˇi´hody neodehra´vaji´ ve fiktivni´m sveˇteˇ, ale v mi´stech vsˇem du°veˇrneˇ zna´my´ch, v nejvysˇsˇi´m pohorˇi´ Cˇech a Slezska - v Krkonosˇi´ch. Podle ru°zny´ch vypra´veˇni´ vla´dl nad krajinou nad- prˇirozenou moci´ a bral na sebe vsˇemozˇne´ podoby lidske´ i zvi´rˇeci´. Byl stejneˇ nevypocˇitatelny´ jako horske´ pocˇasi´, sˇka´dlil, sˇkodil, deˇsil, trestal, ale i chra´nil a kra´lovsky odmeˇnˇoval. Krakonosˇ dodnes zˇije, i kdyzˇ jeho podoba se promeˇnila. A mozˇna´ se stal i sve´bytnou soucˇa´sti´ sta´le obli´beneˇjsˇi´ fantasy literatury jako prˇedobraz jedne´ z jeji´ch nejslavneˇjsˇi´ch postav.

Publikace přináší nové vzpomínky na světoběžníka Gustava Ginzela, horolezce, který se od šedesátých do osmdesátých let se zúčastnil několika horolezeckých a přírodovědných expedicí. Mimo jiné na Cotopaxi, nebo Expedice Sahara, která pátrala po saharských krokodýlech. O setkáním a společných dobrodružstvích vyprávějí spisovatelé (Miloslav Nevrlý, Miloš Zapletal, Jaromír Štětina), geologové, vědci, cestovatelé i a pravidelní a častí návštěvníci Ginzelova proslulého Hnojového domu na Jizerce. Neben mehreren Nationalparks waren wir auch auf der Insel Sansibar. Am Dorf Bu Bu Bu rannten wir auf dem Strand herum. Auf einmal tauch­te zwischen den Palmen ein Paar auf, das irgendwo aus Europa war, es waren Dänen oder Schweden, und sie schrien - Gustav, Gustav Ginzel. Es waren Besucher des Misthause - des unvergesslichen Ortes. So reagierten auch die Schotten unterwegs zum Machu Picchu. Gustav erkannten sie gleich, auch wenn sie fast nichts gesehen haben, denn sie schleppten sich gerade zurück. Im Unterschied zu Gustav überstieg eine mehrtägige Wanderung über die Gebirgspässe in einer Höhe von 4 000 Metern ihre Kräfte. Und die Neuseeländer, die Gustav herzlich in Lima umarmten, rechne ich gar nicht mehr mit. (František Sláma - Freund von Gustav Ginzel) Ich nehme zwei Hemden mit auf Reisen. Wenn eins dreckig wird, nehme ich das zweite, wenn das zweite dreckig wird, nehme ich das erste. So habe ich immer ein neues Hemd, das relativ sauberer ist. (Gustav Ginzel)

Kniha O Hovnech a jiných běsech je sbírka veselých až tragikomických historek, do nichž nás občas přivedou naše vnitřnosti. Přináší kratochvilné čtení o situacích, které bychom podruhé zažít nechtěli. V knize najde čtenář soubor povídek, vyprávění, krátkých příběhů, anekdot, internetových diskuzí, které mají, jak název předjímá, jedno nepříliš vonné téma. Mnoho podobných historek koluje mezi lidem hospodským bezpočet, ne všechny se však dají z ústního podání převést do psané podoby. To uměli jen geniální spisovatelé, jakými byli Bohumil Hrabal nebo Jaroslav Hašek, z jehož díla se některé texty na v knize také objeví. Almanach O hovnech a jiných běsech, který ilustroval Petr Urban, nechce těmto velikánům konkurovat ani se netváří jako vysoká literatura. Snaží se jen poctivě odvyprávět veselé historky tak, aby neurážely jemnocit „paní lékárníkové“ a snad čtenáře i trochu pobavily. Zároveň se jeho autoři omlouvají Gabrielu Garcíovi Márquezovi, že si drze vypůjčili a parafrázovali název jeho knihy O lásce a jiných běsech.

Zápach čerstvé krve. Bzučící mouchy se slétávají k ranní hostině. Nehybný muž zhroucený v invalidním vozíku. V jeho týle se černá otvor průměru několika milimetrů. Nedopitá láhev rumu. Žádné otisky. Pod jazykem má mrtvý minci v hodnotě jednoho eura. Puch lidských výkalů a zvratků. Krev smíchaná s mozkem a několika zuby. Krev pomalu kape na kocoura s uříznutou hlavou, kterého má zavražděný vrah na kolenou. Hrůzná podívaná. Marek vstal odpočítače. Najednou nevěděl, jak dál. Do několika vět zkoncentroval všechno, co viděl a jak to na něj zapůsobilo. Uvařil si kafe. Chodil po bytě a rovnal si v hlavě fakta a dojmy. Věděl, že jako jediný bude mít euro pod jazykem zastřeleného a na tom chtěl reportáž postavit. Vrátil se ke klávesnici a vyťukal titulek: Zastřelený vrah měl v puse minci. Řádí v kraji mafie?

Kniha "Podivín, který okrášlil svět aneb Vzpomínání na Gustava Ginzela" spadá do žánru Romány. Autorem je Šebelka Jan, kol.. Kniha je brožovaná. Obsahuje 256 stran. Přejeme příjemné čtení.

Půdorys tragikomického příběhu Marka Kafky tvoří zapáchající průmyslové Město kdesi na severu, komunistické čistky sedmdesátých let, a šest měsíců, které vyvrcholí odhalením sochy prvního dělnického prezidenta. Marek vnímá syrovost doby optikou vypitých piv, naivního vzdoru, depresivních kocovin a bouřlivých mejdanů. Bezstarostně si užívá studentského života i povolnosti budoucích učitelek. Záblesk svobody konce šedesátých let se však rychle ztrácí v řádění komunistických normalizátorů. Z fakulty nedobrovolně odcházejí desítky pedagogů, mezi studenty se objevují donašeči, do hospod a fakultních chodeb se stěhuje strach. Gottwaldova socha nabývá své obludné podoby a jakoby symbolizovala stále konkrétnější teror rudé ideologie. Román pro Quida, který autor záměrně dedikoval svým vnukům, je plnokrevným příběhem o neradostné době, ve kterém nechybí láska, smrt, svérázný humor, napětí ani mluvící sochy.

Čtvrtý román spisovatele Jana Šebelky se od předchozí ‚liberecké tragikomedie' liší jiným pohledem na svět i hlavního hrdinu. Historické události, které hýbaly posledních šedesát let celou Evropou, i rychle stárnoucí komunální aféry nahlíží autor optikou ženy, jež se celý svůj život snažila být nezávislá a svobodná. Přes vážnost námětu autor dokazuje své umění dialogu i schopnost napsat strhující příběh, který vzbuzuje ve čtenáři napětí, smích i slzy. Padesátiletá Otýlie Baldová je místostarostkou šedesátitisícového města. Je víc než deset let rozvedená, má dospělou dceru a mladého milence. Kvůli němu si chce nechat chirurgicky upravit poprsí, ale lékaři při předoperačním vyšetření najdou v jejím těle zhoubný nádor. Taková je expozice strhujícího románu Jana Šebelky Koktejlový úkrok Otýlie B., v němž autor nahlíží do hrdinčina soukromého i veřejného života, spolu s ní se vrací do minulosti, hodnotí křižovatky její existence a snaží najít odpovědi na otázky, kdo a jak ovlivňuje život každého z nás.