Vyzna´ni´ Jizerským horám je složení pocty nejseverneˇjsˇi´mu cˇeske´mu pohorˇi´ a mi´stni´m lidem. Zhruba 40 autorů, kteří mají´ nebo měli k Jizerským horám osobni´ či profesni´ vztah napsalo horám své vyznání, pokusilo se vylíčit jejich dosud nepopsané krásy. Jejich vzpomínky doplňují aktuální i polozapomenuté příběhy a historické události, jež se zde odehrály, až už byly napsané v doba´ch, kdy 90 procent zdejsˇi´ch obyvatel mluvilo neˇmecky, nebo vznikly nyní. Cˇtena´rˇ v knize objeví stare´, nikdy neuverˇejneˇne´ pohlednice, stejneˇ jako nejnoveˇjsˇi´ fotografie porˇi´zene´ chytry´mi telefony.

O tajemne´m Krakonosˇovi si lide´ vypra´veˇli po staleti´ a prvni´ ojedineˇle´ zveˇsti o neˇm se nejspi´sˇe objevily jesˇteˇ prˇed prˇi´chodem hledacˇu° pokladu° koncem 13. stoleti´. Na rozdi´l od poha´dek se jeho prˇi´hody neodehra´vaji´ ve fiktivni´m sveˇteˇ, ale v mi´stech vsˇem du°veˇrneˇ zna´my´ch, v nejvysˇsˇi´m pohorˇi´ Cˇech a Slezska - v Krkonosˇi´ch. Podle ru°zny´ch vypra´veˇni´ vla´dl nad krajinou nad- prˇirozenou moci´ a bral na sebe vsˇemozˇne´ podoby lidske´ i zvi´rˇeci´. Byl stejneˇ nevypocˇitatelny´ jako horske´ pocˇasi´, sˇka´dlil, sˇkodil, deˇsil, trestal, ale i chra´nil a kra´lovsky odmeˇnˇoval. Krakonosˇ dodnes zˇije, i kdyzˇ jeho podoba se promeˇnila. A mozˇna´ se stal i sve´bytnou soucˇa´sti´ sta´le obli´beneˇjsˇi´ fantasy literatury jako prˇedobraz jedne´ z jeji´ch nejslavneˇjsˇi´ch postav.

Publikace přináší nové vzpomínky na světoběžníka Gustava Ginzela, horolezce, který se od šedesátých do osmdesátých let se zúčastnil několika horolezeckých a přírodovědných expedicí. Mimo jiné na Cotopaxi, nebo Expedice Sahara, která pátrala po saharských krokodýlech. O setkáním a společných dobrodružstvích vyprávějí spisovatelé (Miloslav Nevrlý, Miloš Zapletal, Jaromír Štětina), geologové, vědci, cestovatelé i a pravidelní a častí návštěvníci Ginzelova proslulého Hnojového domu na Jizerce. Neben mehreren Nationalparks waren wir auch auf der Insel Sansibar. Am Dorf Bu Bu Bu rannten wir auf dem Strand herum. Auf einmal tauch­te zwischen den Palmen ein Paar auf, das irgendwo aus Europa war, es waren Dänen oder Schweden, und sie schrien - Gustav, Gustav Ginzel. Es waren Besucher des Misthause - des unvergesslichen Ortes. So reagierten auch die Schotten unterwegs zum Machu Picchu. Gustav erkannten sie gleich, auch wenn sie fast nichts gesehen haben, denn sie schleppten sich gerade zurück. Im Unterschied zu Gustav überstieg eine mehrtägige Wanderung über die Gebirgspässe in einer Höhe von 4 000 Metern ihre Kräfte. Und die Neuseeländer, die Gustav herzlich in Lima umarmten, rechne ich gar nicht mehr mit. (František Sláma - Freund von Gustav Ginzel) Ich nehme zwei Hemden mit auf Reisen. Wenn eins dreckig wird, nehme ich das zweite, wenn das zweite dreckig wird, nehme ich das erste. So habe ich immer ein neues Hemd, das relativ sauberer ist. (Gustav Ginzel)

Zápach čerstvé krve. Bzučící mouchy se slétávají k ranní hostině. Nehybný muž zhroucený v invalidním vozíku. V jeho týle se černá otvor průměru několika milimetrů. Nedopitá láhev rumu. Žádné otisky. Pod jazykem má mrtvý minci v hodnotě jednoho eura. Puch lidských výkalů a zvratků. Krev smíchaná s mozkem a několika zuby. Krev pomalu kape na kocoura s uříznutou hlavou, kterého má zavražděný vrah na kolenou. Hrůzná podívaná. Marek vstal odpočítače. Najednou nevěděl, jak dál. Do několika vět zkoncentroval všechno, co viděl a jak to na něj zapůsobilo. Uvařil si kafe. Chodil po bytě a rovnal si v hlavě fakta a dojmy. Věděl, že jako jediný bude mít euro pod jazykem zastřeleného a na tom chtěl reportáž postavit. Vrátil se ke klávesnici a vyťukal titulek: Zastřelený vrah měl v puse minci. Řádí v kraji mafie?