V Česku zuří nejhorší vlna pandemie covidu, vláda zavírá, co může, a Honza se snaží za každou cenu uniknout za svobodou. Není to jen tak, v kleštích je téměř celý svět, pravidla se mění jako na běžícím pásu a rušení letů je běžnou praxí.
Ostrůvkem svobody zůstává Kolumbie. Už samotná cesta do ní trvá o pět dní déle, než bylo v plánu, a hned na začátku se navíc Honza ocitá zcela neočekávaně v karanténě uvnitř hlavního města Bogoty. Dobrodruh se však díky chaotickým pravidlům Kolumbie dokáže ze „zajetí“ dostat a přemístit se do Cartageny. Teprve tady začíná jeho putování pěšky do nechvalně proslulého Medellínu, který je neodmyslitelně spjat se jménem narkobarona Pabla Escobara.
Covid šlape Honzovi celou dobu na paty a on musí čelit nejen restrikcím, které se mění okres od okresu, ale i svým vlastním stínům.
Sdílet
Kolumbie je zcela jistě zajímavým místem, avšak tím pravým důvodem, proč jsem si zamiloval jeho cestopisy, je fakt, že v nich nevidím cestování, ale příběhy o tom, jak jeden človíček bojuje sám se sebou, a to s vervou a odhodláním. Honza to prostě nevzdává a pokračuje neustále vpřed. To je to, co mi zůstává obtisknuté v hlavě po přečtení jeho knih.
Celá recenze
