Kniha vzpomínek hudebního, filmového, divadelního a sportovního publicisty a básníka Jana Rejžka (* 1954), známého čtenářům z mnoha novin a časopisů, ale i z rozhlasových a televizních pořadů po dobu více než čtyřiceti sedmi let, je napsána lehkým, zábavným perem, které nezapře hlavní rysy Rejžkova psaní, jak ho dobře známe - ironii i sebeironii, sarkasmus, břitkost, nesmlouvavou kritičnost, ale i humor, nadsázku a vtip. Kniha Jste to vy? nepochybně mnoho čtenářů naštve a rozčílí - jak ani u Rejžka nelze jinak -, jiné pobaví a poučí o četných detailech z českého kulturního a společenského života, rozhodně však nikoho nebude nudit. Rejžkovo vyprávění zachycuje jeho setkání se stovkami osobností, od nejslavnějších (Václav Havel, Karel Gott) po zcela neznámé. Setkáme se zde s hudebníky, sportovci, herci, režiséry, publicisty, spisovateli a politiky, vždy v rámci zábavných a často jen stěží uvěřitelných historek. Rejžek umí čtenáře dráždit i bavit od počátku svého psaní a ve svých pamětech tak činí měrou vrchovatou. Přestože jde o knihu zábavnou a čtivou, v zachycené faktografii bude nepochybně patřit i k důležitým pramenům poznání českého kulturního a společenského života posledního půlstoletí.

Série: Z mého Deníčku

V knize s lehce výhrůžným názvem Poslední slovo má Jan Rejžek! najdou čtenáři vydatnou dávku více než tří set sloupků ze let 2010 až 2015, publikovaných v Lidových novinách. Již třetí soubor sebraných „posledních slov“ nemilosrdného glosátora a „zuřivce“ Jana Rejžka představuje svého autora nejen jako neurvalce a nepřítele středního proudu populární hudby a některých jeho zpěvaček, jak píše v předmluvě Jiří Peňás, ale i jako člověka, který stále něco hledá, je něčím zaujatý, něco pozorně sleduje, něčím se zabývá, ba je tím i posedlý. Rejžkův záběr v sledování a glosování literatury, hudby, filmu, divadla, ale i fotbalu budí po léta respekt a obdiv, jeho psaní pravidelně vyvolává emoce v široké škále - od fanouškovského obdivu po čirý děs. S Rejžkem je možno souhlasit, je možno s ním nesouhlasit, ale vždy je dobré jeho texty číst a přemýšlet nad nimi.

Souborné vydání hudebních kritik, recenzí a rozhovorů Jana Rejžka (* 1954) mapuje na téměř devíti stech stranách zásadní období jeho hudební publicistiky, tedy léta 1974 až 1993. Knihu uvádí předmluva Jiřího Černého a do děje nás vtáhne již dobový rozhovor Jana Buriana s Janem Rejžkem, výstižně nazvaný Říkají mu Zuřivec. Tento český hudební a filmový kritik a novinář se proslavil zejména svými mnohdy nekompromisními kritikami v měsíčníku Melodie, byť většina jeho recenzí vyznívala pozitivně. V 70. a 80. letech minulého století se jeho styl psaní proslavil a autor byl respektovanou autoritou i pro své občanské postoje. Knihu Rejžkových recenzí vhodně doplňují autentické ukázky z dobové korespondence od fanoušků osobností populární hudby, jichž se nějak dotkl jeho kritický názor.

Popis není dostupný

Jan Rejžek je duchaplný glosátor společenského dění, mnozí jej však kritizují za přílišnou kritičnost a provokativní názory. Pro své přímé vyjadřování nekompromisních postojů si získal mnohé odpůrce i zastánce. Je jedním z mála českých novinářů, kteří svůj styl nemění za žádných okolností, za žádného režimu. Tato kniha je shrnutím jeho "deníčků", tedy sloupků, které publikoval v letech 1984-2003 v řadě periodik. Někteří čtenáři budou pobouřeni, jiní ocení Rejžkovu nesmlouvavost a výstižný nadhled. Knihu doplňují ilustrace Štěpána Mareše.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Série: Z mého Deníčku

Čas letí, stále se něco děje a tak je pořád o čem psát - potvrzuje Jan Rejžek ve svém druhém souboru, který zahrnuje jeho pravidelné sloupky, nekrology, úvodníky a komentáře, které publikoval v Lidových novinách od podzimu 2003 do prosince 2009. Opět na čtenáře čeká porce zajímavých postřehů přísného komentátora, který dobu, v níž žijeme, nikterak nešetří. Kronika doby z úhlu pohledu Jana Rejžka je nesmírně zajímavá - přináší řadu podnětů k zamyšlení nad okolním světem i sebou samým.

V knize s lehce výhrůžným názvem Poslední slovo má Jan Rejžek! najdou čtenáři vydatnou dávku více než tří set sloupků ze let 2010 až 2015, publikovaných v Lidových novinách. Již třetí soubor sebraných „posledních slov“ nemilosrdného glosátora a „zuřivce“ Jana Rejžka představuje svého autora nejen jako neurvalce a nepřítele středního proudu populární hudby a některých jeho zpěvaček, jak píše v předmluvě Jiří Peňás, ale i jako člověka, který stále něco hledá, je něčím zaujatý, něco pozorně sleduje, něčím se zabývá, ba je tím i posedlý. Rejžkův záběr v sledování a glosování literatury, hudby, filmu, divadla, ale i fotbalu budí po léta respekt a obdiv, jeho psaní pravidelně vyvolává emoce v široké škále - od fanouškovského obdivu po čirý děs. S Rejžkem je možno souhlasit, je možno s ním nesouhlasit, ale vždy je dobré jeho texty číst a přemýšlet nad nimi.

Čas letí, stále se něco děje a tak je pořád o čem psát - potvrzuje Jan Rejžek ve svém druhém souboru, který zahrnuje jeho pravidelné sloupky, nekrology, úvodníky a komentáře, které publikoval v Lidových novinách od podzimu 2003 do prosince 2009. Opět na čtenáře čeká porce zajímavých postřehů přísného komentátora, který dobu, v níž žijeme, nikterak nešetří. Kronika doby z úhlu pohledu Jana Rejžka je nesmírně zajímavá - přináší řadu podnětů k zamyšlení nad okolním světem i sebou samým.