Popis není dostupný

Jedinečná syntéza českých dějin sleduje vývoj na našem území od prvních stop člověka po současnost. Texty fundovaných odborníků a bohatý obrazový doprovod provázejí čtenáře dlouhým příběhem našich dějin a přitažlivým, moderním způsobem ho seznamují s klíčovými událostmi, politickými změnami, sociálním a kulturním prostředím i s významnými osobnostmi. Dějiny českých zemí jsou nejen užitečnou příručkou pro všechny zájemce o historii, ale také jedinečně zpracovanou výpravnou publikací.

Počátky sekulární kultury, ve které dnes žijeme, sahají nepochybně dále než do doby Československé první republiky. Právě v době vlády domu habsbursko-lotrinského nastal přechod od absolutní monarchie ke konstituční, od monolitického katolicismu k agnosticismu a od nevolnictví k občanské společnosti. Je to doba zrodu veřejné sféry a médií, úpadku náboženství a intenzivního rozvoje právní kultury, která měla efektivně chránit práva jednotlivce. Předkládaná kniha se soustředí na otázky, které národní dějepisectví nechávalo bez povšimnutí. Je to generační dílo, ve kterém se mladší autoři a autorky snaží tyto procesy osvětlit a usmířit Čechy s jejich vlastní minulostí.

Jedinečná publikace prostřednictvím biografií významných osobností politického, kulturního a hospodářského života vypráví o našich dějinách od prvních Přemyslovců po konec 20. století. Texty fundovaných odborníků a bohatý obrazový doprovod seznamují čtenáře se státníky, církevními hodnostáři, spisovateli, kronikáři, malíři, stavebníky, hudebními skladateli, světci, cestovateli, buřiči a jinými mimořádnými lidmi našich dějin a přitažlivým, moderním způsobem líčí jejich osudy a záslužné činy. Osobnosti českých dějin jsou neocenitelnou příručkou pro celou rodinu, od studentů přes zájemce o historii všeho věku po každého, kdo chce o osobnostech své země a národa vědět víc.

Předkládaný sborník shrnuje příspěvky přednesené na jubilejním 30. ročníku plzeňského sympozia (25.–27. 2. 2010), tematizujícím kategorie zločinu a trestu v české kultuře 19. století z pohledu různých humanitních oborů. Konferenční příspěvky vycházejí z teze, že zločiny a tresty patří k lidské společnosti od počátku jejích dějin a střetávání se a konfrontace se psanými i nepsanými, zjevnými či skrytými pravidly a omezeními, kterých je však zároveň sám člověk tvůrcem a interpretem, patří nedílně k životu lidského individua i kolektivu. Zákonnost a předpisy ovšem nejsou ničím daným, mění se společně s institucemi a lidmi, kteří jim dávají konkrétní podobu a následně je vyžadují a sankcionují. Stýkání a potýkání se s těmito normami přitom na sebe může brát nejrůznější podoby. Příspěvky sborníku shrnují vývoj práva a soudnictví od osvícenských reforem po cca polovinu 19. století, další se věnují otázkám zločinů a trestů v konkrétnějších oblastech, jejich literární tematizaci, stejně jako nejrůznějším otázkám spjatým s vizualizací zločinu.

Základním tématem této knihy je ritualizace smrti a umírání v revoluci roku 1848. Jde o v českém prostředí nový pohled na revoluční rok 1848. Kult mrtvých byl sofistikovaným prostředkem využití obětí pro cíle revolučního i kontrarevolučního tábora. V kontextu tohoto instrumentu nezemřeli mrtví pro zištné důvody, nýbrž položili život za vlast a budoucnost. Tato teze platí jak pro padlé revolucionáře, tak pro zástupce kontrarevoluce. Násilná smrt obětí směřovala k morálnímu zdůvodnění snah konkrétního tábora. Práce si všímá tohoto jevu v prostředí české, rakouské, resp. vídeňské, německé i židovské společnosti roku 1848. Nejde však o pouhý popis tohoto jevu. Ten by přiblížil kult mrtvých především v jeho národních a místních souvislostech. Ačkoliv se totiž jednalo o kult ověnčený slavnostmi, vzpomínkovými akcemi i pronášenými a posléze uveřejňovanými řečmi, zahalenými do rozdílných národních barev a disponujících různým slovníkem, pod vnějším nacionálním nádechem šlo o shodné akce a přístupy.

Téma zbabělosti a hrdinství musí logicky pracovat s velmi jemnými a mnohdy neuchopitelnými esencemi, jako jsou psychologie osobnosti, svědomí či dokonce víra. A právě schopnost překročit hranice své existence a doslova nasadit svůj život za něco mnohdy tak abstraktního, jako je ideál demokracie či svobody, je skutečným tajemstvím, do kterého se historická věda pokouší nahlédnout pečlivým zpracováním konkrétních osudů a jejich zařazením do kontextu doby, společnosti či konkrétních dramatických událostí. Zároveň nelze opomíjet ani hrdinství každodenního nasazení ve jménu těchto ideálů, aniž by se osudy aktérů historických událostí musely nutně odvíjet v dramatických turbulencích doby na hraně života a smrti.