Sbírka Hlasy Jana Polkowského je solitérním, ojedinělým básnickým dílem, které nemá literární obdobu, a přitom - jako žádný kulturní fenomén - nevyrůstá z prázdna. Z formálního hlediska nejde o pouhý poetický svazek, ale o koherentní a tematicky soudržnou básnickou sbírku. Cyklus osmnácti básní se věnuje obětem masakru v polských městech na baltském pobřeží v roce 1970, kdy armáda a milice krvavě potlačily demonstrace, jež propukly po ohlášení významného zdražení potravin. Čtyřicet let po těchto událostech (v roce 2012) básník svou sbírkou vytvořil dělníkům z loděnic a jejich rodinám vlastní památník.

Z Polkowského básní čiší prazvláštní síla - nevídaná sebejistota básníkova nazírání světa, jež ke čtenáři proniká klidným, avšak sytým hlasem, bez zbytečného halasu a rétorických vzletů, byť ne bez patosu. Vždyť je tu řeč o tragických osudech. Neplyne odtud snadná útěcha, naopak, dobro zřídkakdy vítězí a děje se to za cenu nesmírného úsilí, nesčetných obětí a odříkání. Přesto však nejde o katastrofickou vizi, jež by překypovala beznadějí. Vnitřní síla této poezie nepřipouští zoufalství.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný