Reprint I. vydání (nakladatelství BLOK, Brno 1966) zpěvníku, který se stal základním zdrojem inspirace pro činnost hanáckých folklorních souborů. Cíl nového vydání je zřejmý - znovu máme možnost potěšit se velkým bohatstvím hanáckých lidových písní a všestranně tohoto bohatství využívat.

Na počátku svých pamětí Ladislav Fuks říká: „Nejúplněji jsem obsažen jen a jen ve svých knihách. Bude-li je někdo číst za sto let, nebude ho zajímat, jaký jsem byl já. Pokud ano, tak si mě stvoří z toho, co si přečetl.“ Tato slova Jana Poláčka přivedla na myšlenku napsat příběh o našem nejzáhadnějším spisovateli druhé poloviny dvacátého století – Příběh spalovače mrtvol – tak, aby oslovil jak ty, kteří ho znali, či alespoň četli některé jeho knihy, tak i ty, co se s ním teprve seznámí.

Malostranský ďábel, Malostranský vrah či Ďáblův přítel. Taková přízviska si od poválečného tisku vysloužil Jiří Arvéd Smíchovský – dvojnásobný doktor, proslulý okultista, polyglot s fotografickou pamětí. A také kolaborant s nacistickými okupanty. Faustovský román inspirovaný osudy kontroverzní postavy českých dějin vypráví o tom, kam jsou lidé schopní zajít, aby dosáhli svého cíle. Arvéd byl ochotný vydat se až za hranice samotného pekla.

Popis není dostupný

Malostranský ďábel, Malostranský vrah či Ďáblův přítel… Tak nazýval poválečný tisk Jiřího Arvéda Smíchovského – dvojnásobného doktora, uznávaného hermetika, polyglota s fotografickou pamětí. Jan Poláček knize Malostranský ďábel mapuje osudy člověka, jehož život pro nás zůstává opředen tajemstvím. Jiří Arvéd Smíchovský byl navíc postavou velmi rozporuplnou. Na jedné straně vzdělaný a nadprůměrně inteligentní potomek váženého pražského rodu, který se zabýval okultními vědami, a dokonce se snažil v domě U Zlaté lodě vyvolávat ďábla, na té druhé kolaborant, udavač (a to během druhé světové války i v éře po ní). Kde je však pravda a lze ji vůbec najít? Jan Poláček ve svém „dvojportrétu“ Malostranský ďábel nehledá definitivní odpověď, ale osobitým způsobem ve dvou narativních liniích skládá jednotlivé střípky tvořící obraz života této nejednoznačné osobnosti české minulosti.

Popis není dostupný

Na počátku svých pamětí Ladislav Fuks říká: "Nejúplněji jsem obsažen jen a jen ve svých knihách. Bude-li je někdo číst za sto let, nebude ho zajímat, jaký jsem byl já. Pokud ano, tak si mě stvoří z toho, co si přečetl." byl já. Pokud ano, tak si mě stvoří z toho, co si přečetl." Tato slova Jana Poláčka přivedla na myšlenku napsat příběh o našem nejzáhadnějším spisovateli druhé poloviny dvacátého století.

Čechy jsou součástí tisícileté říše a německé Fleischer zní v dané situaci lépe než obyčejné Řezníček. Spěšný vlak CH.24.12 je mrazivým příběhem poněmčené rodiny významného úředníka komisariátu, pro něhož rozkaz nadřízených stojí nade vším. Důsledně koná svou děsivou práci a pro přesvědčení je ochoten obětovat i své blízké. Sledujeme příběh jeho mladšího syna Waltra, jenž je svým otcem a okolnostmi přinucen stát se hrdinou. Volí nejmenší ze všech nabízených zel, ale pouze tím oddálí své osobní "konečné řešení". Trochu jiná realita? Píše se rok 1953, od vítězství uplynuly dva roky a Češi si začínají uvědomovat, že výhodné spojenectví nepřineslo to, co od něj na počátku očekávali. Válka skončila, ale smrtící stroj v setrvačnosti zabíjí dál. Včerejší hrdinové jsou dnes zločinci a obyčejný člověk netuší, jaký bude zítřek. Jen Walter Řezníček je se svou budoucností smířený. Těžko si ale představit, že by mu ji někdo záviděl.

První svazek knižní řady Paralelní světy, která chce čtenáře seznamovat se svéráznými autorskými imaginacemi současných českých spisovatelů a spisovatelek science fiction a fantasy.Mívám takový děsivý sen. Bolí mě hlava k prasknutí, k zešílení, a potom najednou skutečně pukne. Ven se dere něco podivného bez očí, bez úst - bez tváře a nepříčetně to vříská: Jeho nechteč být, mně pomozte, mně, to všechno já.

Popis není dostupný