Experimentální román ze současnosti Daniel vlastní byt v Táboře, ale pracuje v Praze a domů jezdí jen na víkendy. Zuzana odešla od přítele a nemá dost peněz, takže uvítá nájem aspoň na všední dny. Ty dva nespojuje nic než prostor, který každý po svém obývají, a ten prostor je zároveň rozděluje. Jak by vlastně dva lidé mohli mít něco společného? On se stará o umírajícího otce, péče o hrany života však zbude vždycky na ni. Jemu zalehlo srdce, ona má šelest na mozku. Dva příběhy ze současnosti, které se dotýkají a zároveň míjejí, dvě samomluvy, které se až díky čtenáři mohou stát rozhovorem. Jana Šrámková a Jan Němec našli nezvyklý způsob, jak napsat knihu dohromady a zároveň každý zvlášť. Výsledkem je originální román, který lze číst z jedné nebo druhé strany, anebo třeba na přeskáčku. Není to však literární hra, ale osudová volba: na směručtení nezávisí nic menšího než Danielova a Zuzanina budoucnost. Není však život nakonec palindrom? V elipse spí lev, říká Daniel. Uchem v mechu, odpovídá Zuzana.

Život a doba v porevolučním Česku perspektivou těch nejzdařilejších povídek Do antologie byly vybrány povídky: Michala Ajvaze, Jana Balabána, Barbory Bažantové, Biancy Bellové, Stanislava Berana, Petra Borkovce, Ireny Douskové, Edgara Dutky, Marka Epsteina, Sylvy Fischerové, Emila Hakla, Viktorie Hanišové, Matěje Hořavy, Daniela Hradeckého, Václava Kahudy, Dory Kaprálové, Jiřího Kratochvila, Lubomíra Martínka, Ivany Myškové, Ludvíka Němce, Petra Pazdery Payna, J. A. Pitínského, Magdalény Platzové, Petra Šestáka, Marka Šindelky, Jaromíra Štětiny, Miloše Urbana, Vladimíry Valové a Sáry Vybíralové. Argentinský spisovatel Julio Cortázar jednou řekl, že zatímco román může nad čtenářem zvítězit na body, povídka mu musí uštědřit K. O. Je to trochu násilné přirovnání, ale zároveň přesné — dobrá povídka míří přímo na bradu nebo na solar. Je to úder vedený jedním tahem. Když ho dostanete, jdete do kolen a musí vás počítat. O to překvapivější je, že čtenáři se raději drží v klinči s romány a někteří povídky úplně míjejí. Antologie toho nejlepšího, co v ringu porevoluční české povídky vzniklo, tu je pro ty nedotčené i pro ty mnohokrát knokautované. Editor Jan Němec pročetl na dvě stě sbírek, aby do jednoho svazku vybral ty nejosobitější povídky. Nechybějí obvyklí podezřelí jako Jan Balabán, Sylva Fischerová či Emil Hakl, ale mezi pětadvacítkou vyvolených jsou i jména jako Vladimíra Valová nebo Marek Epstein. Všichni dohromady vytvářejí ostrý obraz porevolučního Česka a zároveň svěží náčrt novější české literatury.

Radomír nemá pocit, že by mu v životě něco scházelo, dokud na šachovém fóru nepotká Jarmilu. Kdežto Milan je na tom přesně naopak – Gábinu sice miluje, ale jeden večer, ten dnešní večer by potřeboval strávit bez ní. Jarek by Annu a jejich dvě děti nejraději neopustil už ani na vteřinu – a nic by neměnil, zatímco rodinu Tomáše čeká úplně nový začátek a namísto života ve městě stará chalupa na venkově. Vypravěč povídky Markéty Pilátové nic měnit nehodlá, ale musí se při čekání na svou laçadoru obrní trpělivostí a také Věře se čekání vyplatí. Kamil jakožto vědec postupuje v milostném životě přísně exaktně, Zuzana překvapuje sama sebe a Viky si odmítá vybírat mezi Jerrym a Vaškem. Dnes ještě ne.

Někde v lidském srdci se rozkládá Rudé náměstí.Čech, který jede na Ukrajinu najít své jiné já. Banda dětí bez domova, jež válka vyžene ze sklepa, protože ten teď využívají nájemníci jako kryt. Německý pár, který si na Ukrajině „pronajal dělohu“, ale jejich dítě po porodu uvízlo v Kyjevě. Výrostek, který v obléhaném Mariupolu společně s přidělenou valkýrou rozváží lavaš a váhá, kdy zmizet, až už je pozdě. Ruská akademička, která se uprostřed Moskvy rozhodne protestovat v kostýmu z Labutího jezera… Ne, postavami této povídkové knihy nejsou vojáci na frontě; ani tito lidé však už nikdy nebudou stejní jako před válkou.Po Možnostech milostného románu napsal Jan Němec prózu, která je zase úplně jiná, až na to, co se nemění: nepíše o „tématech“, píše jen o tom, na čem v životě opravdu záleží.

Shina — Petr Vacík — Jan Pražan — Markéta Crowe — Adam Borzič — Jiří Zemánek — Alice Koubová — Jiří Hazlbauer — Denisa Červenková Hledáme, co nelze nalézt, a ve šťastných chvílích nacházíme, co nelze hledat. Snadno by se dalo mluvit o spiritualitě, nebo dokonce o mystické zkušenosti, především jsme však sbírali příběhy vnitřní proměny. Muzikantka, kněz, malíř, překladatelka, básník, ekolog, filosofka, opat zenového kláštera a řádová sestra, ti všichni zde hovoří o tom, o čem se nejprve musí dlouho mlčet — a to může být trauma i tajemství, skutečnost před slovy i za nimi. Jaké to je, když člověk hledá sám sebe a najde něco daleko víc? Devět rozhovorů o vnitřním životě, devět příběhů o tom, na co jsme zapomněli, devět svědectví o znameních neznámého mezi námi.

Za vším hledej číslo 19. Nemoc, kterou se během pár měsíců nakazily miliony lidí a která ochromila ekonomiku světa, se jmenuje Covid-19. V reakci na ni se 19 spisovatelů rozhodlo pomoci v boji proti jejím dopadům. Každý z nich napsal pro tuto knihu povídku či esej o životě s epidemií za zády. Sbírka je výjimečná nejen velkými jmény autorů, ale i tím, že 19 % z výtěžku prodeje bude věnováno na charitativní účely. Název knihy je vypůjčen z povídky Lidmily Kábrtové Za oknem, v níž se stará žena paralyzovaná strachem z nákazy uzavírá do absolutní izolace. Autoři ve svých textech vykreslují svět za časů pandemie z nejrůznějších úhlů, někteří se vrací do historie. Zajímavá je také žánrová pestrost - realistický obraz se prolíná s hororem, kriminální povídkou i s poetickou fantasy. Do knihy bez nároku na honorář přispěli Paul Auster, Bianca Bellová, Zuzana Dostálová, Pavla Horáková, Lidmila Kábrtová, Pavel Kosatík, Jiří Kratochvil, Alena Mornštajnová, Jan Němec, Jiří Padevět, Iva Pekárková, Markéta Pilátová, Martin Sichinger, Mark Slouka, Petr Stančík, Olga Stehlíková, Jan Štifter, Miloš Urban a Michal Vrba. Editorem knihy je Aleš Palán.

Román o tom, proč vlastně jsme jeden s druhým. Je pravda života a pravda literatury. Jedinečná zkušenost a touha najít její smysl. A přestože o lásce bylo řečeno nejspíš vše, každá generace ji prožívá trochu jinak. Nový román Jana Němce je románem o lásce. Na první pohled příběh velkého milostného vzplanutí a peripetií šestiletého partnerského vztahu. To skutečné drama se však odehrává jinde. V umanuté a trýznivé potřebě pochopit, proč to skončilo. A protože spisovatel má jediný nástroj, jsme svědky toho, jak na rozvalinách milostného vztahu vzniká milostný román. Jak je každý zážitek a konflikt nasvěcován z různých stran, jak se na něj přikládá šifrovací mřížka jiných textů, od Božské komedie po efemérní zprávy bulváru… a jak se skutečnost vzpírá a to podstatné stále znovu uniká mezi prsty. A sledujeme i to, jak se autor mění v románovou postavu a v poctivém zápase překračuje hranice tělesné i myšlenkové intimity. Jeli poznání jedinou morálkou románu, jak tvrdí Milan Kundera, není jiná možnost.

Jan Němec získal za tuto knihu Cenu Evropské unie za literaturu. Román o fotografovi Františku Drtikolovi. Napadlo vás někdy, jak by vypadal příběh napsaný paprskem světla? Za prvé, nebyl by to obyčejný příběh, ale neobyčejný osud; za druhé, jeho hrdinou by byl fotograf, opatrovník světla; a za třetí, byl by to osud plný stínů, samozřejmě. Kdo to vlastně byl František Drtikol? Dandy z hornického maloměsta, světově známý fotograf, jehož živnost krachovala, mistr aktů, co nikdy neměl štěstí na ženy, mystik a buddhista, který uvěřil v komunismus; muž mnoha vnějších rozporů a jejich vnitřní syntézy. Jan Němec (1981) přichází s rozsáhlou a pro současnou českou prózu zcela nezvykle pojatou románovou freskou, uměleckým a duchovním Bildungsromanem, který pokrývá více než půl století: ožívají zde příbramské stříbrné doly, Mnichov v době secese i prvorepubliková bohéma, po řádcích se procházejí nahé modelky a světlo zatím nepozorovaně splývá s vědomím… Jmenuji se Drtikol. Drtil jsem kola, která mě svírala. Jsem fotograf. Fotografoval jsem světlem. Píši lidem do duší světlem poznání. František Drtikol

Filmový režisér Jan Němec (* 1936), tvůrce filmů Démanty noci, O slavnosti a hostech či Noční hovory s matkou, přibližuje v jedenatřiceti originálních povídkách svůj život. Činí tak s velkou sebeironií, je nemilosrdný k sobě i k ostatním. Popisuje bohémský život zasvěcený filmu, kdy se s větším či menším úspěchem pokouší po ohromujícím nástupu v nové vlně československého filmu v šedesátých letech prosadit v této oblasti i po zlomu vyvolaném okupací Československa v roce 1968. Nestandardní osobnost s duší věčného provokatéra žije nestandardní život za všech okolností, v Československu i v exilu, nejprve v Evropě a poté v nově nalezeném domově ve Spojených státech. Povídky sdělují hodně o atmosféře doby i o autorově houževnaté nepoddajnosti, a to i tehdy, když jejich obsahem jsou drobné příhody, milostné pletky, souboje s režimem, zápolení s pokušeními, vtípky i osudové zvraty a bolestné zásahy v podobě smrti. Je na čtenáři, aby posoudil, co z těchto mimořádně čtivých ironických črt psal život, a co fantazie.

Prozaická prvotina Jana Němce Hra pro čtyři ruce obsahuje devět povídek. Na první pohled by se mohlo zdát, že pocházejí od různých autorů. Žádná se nepodobá jiné. Ten fakt ovšem nesvědčí o rozpadavém stylu, ale o Němcově nápaditosti. Prostředím je vězeňská cela, čichací místnost, nákupní centrum či interiér autobusu. Mění se vypravěči. Množí se úhly pohledu. Překvapuje originalita postav. A středobodem je láska "málem milostná". Nad povídkami lze zažívat opojnou radost z vyprávění, náznaků i nečekaných point. Jejich síla neodvane s poslední přečtenou řádkou. Zkrátka: jde o knihu, jež výrazně posouvá představy o prozaickém debutu.

Sbírka poezie.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný