Ben Libřický sice vybudoval úspěšnou geodetickou firmu, ale na roli zámeckého pána je přece jen poněkud nepřipraven. Tím spíš, že spolu se zámkem Hochštejn a přilehlými polnostmi, lesy a rybníky zdědil i personál, který má o fungování a budoucnosti panství podstatně jiné představy než on. A jako by to nestačilo, věrný majordomus si usmyslí, že zámek nezbytně potřebuje i zámeckou paní. Když navíc o práci na zámku – a Benovo srdce – začnou jevit zájem nadpřirozené bytosti z blízkého okolí, je jasné, že tohle zámecké léto opravdu nebude poklidné.

Bohatě ilustrovaná knížka o přátelství holčičky Adélky a malé psí šampiónky Chelly a o jejich společných dobrodružstvích.

Ben, sympatický geodet v nejlepších letech a shodou okolností hlavní hrdina našeho příběhu, zažije něco, co se poštěstí málokomu – zdědí, vedle středověkého hradu a nějakých těch milionů, miliardovou firmu. Přátelé mu radí, že nejlépe bude ji prodat, ale Ben se rozhodne si ji ponechat a na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je, žít jako takový malý český miliardář. Jaký bude jeho nový život a co se na svém výletu do světa generálních ředitelů a dravých obchodníků dozví o sobě a svých blízkých? To se dočtete na stránkách nejnovějšího románu Jana Nedomy Zakutálené vejce.

Miláček národa je netradiční pohled na dění okolo nás. Apolitický inženýr se shodou okolností pohybuje ve světě jemu cizím, a to světě veskrze politickém. Opět jsou tu i jeho bratranci a sestřenice a nejedná se jen o eufemistický příbuzenský poměr, bratranci i sestřenice mají své vzory ve skutečném světě. Nový román volně navazuje na předchozí Bratrance a Rok lemounů, ale díky novým postavám jej lze vnímat i jako samostatný příběh.

Humorně laděný román Bratranci je tematickým pokračováním povídek Jak jsem se nestal spisovatelem z roku 2012, a na rozdíl od jejich skromně znějícího názvu naopak dokládá, že Jan Nedoma spisovatelem je a byl snad už od narození. Nedomovi románoví bratranci zahrnují širokou příbuzenskou komunitu mile hrabalovských pábitelů. Vysedávají pravidelně s Václavem Havlem ještě coby disidentem v hospodě Na Rybárně, kam Havel utíká přes dvorek na pivo a kus řeči před policajty, a setkají se s ním po letech i na Hradě, když je revoluční kvas vynese až do parlamentu. Nedomovy silné příběhy přes groteskní a místy až sarkastickou nadsázku svědčí o autorově znalosti reálného života, o jeho výjimečné empatii a laskavém pohledu na lidi a svět. Jan Nedoma se věnuje i dětské literatuře (Příběhy z malého domku, Příběhy ze zámku, Příběhy ze sadu a Eny, Edži a Marli). Jeho dvorní ilustrátorkou je výtvarnice Denisa Grimmová, která dokáže přetransformovat literární příběh do svébytné grafické podoby.

Vážení přátelé dobré knihy, právě držíte v ruce „Příběhy ze zámku“. Knihu moudrou, vtipnou, zkrátka velmi zajímavou a díky ilustracím Denisy Grimmové i mimořádně sličnou. Příběhy přes jistou fantasknost mají přesvědčivost reálného světa. Když je budete číst vy dětem anebo i děti samy, atmosféra příběhů vám bude nabízet dojem „tak nějak by to mohlo být i ve skutečnosti“. „Příběhy ze zámku“ volně navazují na „Příběhy z malého domku“, které se staly událostí literatury pro děti v roce 2013. I tam se snoubí kvalitní literatura s úžasným ilustračním a grafickým orámováním povídání o dětech a pro děti. A tak nezbývá než poděkovat autorům a poblahopřát jim k dalšímu opusu. A vám, čtenářům, popřát hezké chvíle s „Příběhy...“. Na závěr snad už jen zvídavá otázka: odkud budou Příběhy příště?

Povídkový soubor Jak jsem se nestal spisovatelem autenticky přibližuje čtenáři, jak se žilo v Československu v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století.