Esejistický průzkum souvislostí radikálního myšlení a divadelní dramaturgie se pokouší odpovědět na otázku, jak vrátit tomuto oboru sociální a politický význam ve světě individualizovaných "nomádů" soutěžících o pozornost na uměleckém tržišti. Prostřednictvím dialogu s myšlením filozofa Martina Bubera a anarchisty Gustava Landauera autor podniká výpravy ke kořenům moderního dramatického umění jakožto sociálně transformačního programu usilujícího zároveň o sjednocení a osvobození člověka, společenství i přírody. Hledá "duchovní základy divadelního anarchismu", radikální kritiky moci i socioekonomických poměrů. Kniha se tak pokouší obnovit smysl dramaturgie jako moderní profese zakořeněné ve strukturách prožitku své doby, ale i v hlubších ekologických souvislostech, a ukázat, proč je divadlo nenahraditelné i v multimediální, síťové době. Radikální dramaturgie je určena divadelním umělcům a umělkyním, ale i širší odborné veřejnosti pro povzbuzení k hledání nového a spravedlivějšího vztahu jevištní tvorby ke společnosti a přírodě.
