Hledání lásky, která mladému králi zoufale chybí, je hlavním tématem neobvyklé knihy Jana Lipšanského o Václavovi II. psané formou deníku dospívajícího panovníka. V životě šestého českého krále z dynastie Přemyslovců Václava II. (1271–1305) nachází autor základní rozpor – moudrý král, jak se později prokáže, hodně přemýšlí o sobě (někdy až moc úzkostlivě) a o světě kolem sebe, je na druhé straně stále ještě dítětem hledajícím lásku kdekoliv, i u lidí, kteří ho mohou zradit. Václav II. se totiž stal českým králem již jako sedmiletý, když jeho otec Přemysl Otakar II. padl na Moravském poli. Podle Přemyslovy vůle se ujal poručnictví a správy země Václavův strýc, markrabě Ota Braniborský, který nechal mladého Přemyslovce uvěznit nejprve na hradu Bezdězu a později jej odvezl jako rukojmí do Braniborska. To vše se nemohlo neprojevit na osobnosti citlivého kralevice…
