Kniha se věnuje používání základních práv v rozhodovací praxi obecných soudů, především soudů první a druhé instance.V první části autor rozebírá způsoby aplikace základních práv obecnými soudy. Čtenáři v ní najdou odpovědi na množství otázek, které při aplikaci základních práv v soudním rozhodování vznikají, například kdy je namístě aplikovat základní práva přímo, kdy mohou působit pouze nepřímo skrze ústavněkonformní interpretaci zákonů, či kdy je nutno řízení přerušit a věc předložit Ústavnímu soudu. Výklad neopomíjí ani problematiku mezinárodních smluv, které jsou důležitým právním pramenem v oblasti základních práv. Tato část knihy bude pro soudní praxi zvlášť přínosná.Ve druhé části knihy jsou prezentovány výsledky empirické analýzy stovek rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů. Autor zde zkoumá, jak tyto soudy ve skutečnosti základní práva používají a jaký to má vliv na rozhodování Ústavního soudu. Analyzovány jsou také faktory, které ovlivňují používání lidských práv obecnými soudy.Autor je zároveň praktikem (soudcem Městského soudu v Praze) i teoretikem (odborným asistentem Katedry ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Palackého), proto v knize vhodně skloubil teoretické i praktické aspekty zkoumané problematiky.
