Někdo zná Tomáše Zimu jako lékaře, další si jej vybaví coby děkana 1. lékařské fakulty UK, snad nejznámější je jako úřadující rektor Univerzity Karlovy; někteří vyznavači golfu znají pro změnu Tomáše Zimu golfistu, svoje jméno má i v kulinářských kruzích. Ve skutečnosti je ovšem profesor Tomáš Zima pouze jeden muž - lékař, špičkový vědec, úspěšný manažer, vynikající organizátor a člověk mnoha různých koníčků a zájmů. Jaká byla jeho cesta k medicíně? Jak se řídí odborný ústav, lékařská fakulta a celá Univerzita Karlova? Jaké má naše nejstarší a největší vysoké učení jméno ve světě a jakou hraje současný rektor roli v integraci evropského školství? A k tomu všemu - jaký je Tomáš Zima v soukromí? Jak jej vidí jeho učitelé, kolegové, rodina a přátelé? Co všechno má rád a co ho štve? Co by rád změnil? Na tyto a mnohé další otázky odpovídá kniha Lékař zdravého rozumu. Nemá ambici být bilančním pomníkem a vznikala téměř "v poklusu"; Tomáš Zima je totiž v pětapadesáti letech stále v pohybu, připraven i nadále ovlivňovat a glosovat dění nejen ve svém oboru, v medicíně, ale i ve společnosti, všude kolem nás, a posunovat věci efektivně kupředu.

Čelíme obtížné situaci, koronavirové pandemii. Vleklé právní problémy spočívající například v tom, že má Česká republika dlouhodobě přetížené věznice a počtem vězňů se vymyká evropskému průměru, tak mohou být nyní z řady důvodů ještě závažnější. Trestní zákoník přitom nabízí vedle trestu odnětí svobody množství dalších typů trestů, takzvaných alternativ k vězení. Proč se nevyužívají rak často, jak by bylo žádoucí? Co je třeba udělat pro to, aby soudy častěji nařizovaly peněžité tresty a posílaly odsouzené do domácího vězení? A neměli bychom se na začátku 21. století a v takto bezprecedentní chvíli zamyslet také nad tím, zda nepotřebujeme i zcela nové tresty? Publikace je dostupná výhradně v e-shopu nakladatelství Leges, v knihkupectvích Leges v Brně a Olomouci a v sídle nakladatelství v Praze.

Popis není dostupný

Propojování světa pod hlavičkou globalizace nabízí podněty ke srovnávání životních stylů, struktur vládnutí i právních pravidel v míře vyšší, než to bylo běžné v minulosti. Právní věda patří k oborům, v nichž se srovnávací přístup rozvíjí velmi dynamicky. Kniha přináší dvě studie věnované především srovnávání v ústavním právu, nevyhýbá se však ani obecnějším otázkám po metodách, výhodách a limitech právní komparatistiky vůbec. První studie má obecnější povahu, druhá se zaměřuje především na užívání komparativních argumentů a zahraničního práva v judikatuře Ústavního soudu ČR.

Popis není dostupný