Popis není dostupný

Publikace je pokusem o teologicko-antropologickou interpretaci vybraných fotografií reprezentujících konceptuální uměleckou tvorbu. Jejím cílem je poukázat na některé způsoby, jimiž je v konceptuální fotografii vyjadřována otázka po mezilidské vzájemnosti a reprezentována tematika rodinného společenství. Výpovědi interpretovaných děl se snaží vnímat i jako otázky po nadpřirozeném Světle, v němž se plně zjevuje tvář člověka a vyjasňuje se zakotvení, garance, dějinné uskutečnění i konečné naplnění jeho personality i interpersonality.

Publikace představuje pokus o teologicko-antropologicky orientovanou interpretaci románu Karla Čapka Hordubal. Jejím hlavním úkolem je naslouchat románem kladené otázce po člověku, nechat ji zaznívat v různých podobách a rozumět jí teologicky, a tak s ní též vstoupit do dialogu. Interpretace dochází k závěru, že román - zejména svým baladickým laděním - mistrně dosvědčuje to, že cesta člověka k sobě samému i k druhým lidem zůstává nadobro pohlcena tragikou, pokud není nesena a garantována nekonečnou a ničím nepodmíněnou trinitární láskou, jež se ze své plnosti sdílí člověku a jež tak ze sebe činí i jediný cíl lidského života. Zvláště se to ukazuje tehdy, pokud spolu s románem vnímáme cestu člověka jako cestu vzájemnosti muže a ženy.

Kniha se zaměřuje na jedno z nejvýznamnějších témat umělecké prózy Jaroslava Durycha, jímž je vztah muže a ženy. Zmíněné téma se její autor pokouší interpretovat v teologicko-antropologické perspektivě. Vztah mužských a ženských postav představuje jako prostor nábožensky zaměřené iniciace, kterou na základě svého životního putování podstupují mužští protagonisté. Kniha poukazuje na možnosti spatřovat v putování mužských postav cestu člověka k Bohu jako ke svému transcendentnímu Ty. Zároveň upozorňuje na to, že postavám chudých žen, které dokonale přijímají svůj mužský protějšek, je možné přisuzovat některé výrazné christologické rysy.