Kniha představuje soustavnou analýzu vzniku, vývoje a současného užívání specifického prostředku mluvené češtiny zvaného protetické v. Je zde představena hypotéza o dřívějším vzniku tohoto prostředku, než se obvykle uvádí. Zároveň je důraz kladen na metodologické aspekty výzkumu jazykové variace. Z této perspektivy je pak kriticky hodnocena dosavadní literatura věnovaná tomuto problému. Hlavní část knihy tvoří vlastní kvantitativně orientovaný výzkum užívání protetického v v pěti českých městech: Praze, Plzni, Českých Budějovicích, Hradci Králové a Brně. Výzkum využívá metody variační sociolingvistiky a snaží se odhalit jazykové a sociální faktory, které ovlivňují užívání zkoumaného jevu. Představené výsledky poukazují na to, že protetické v je v současnosti na ústupu, a to jak v oblastech na okraji území, kde se tradičně používalo (např. Brno), tak v oblastech v jádru tohoto území (např. Praha). Kniha je podnětná jak pro zájemce o jazykově zeměpisnou problematiku, tak pro čtenáře zabývající se empirickou lingvistickou metodologií jako takovou.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Rozhovory s českými lingvisty III představují dalších deset interview s významnými českými jazykovědci: prof. F. Čermákem, prof. K. Kučerou, prof. A. Macurovou, doc. L. Nebeským, prof. J. Panevovou, dr. N. Savickým, doc. Z. Starým, prof. K. Šebestou, prof. R. Šrámkem a prof. J. Vintrem. Struktura a forma rozhovorů zůstává stejná jako u prvních dvou svazků (Dauphin 2007, Akropolis 2009) - každému ze zpovídaných jazykovědců kladou otázky dva mladší kolegové. Okruhy otázek jsou dva: zaprvé společné otázky obecné, které se vztahují k externím dějinám lingvistiky a k chronologickému vývoji odborného zájmu a působení daného badatele, zadruhé otázky specifické, zaměřující se na vlastní dílo zpovídané osobnosti. Publikace je posledním dílem projektu rozhovorů s českými jazykovědci, jehož hlavním cílem je přispět mozaikou různých perspektiv k poznání a pochopení dějin české jazykovědy v druhé polovině 20. století. Přináší výběrové bibliografie a životopisné medailony jednotlivých mluvčích, součástí je i obrazová příloha. Tento svazek zároveň obsahuje jmenný rejstřík pokrývající obsah všech tří svazků.

Rozhovory s českými lingvisty II představují druhých deset interview s významnými českými jazykovědci: dr. J. Balharem, dr. Z. Hauptovou, prof. M. Jelínkem, prof. J. Kořenským, prof. J. Krausem, dr. J. Kuchařem, prof. Z. Palkovou, prof. P. Sgallem, prof. D. Šlosarem a dr. L. Uhlířovou. Struktura a forma rozhovorů zůstává stejná jako u prvního svazku (Dauphin 2007) – každému ze zpovídaných jazykovědců kladou otázky dva mladší kolegové či studenti lingvistických oborů. Okruhy otázek jsou dva: zaprvé společné otázky obecné, které se vztahují k externím dějinám lingvistiky a k chronologickému vývoji odborného zájmu a působení daného badatele, zadruhé otázky specifické, zaměřující se na vlastní dílo zpovídané osobnosti. Publikace je součástí třídílného projektu rozhovorů s českými jazykovědci, jehož hlavním cílem je přispět mozaikou různých perspektiv k poznání a pochopení dějin české jazykovědy v druhé polovině 20. století. Přináší dílčí bibliografie a životopisné medailony jednotlivých mluvčích, součástí je i obrazová příloha.

Rozhovory obsahují deset rozhovorů s předními českými jazykovědci nejrůznějších zaměření (s prof. F. Danešem, prof. E. Hajičovou, dr. P. Jančákem, prof. M. Komárkem, doc. I. Nebeskou, prof. B. Palkem, dr. J. Povejšilem, dr. M. Těšitelovou, prof. O. Uličným a prof. R. Večerkou). Kniha obrací pozornost především na formování české lingvistické bohemistiky, a to jak na rovině osobnostní, tak na rovině institucionální, a představuje tak velice důležitý a doposud chybějící příspěvek k dějinám moderní české jazykovědy. Tato kniha je prvním souborem deseti rozhovorů s předními českými lingvisty. Impulsem pro jejich zachycení byla touha poznat a uchovat jedinečné pohledy těchto osobností na "věci lingvistické": na jazykovědnou teorii, ale především na praktický život vědecký uprostřed Evropy během posledního půlstoletí. Individuální poznatky a zkušenosti jednotlivých zpovídaných vypovídají například o vztahu člověka k jazyku a jeho formování, o utváření profesní specializace vědce-lingvisty, o vědeckém prostředí vůbec a v neposlední řadě také přispívají k poznání vývoje české (jazykovědné) bohemistiky. Zachycené názory a vzpomínky, které pro svůj charakter nejsou a nemohou být součástí odborných publikací a které dosud nebyly důsledně zaznamenány, jsou zde podnětně konfrontovány: shodují se, doplňují a mnohdy i rozcházejí. Výsledkem je autentické mnohovrstevnaté svědectví o podmínkách lingvistické práce v určité době a o lidech, kteří byli nuceni se s těmito podmínkami vyrovnávat. Jednotlivé rozhovory přitom nepromlouvají pouze o působení deseti zpovídaných lingvistů, ale i o mnoha jiných osobnostech, které vystupují v jejich vzpomínkách a z nichž leckteré již k naší lítosti vyzpovídat nelze. Následující rozhovory jako celek však také formulují, třebaže mnohdy implicitně, obecnější výpověď o poslání vědce-lingvisty, abstrahující od konkrétního hic et nunc. Mohou tedy sloužit jako zdroj inspirace při promýšlení vlastního postoje k povolání jazykovědce.