Popis není dostupný

"Co teď? O čem mám zpívat, když o pár set kilometrů na východ bombardují paneláky, a dokonce i porodnice? Mezi zbraněmi mlčí múzy, vzpomněl jsem si. Jenže my jsme ještě pořád v zázemí a úlohou kultury je pomoci nám, abychom nezešíleli strachem, neotupěli lhostejností a vůbec nezblbli. Abychom byli dostatečně vnímaví a citliví k sobě i k lidem, kteří nás potřebují, a nemysleli jen na svoje pohodlí," píše se v jednom z textů Jana Buriana shromážděných v této knize, která navazuje na předchozí čtyři knižní vydání pravidelných fejetonů psaných původně pro Týdeník Rozhlas - tedy Přízrak v nákupním středisku (2009), Přímluva za dnešní dobu (2013), Kocouří pohled (2016) a Vichřice a bubliny (2019). Za pouhé tři roky se toho stalo ažaž a dvě kroniky z let 2020 a 2021 se logicky točí kolem pandemie a života v ní. Při čtení se ale octneme i na mnoha dalších místech u nás doma i ve světě, prožijeme autorovy sedmdesátiny a poznáme řadu zajímavých lidí. Fejeton z března 2022 je věnován Ukrajině a odpovídá mimo jiné i na otázku v úvodu tohoto odstavce: "Je pořád o čem zpívat, přestože to teď jde těžko a není to tak samozřejmé, jako když se u sousedů nic neděje. Když jsem si v Jihlavě po koncertě uklízel svoje věci, přišel ke mně jeden divák a tiše pravil: ,Díky, je mi líp.‘ ,Mně taky,‘ přiznal jsem, nasedl jsem do auta a pustil si zprávy."

První svazek vzpomínek básníka, prozaika a písničkáře Jana Buriana (* 26. března 1952) Co jsem nezapomněl zmapoval autorovo dětství, dospívání na Hradčanech, hledání vlastní umělecké cesty v husákovském Československu a otevření nových možností po listopadu 1989. Druhý díl zachycuje autorovy zážitky, postřehy a tvorbu od devadesátých let do současnosti. Koláž Burianova vyprávění, dobových zápisků a citací nejrůznějších dokumentů opisuje i tentokrát velký oblouk od televizních pořadů, dokumentárních filmů a cestování přes hudební alba až k psaní fejetonů, cestopisů a knih o vlastních rodičích. Autor nás zve k nahlédnutí do zákulisí Posezení s Janem Burianem i kontroverzního Burianova dne žen, do nahrávacích studií, v nichž vznikala hudební alba o dívčí válce, křehkých mužích, jiné době, dvanácti druzích samoty a další. Vydáme se s ním i na cesty do Dánska, Portugalska, Chile, na Island a leckam jinam, a stejně tak i do archivů při hledání informací o autorových předcích. Dozvíme se, v čem spočívá osamělost osamělých písničkářů, jak se rodí Jihotaje, co byla rokenrolová skupina Vozembouch i to, jak se žije a pracuje písničkáři-důchodci v covidové době.

Písňové texty Jana Buriana patří od sedmdesátých let k tomu nejlepšímu, co v novodobé české písničkářské poezii vzniká. Od počátku byly vedle své zpívané podoby i tištěny a čteny jako plnohodnotná poezie. A vzbuzovaly velký čtenářský zájem i dobové polemiky. Kniha, kterou držíte v rukou, shrnuje všechny Burianovy písňové texty. Nejsou řazeny chronologicky, autor sám je rozdělil do tematických oddílů, které zahrnují texty z různých období. Má to své opodstatnění: vidíme, že Burianova zpívaná poezie je obdivuhodně celistvá, bez výkyvů kvality a bez bloudění ve slepých uličkách. Jan Burian je mistr rýmu, pevné formy, jasného a přímého pojmenování a zřetelné pointy. Tematické oddíly dávají vyniknout různým polohám jeho talentu: vedle písní milostných zde najdeme poezii existenciální, společensko-kritickou, satirickou, nonsensově hravou i vážnou a duchovní. QR kód u každého textu nabízí čtenáři mimořádnou a atraktivní možnost propojit text s hudbou a píseň si poslechnout.

Kniha Protančit život představuje dramatičku a spisovatelku Zuzanu Kočovou (1922-1988) koláží jejích pečlivě vybraných deníkových zápisků, dobových textů, článků a ohlasů, které komentuje její syn Jan Burian s odstupem téměř padesáti let. Vznikl tak neobyčejně plastický portrét této významné osobnosti české divadelní kultury tehdejší doby.

Název vzpomínek básníka, prozaika a písničkáře Jana Buriana (nar. 26. března 1952) Co jsem nezapomněl naznačuje jistou spřízněnost s jeho starším textem Rychle než to zapomenu. V letech 1982 až 1985 si Jan Burian psal soukromé zápisky, které vydal v samizdatu. S ohledem na skutečnost, že se text mohl dostat do ruky komukoliv, musel autor leccos vynechat, aby nezpůsobil řadě lidí problémy s tehdejší státní mocí. Také - jak přiznal po letech - se občas soustředil na něco, co už ztratilo význam, a některé věci v oné době viděl jinak, třeba i trochu mělce. Útlá knížka končila rozpadem někdejší folkové dvojice Burian-Dědeček a oficiálně vyšla až roku 1990 jako první svazek edice Traverza v nakladatelství Scéna. Po pětatřiceti letech se Jan Burian k těmto vzpomínkám vrátil, doplnil je a podstatně rozšířil, zejména o autentické zápisky z osmdesátých let, z radostné doby, kdy se hroutil režim. Doby, která už byla popsána například z pohledu disidenta, politika nebo úředníka, ovšem tentokrát jde pro změnu o pohled písničkáře. Text knihy opisuje oblouk od dětství a dospívání na Hradčanech v rodině divadelníka E. F. Buriana přes hledání vlastní umělecké cesty v husákovském Československu až k otevření nových možností po listopadu 1989, kdy Janu Burianovi začala být zavedená role písničkáře s klavírem těsná. Koláž Burianova vyprávění, dobových zápisků a citací nejrůznějších dokumentů končí rokem 1992; chystaný druhý díl se soustředí na autorovy zážitky, postřehy a tvorbu od devadesátých let až po současnost.

Popis není dostupný

"Narodil jsem se v polovině minulého století. Prožil jsem obyčejné dětství v hradčanském bytě mých dost neobyčejných rodičů - otec byl divadelník, hudební skladatel, ale také básník, spisovatel a ředitel divadla. Ve vzácných chvílích i zpěvák a tanečník, dokonce také malíř… Umřel, když jsem se chystal postoupit z první třídy do druhé, a tak jsem vyrůstal s matkou, herečkou, spisovatelkou, později taktéž principálkou malého zájezdového divadla Maringotka. Přestože pořád pracovala, vždycky si našla čas i na mě. Se vztahem k otci jsem se vypořádával značně složitěji, ovšem ne proto, že byl podle všeho geniální umělec, zatímco já ne; mne to na něm vždycky spíš přitahovalo a líbilo se mi to. Jenže když se s mou pubertou téměř současně dostavily i ruské tanky, přestal jsem si myslet, jako si myslíval on, že komunismus člověka osvobozuje", začíná jeden z textů Jana Buriana shromážděných v této knize, která navazuje na předchozí knižní vydání pravidelných fejetonů psaných původně pro Týdeník Rozhlas - tedy Přízrak v nákupním středisku (2009), Přímluva za dnešní dobu (2013) a Kocouří pohled (2016). Při čtení se s autorem octneme například v Solopiskách i na mnoha dalších místech u nás doma, ale tradičně procestujeme i jeho oblíbený Island, Portugalsko, Chile nebo ostrovy v Baltském moři. A nejen to - tentokrát se Burian při pátrání po předcích vydal do minulosti, takže studium starých matrik zapříčiní, že obdrží SMS od pradědečka svého pradědečka, ve snech se mu začne zjevovat tajemná sestřenka Růžena a náhle začne objevovat do té doby neznámé žijící příbuzné… Jisté je, že ať už se s Burianem vydáme kamkoli, není to nuda!

Doba, kdy byli básníci středem pozornosti veřejnosti, je dávno pryč, ani o Vrchlického či Nezvala by se dneska média neprala, ale litovat toho nemusíme. Ten, kdo chce, může bez váhání vstoupit do světa poezie, číst a číst a uctívat v tomto nekonečném vesmíru metafor, myšlenek či slovních hříček, koho chce. To samé, co Jan Burian napsal v kapitole o básnících – jmenovitě o Pavlu Šrutovi –, by se dalo použít i pro písničkáře, ústřední postavy knihy Polemiky, pocty, provokace. Doby, kdy se za nimi na letní festivaly sjížděly tisíce lidí, už patrně pominuly, přesto stojí za to si je připomenout. Pamětníci si díky Burianovi zavzpomínají, těm ostatním může kniha posloužit jako návod, koho stojí za to si i v dnešní době poslechnout.Všem pak bude při čtení této knihy zaručeně pohrávat na rtech úsměv, neboť, jak praví autor: „Chybí-li humor jako koření, není strava k ničemu.“ A této knize koření rozhodně nechybí.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Jak naznačují témata několika úvodních fejetonů shromážděných v této knize, tedy potíže s nespavostí, předoperační vyšetření apod., Jan Burian takzvaně jde do let. Obvyklé náměty rozšířily úvahy související s rehabilitační péčí, lázeňstvím či výhodami nemocničního ubytovacího nadstandardu. Autor však zanedlouho odloží berle a nasadí tempo, jaké pamatují čtenáři předchozích knižních vydání pravidelných fejetonů psaných původně pro Týdeník Rozhlas, tedy Přízrak v nákupním středisku (2009) a Přímluva za dnešní dobu a další příběhy z let 2010-2013. Proto se s ním záhy octneme na nejsušší poušti světa v Chile, kde si budeme moci společně potvrdit, že demokracie je křehká věc, v Portugalsku se seznámíme s typickými představiteli tamní lumpenkavárny první poloviny 15. století, vzápětí strávíme Silvestr v Kapském Městě - a to nás ještě čeká sever, konkrétně Rujána, ostrovy v Baltském moři a pak hlavně Island, kam Jan Burian jezdí tak často, že o něm vydal už druhou samostatnou knihu (Dvacet let s Islandem, 2015). Vášeň pro tento ostrov "zdědil" po své matce, které - stejně jako prastrýci Karlovi, jehož odkaz byl ovšem neblahý, jak se též budeme moci dočíst - věnoval pomyslné cesty v čase do dětství a do minulosti. A protože součástí cestování jsou návraty, občas se přeneseme zpět do současnosti a domů. Octneme se tak například na Burianově koncertě pro školní mládež v nejmenovaném českém městečku, dozvíme se, která naše kulturní instituce je podle jeho mínění královnou mezi veřejnými domy, prožijeme s ním jednu pražskou předvolební sobotu a mnoho dalšího, přičemž mnohé z toho bude obohaceno o kocouří pohled...Obsah: 1: Moje noha na Velký pátek * Zrcadlo * Postní chvíle * Moje noha na Velký pátek * Pánbůh požehnej! * Předoperační vyšetření * Návrat rodinného čerta * Sedmý listopad * Potíže s nespavostí * Poslední zpráva z lázní * 2: Kocouří pohled * Svoboda je otroctví * V izolaci * Dopis * Kocouří pohled * Zvířátka na konci roku * Chytrý Ježíšek * 3: Neblahé dědictví (z rodinné kroniky) * Ulice Gît-le-Coeur * I mrtví spisovatelé se dokážou bránit * Jak mě vzali do SSM * Kdo je vlastně blázen? * Příběh opravdové krabice * Na Poříčí dítě křičí… * Bude Vojna * První máj s matkou * Neblahé dědictví * 4: Vlastenci a tasemnice * Překvapování v Kapském Městě * O mém vlastenectví * Vlastenci a tasemnice * Doma je doma… * Dolce far niente * Můj život s fotbalem * Konec romantiky * Vítejte doma * Úsměv * Na Divokém východě * 5: Co to tu děláme? * Nedělní ráno * Šifra samotného čtenáře * Knižní novinky a naopak * Předjarní úklid * Zázrak na Výstavišti * Foglarovky, gajdarovky… * Co to tu děláme? * Dobrá zábava * Smrt jako součást života * 6: Vážení spoluobčané… * Starý Renthaus * Pražský hrad a já * Je to divný rok * Zvířátka tohoto léta * Pohádka o přímé demokracii * Pod Soči * Dva druhy strachu * Neuvěřitelná drzost * Na Brusel! * Vážení spoluobčané * 7: Řád za krásu * Píseň jako umělecké dílo * O těch, kteří nezávidí * Pár cihel z jednoho nakladatelství * Zvonky štěstí * O jedné dávné hitparádě * Řád za krásu * Čtvrt století s Hodinou duchů * Znárodnění Jiřího Suchého * Velká svoboda * 8: Na shledanou * Iluze a principy * K padesátinám Filipa Topola * Cena Pavla Kouteckého * Za Antonínem Brouskem * Mistr služebník * Vzkaz pro Petra Skoumala * 9: Protestsongy * To je jaro, co? * Volby a andělé * Souboj s pamětí * A proto tam ta slunečnice je * Protestsongy * 10: Co tu dělá ten tlustej dědek? * Zpráva ze zájezdu * Neočekávaná výzva * Hrálo se o všechno * Co tu dělá ten tlustej dědek? * Třicet vteřin * 11: Podzim pestrobarevný a smutný * Úvaha nad památníkem * Nic originálního * Zákazy kouření škodí zdraví * Podzim pestrobarevný a smutný * Stromy, les a 28. říjen * O strachu * Naše Sudety * Normální oslava

Popis není dostupný

Nenechte se zmást názvem téhle knihy, protože Burianův Výlet do Portugalska aneb Poetický průvodce na cestu tam a zpátky není v žádném případě určen jen turistům plánujícím dovolenou na Pyrenejském poloostrově. Ano, pokud se do Portugalska opravdu vydáváte, určitě oceníte spoustu informací, které v turistických průvodcích obvykle nenajdete - například kam si máte zajít na nejlepší pastel de nata neboli „národní dortík portugalský“, kde se nachází nejkrásnější veřejný záchodek na světě, co je to saudade a jiné důležité věci. Ale i pokud nemáte na cestování čas, chuť nebo peníze, můžete s touto knihou absolvovat v pohodlí svého oblíbeného křesla imaginární výlet do země Jindřicha Mořeplavce a dalších slavných námořních objevitelů v doprovodu Václava Šaška z Bířkova, Jiřího Gutha-Jarkovského, Františka Listopada a mnoha jiných Čechů i Portugalců, jež Jan Burian v téhle knize nechá promlouvat - třeba o tom, jak dnes „za horama pyrenejskýma“ zvládají ekonomickou krizi nebo jestli je ještě možné slyšet v Lisabonu autentické fado. A možná se vám podaří, že i v tom křesle náhle poplyne čas podobně jako v Portugalsku, které stres neprodukuje, ten se tam prý leda dováží…

Kniha Jana Buriana Přímluva za dnešní dobu a další příběhy z let 2010-2013 obsahuje devadesát fejetonů, které v uplynulých třech letech otiskoval na svých stránkách Týdeník Rozhlas. Podobně jako v předchozím Přízraku v nákupním středisku (2009) nabízí autor i tentokrát čtenářům výlety v prostoru i v čase, takže dobrodružnější povahy se ocitnou na hřbitově v Patagonii, zažijí bouřlivou plavbu na ostrůvek Christians? v Baltském moři, v doprovodu Jiřího Gutha-Jarkovského se vrátí do Portugalska kolem roku 1900 a podniknou s ním cestu vlakem přes železniční most navržený Gustavem Eiffelem? pokud dávají přednost současnosti, dočtou se, jak dnes "za horama pyrenejskýma" zvládají ekonomickou krizi a jestli je ještě možné slyšet v Lisabonu autentické fado. Vlastencům jsou určeny úvahy o pomazánkovém másle, stavu zajíců a občanů v Přední Kopanině, Maradonově, respektive Klausově boží ruce či o tom, v čem nás mohou po volbách (nejen přímých) inspirovat kocouři…

Kniha Jana Buriana Přímluva za dnešní dobu a další příběhy z let 2010-2013 obsahuje devadesát fejetonů, které v uplynulých třech letech otiskoval na svých stránkách Týdeník Rozhlas. Podobně jako v předchozím Přízraku v nákupním středisku (2009) nabízí autor i tentokrát čtenářům výlety v prostoru i v čase, takže dobrodružnější povahy se ocitnou na hřbitově v Patagonii, zažijí bouřlivou plavbu na ostrůvek Christians? v Baltském moři, v doprovodu Jiřího Gutha-Jarkovského se vrátí do Portugalska kolem roku 1900 a podniknou s ním cestu vlakem přes železniční most navržený Gustavem Eiffelem? pokud dávají přednost současnosti, dočtou se, jak dnes "za horama pyrenejskýma" zvládají ekonomickou krizi a jestli je ještě možné slyšet v Lisabonu autentické fado. Vlastencům jsou určeny úvahy o pomazánkovém másle, stavu zajíců a občanů v Přední Kopanině, Maradonově, respektive Klausově boží ruce či o tom, v čem nás mohou po volbách (nejen přímých) inspirovat kocouři…

Publikace se pokouší zmapovat osobnost Emila Františka Buriana netradičně, nikoli obvyklou formou teatrologické studie nebo oblíbenou knihou typu "řekli o...". Autor, syn EFB, vytvořil mozaiku, v níž kombinuje různé texty: neznámé či zapomenuté dokumenty, úryvky z veřejných vystoupení, intimní, soukromé zápisky, dopisy a básně E. F. Buriana a jeho první necenzurovaný životopis, citáty z recenzí, rozhovorů, článků, vzpomínek, dopisů a jiných archivních materiálů pamětníků i současníků. Knihu doplňuje dvacet autorových dopisů otci, napsaných nyní při práci na této knize. Nechybí svědectví A. J. Liehma, Otomara Krejči, Jana Grossmana, Františka Hrubína, Františka Listopada, Ludvíka Vaculíka, Pavla Tigrida, Františka Halase, Ivana Medka, Sergeje Machonina, Jana Klusáka, Jiřího Sováka, Vlastimila Brodského, Vladimíra Menšíka, Jana Wericha, Bertolta Brechta, Bohuslava Martinů, Jana Procházky, Antonína Zápotockého, Josefa Topola, Jiřího Suchého, Alfréda Radoka, Adolfa Hoffmeistera a mnoha dalších. Osobnost EFB byla vždy posuzována jen v souladu s autorem daného hodnocení, teatrolog psal o divadelní avantgardě, historici hodnotili jen jeho poválečnou angažovanost. Výtvarný, hudební, literární či jenom lidský rozměr této osobnosti jako by zatím nikoho nezajímal, proto vznikl pokus nabídnout plastický portrét umělce i otce, "koncentráčníka", možná načas naivního komunisty, o jehož možném dalším vývoji v 60. letech můžeme jen spekulovat.

Kniha Jana Buriana Přízrak v nákupním středisku a další příběhy z této jiné doby obsahuje sto sedm fejetonů, které vyšly v letech 2006 až 2008 v Deníku v rubrice nazvané Pražský chodec. Přesto se nevážou pouze k Praze - a ani výhradně k tomu, co se u nás právě v těch dvou letech seběhlo. Původně "pražský chodec" se totiž začal přemísťovat nejen v prostoru, ale i v čase! Proto můžeme sledovat jeho výlety ze současných Hradčan třeba do Moskvy nebo na Island, ale také do padesátých let, kdy Burian na Malé Straně vyrůstal, a nejen to - cestou kolem Hrzánského paláce, který právě kupuje mladý Petr Parléř, dojdeme s autorem na Loretánské náměstí, po němž v oblacích prachu odjíždí kněžna Drahomíra do své pohanské vlasti a propadne se i s koňmi do země, vzápětí s ním můžeme prožít poslední noc před podepsáním hypotéky nebo začít přemýšlet nad našimi zprávami vysílanými do budoucnosti...

Popis není dostupný

Druhá třicítka televizních rozhovorů Jana Buriana, písničkáře, publicisty, cestovatele a moderátora se známými osobnostmi české kulturní a společenské sféry. Autorka knižní podoby rozhovorů Jitka Kulhánková navíc připojila scénické poznámky a medailonky jednotlivých osobností. Vyzpovídala také režiséry tohoto televizního pořadu Janu Hádkovou a Pavla Kouteckého i moderátora Jana Buriana. Knihu opět ilustrují fotografie Hany Rysové.

Popis není dostupný

Česká televize uvedla již více jak 130 dílů talk show Posezení s Janem Burianem, v níž umělec přivádí na obrazovku zajímavé osobnosti: herce, režiséry, básníky, výtvarníky, muzikanty, politiky, novináře, vynikající odborníky. Své hosty dokáže objevně, laskavě a s humorem zpovídat a podněcuje je i svým uměním naslouchat. Rozhovory převedla do knižní podoby publicistka Jitka Kulhánková a doplnila je reportáží z natáčení. Autorkou doprovodných fotografií je Hana Rysová.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný