Kniha zachycuje historii vzniku Diecézních centrech života mládeže (DCŽM) a formuluje jejich spiritualitu, která je založena na společenství. Na základě poznatků z dějin spirituální teologie a studia osvědčené metody oratoří porovnává vzniklou realitu s tradicí církve, především se zdůrazňováním bratrského společenství při výchově mladých lidí. Na základě teoretických, historických a spirituálních analýz a hodnocení praxe DCŽM v České a Slovenské republice v letech jejich dosavadního vývoje, autor dospívá k formulaci podmínek pro vznik, činnost a rozvoj nových DCŽM.
