Zásadní dílo moderní anglicky psané literatury, jímž se autor roku 1955 přiřadil k poetice „mladých rozhněvaných mužů“, rozčarovaných pozitivním budováním nového světa po 2. světové válce. Jedná se o příběh Sebastiana Dangerfielda, mladého Američana irského původu, který ve 40. letech po válce studuje na Trinity College v Dublinu a má plné zuby úplně všeho kromě žen a alkoholu. Se svými podezřelými kumpány prochází jednou pikareskní pitkou či šarvátkou do druhé, kupodivu většinou bez větších následků. Román byl přirovnán k dílům Kingsleyho Amise, Johna Braina či Johna Osborna, charakterizujícím 50. léta v britské literatuře, a paralelu lze dokonce spatřit i mezi Donleavym a Kerouacem.

Rozsahem nevelký román je brilantní ukázkou jemnější linie americké postmoderny. Vypráví příběh ženy, které se ve čtyřiceti letech stalo to, co potkává mnoho lidí v tomto věku – opustí ji životní druh. Hrdinka se s tím zpočátku vyrovnává se ctí, ale postupem času upadá do podivné strnulosti a čím dál větší materiální bídy, jako by se tím chtěla dotknout svědomí muže, který ji nechal na holičkách. Ten sice zůstává chladný, ale osud se na dámu, jež měla ráda čisté záchodky, náhle usměje z toho nejnečekanějšího úhlu.