Lidská společnost tvoří své dějiny od nepaměti. Historie slouží k poučení a k poznání naší současné kultury. Kniha Co je nového v historii představuje aktuální směry a myšlenkové tendence v historiografii. Orientace v problémech současného světa se stává stále složitější, rozumět historickému pozadí událostí je proto důležitější než kdy jindy, protože bez znalosti minulosti nelze porozumět současnosti. Historie jako věda nám pomáhá minulost pochopit; ani ona však není neměnná. Proměňují se pohledy na dějiny i dějinné epochy, na historii dříve marginalizovaných skupin i geografických okruhů. Publikace se věnuje stále se opakujícímu fenoménu „přepisování“ dějin, problematizaci periodizace epoch, proměně pohledu na dějiny menšin či reflexi globalizace a národního pojetí dějin.

Rozsáhlá kolektivní monografie, společný projekt předních českých a slovenských historiků, se v roce 100. výročí vzniku Československa zabývá politickým, hospodářským a sociokulturním vývojem v prvorepublikovém Československu, Evropě a zámořském světě (Severní a Jižní Amerika, Asie) mezi dvěma světovými válkami. Opomenuty nejsou významné meziválečné fenomény - v první řadě komunismus, fašismus a nacismus, jež se na konci třicátých let podílely na zkáze evropského kontinentu a na zavlečení světa do zničující války.

Popis není dostupný

Počátky sekulární kultury, ve které dnes žijeme, sahají nepochybně dále než do doby Československé první republiky. Právě v době vlády domu habsbursko-lotrinského nastal přechod od absolutní monarchie ke konstituční, od monolitického katolicismu k agnosticismu a od nevolnictví k občanské společnosti. Je to doba zrodu veřejné sféry a médií, úpadku náboženství a intenzivního rozvoje právní kultury, která měla efektivně chránit práva jednotlivce. Předkládaná kniha se soustředí na otázky, které národní dějepisectví nechávalo bez povšimnutí. Je to generační dílo, ve kterém se mladší autoři a autorky snaží tyto procesy osvětlit a usmířit Čechy s jejich vlastní minulostí.

Kniha tematizuje rodinu jako základní prvek společnosti a objekt zájmu státu na poli sociálního inženýrství. V prostoru českých zemí ji v časovém období 1918–1989 ovlivňovaly nejen vnější ekonomické determinanty, ale v rostoucí míře také charakter angažmá státu v politikách, které můžeme vymezit na škále od chudinské péče, přes rasové a eugenické přístupy až po univerzalistické projekty pod heslem „všem a rovným dílem“. Kniha popisuje vývojové tendence v dlouhém časovém horizontu, analyzuje roli aktérů na poli rodinné politiky a nevynechává ze zřetele ani expertní diskurzy ve vztahu ke klíčovým problémům právní regulace rodiny.

Za samozřejmou součást moderní evropské společnosti dnes považujeme sociální vymoženosti, jakými jsou podpora v nezaměstnanosti, důchodový systém, veřejná ochrana zdraví, bezplatné vzdělání a řada dalších. Již jsme si zvykli na sociální a přerozdělovací funkci státu, od něhož očekáváme, že nám tyto služby zajistí. Přitom tato role státu, stejně jako související otázka společenské solidarity, je a byla v naší společnosti předmětem diskuzí, které se vedou již přes sto let a dosud nebyly ukončeny. Kniha pojednává o vývoji sociálního systému v Československu. Mluvíme-li dnes o nutnosti sociální reformy, nelze zapomínat, že nemůže být uskutečněna bez znalosti důvodů vzniku současného sociálního modelu a bez poznání chyb, jichž se naši předchůdci mnohdy dopustili. Bez informací o historii sociálního státu je totiž velmi pravděpodobné, že omyly našich předků si znovu zopakujeme. Kdo hledá potvrzení svých ideologických představ o sociální funkci státu, ten nenalezne v této knize nic podstatného. Kdo hodlá porozumět příčinám jeho vzniku, jež jsou mnohdy zahaleny v mlze vzdálených staletí, a pochopit dlouhodobě se utvářející struktury dnešní české sociální politiky, tomu je tato kniha určena.

První část publikace se zaměřuje na období před získáním mocenského monopolu komunistickou stranou v únoru 1948 a obsahuje studie věnované jejímu obrazu v lidoveckém tisku druhé poloviny 30. let na příkladu publicistiky Lidových listů, odrazu propagandy Kominterny v ilegálním tisku ostravských komunistů na počátku II. světové války, levicovým mládežnickým organizacím na Moravě v protinacistickém odboji, osudu německých komunistů v Československu v prvních dvou poválečných letech a působení Alexeje Čepičky ve funkci předsedy Místního národního výboru v Kroměříži v letech 1945-1947. Druhá část zahrnuje články zaměřené na dílčí témata z dějin KSČ v době, kdy byla stranou vládnoucí. Texty se zde zabývají vnitrostranickým vývojem Komunistické strany Slovenska od roku 1948 do začátku 60. let, situací v Jihomoravském krajském výboru KSČ v Brně v letech 1967-1968 a vztahům mezi KSČ a východoněmeckou Jednotnou socialistickou stranou Německa v letech 1969-1989. Je zde též poprvé publikován projev Gustáva Husáka na aktivu funkcionářů KSČ z obvodu Prahy 9 v závodě ČKD v Praze-Vysočanech 31. května 1969, který předznamenal nástup tzv. normalizace.

Kniha přibližuje příčiny, pozadí a dopady krachu na newyorské burze v roce 1929 a její vliv na hospodářskou a sociální politiku Československa. zároveň reflektuje souvislosti se sílícími extremistickými ideologiemi v Evropě (nacismus, fašismus, komunismus).

Popis není dostupný