Kniha shrnuje zjištění autorova tříletého výzkumného projektu "Nová a stará média v každodenním životě: mediální publika v čase proměny mediálních praxí". V návaznosti na kvalitativní a kvantitativní šetření se věnuje základním dimenzím transformace současných českých mediálních publik: fragmentaci konvergentních mediálních praxí a změně vztahu mediálních publik s producenty mediálních obsahů, sílící mediatizaci každodennosti a sociálních interakcí, proměnám ve vztahu členů publika ke sdílenému veřejnému a politickému prostoru a časoprostorové proměně každodenního života.

Kniha se věnuje studiím nových médií - širokému interdisciplinárnímu akademickému metapoli zastřešujícímu sociálněvědné zkoumání a teoretickou reflexi takzvaných nových médií. Text shrnuje historické a epistemologické kořeny studií nových médií a jejich vývoj a následně formuluje teoretický koncept nových médií. Tento koncept má podobu třídimenzionálního modelu odvozeného ze strukturační teorie Anthonyho Giddense, přičemž tři jeho dimenze zahrnují užití nových médií (jednání) a technotextuální artefakt a kontexty (coby formy struktur). Koncept by měl sloužit jako neredukcionistický výkladový rámec umožňující teoreticky ukotvenou celostní analýzu nových médií jako komplexního fenoménu utvářeného na úrovních artefaktu, sociálního jednání a širšího kulturního, politického a ekonomického milieu