Převratné objevy v nových vědních oborech - jaderné fyzice a fyzice pevných látek - našly v Československu počátkem padesátých let 20. století odezvu ve vysokoškolské přípravě fyziků i v organizaci fyzikálního výzkumu. Vědecká práce se postupně stala součástí aktivit fyziků na všech českých a slovenských vysokých školách přírodovědného nebo technického zaměření, fyzikové dostali možnost profesionálního uplatnění v nových specializovaných akademických i resortních výzkumných ústavech. Tato monografie je věnována úspěchům našich fyzikálních pracovišť ve druhé polovině 20. století a osobnostem, které se o ně zasloužily. Svým obsahem navazuje chronologicky na publikaci autorů Fyzika za první republiky (Academia 2017).

Ještě v druhé polovině 19. století byl vývoj naší fyziky vázán především na katedry pražské univerzity a polytechniky. Po vzniku Československa se síť vysokých škol rozšířila o Masarykovu univerzitu v Brně, výuka fyziky přešla z filozofických fakult na nově založené fakulty přírodovědecké a vznikly fyzikálně zaměřené specializované instituce, např. Radiologický ústav ministerstva veřejných prací nebo Fyzikální výzkum Škodových závodů. K fyzikálním oborům, jejichž rozvoj byl dovršen začátkem 20. století či k novým oborům jako radiologie nebo kvantová fyzika, přibyly i další moderní disciplíny - atomová a jaderná fyzika, rentgenová strukturní analýza a spektroskopie.

Zajímá vás, jaký měly fyzikální objevy dvacátého století vliv na rozvoj technických oborů, na pokrok v tradičních přírodních vědách i vědách hybridních, na rozmach lékařské diagnostiky či na náš dnešní každodenní život? Tyto otázky a mnohé další zodpoví kniha Století fyzikálních objevů, navazující na autorovy monografie Od Thaléta k Newtonovi a Fyzikové ve službách průmyslové revoluce. Kniha nabídne jak chronologický přehled fyzikálních objevů, tak osudy a díla přírodovědců, kteří se nejvíce zasloužili o vědecko-technický pokrok.

I fyzika, které vděčíme za technické vymoženosti současného světa, měla své dětství; souvislosti mezi přírodními úkazy se snažili vysvětlit bez pomoci nadpřirozených sil už antičtí filozofové. A když za „temného středověku“ dospívala, dohlíželi na ni muslimský matematik a optik Alhazen s lékařem Avicennou a veleučení křesťané Albert Veliký, Roger Bacon a Mikuláš Kusánský. Teprve v renezanci dosáhla zralosti a jako teoretická filozofie přírody se do jisté míry osamostatnila. Na jejím rozvoji se podílely takové osobnosti, jako byl Johannes Kepler, Galileo Galilei nebo Isaac Newton, které uspořádaly velké množství poznatků do ucelené a vnitřně nerozporné soustavy principů a teorií, jimiž se řídilo veškeré fyzikální dění. Newtonovy pohybové zákony na dlouhé roky ovládly tehdejší filozofický obraz světa, až po roce 1900 byly nahrazeny pohledem kvantověfyzikálním. Od zrození evropské vědy v antickém Řecku do roku 1643, kdy Bůh řekl „Budiž Newton“, uplynulo dvacet pět století. Že vývoj fyziky během této doby je vlastně pestrou mozaikou životních osudů lidí, kteří se o odhalení tajemství přírody zasloužili, se mohou přesvědčit čtenáři této knížky.

Už staří Řekové věřili, že lidskou dovednost ochraňuje Diova dcera Athéna. Jako nejvyšší božstvo moudrosti a umění si vybrali ženu, spanilou Minervu, také Etruskové i jejich dědici Římané. Moudrost byla sice vždy vlastností vyvolených, nikdy však jen výsadou mužů. A právě o tom jsou životní příběhy žen učených ve filozofii, fyzice, chemii a matematice. Zapomenuty nejsou ani vzdělané královny a císařovny, které svým prozíravým rozhodováním účinně podporovaly vědeckou práci svých poddaných.

Kniha "Struktura a vlastnosti krystalů" spadá do žánru Ostatní. Autorem je Kraus Ivo. Jedná se o počin nakladatelství "Academia" z roku 1999. Přejeme příjemné čtení.