Domek pana Stilburyho je próza o nesamozřejmosti rodinného štěstí. Roku 2026 prvně vychází v definitivní verzi. S ní trojice romantických hororů Duel, Dneska ráno výměna a Bagdád na Temži jako hold Robertu Louisi Stevensonovi, Edvardu Valentovi a Richardu Mathesonovi. První kluci na Marsu a další příběh jsou záměrně naivistní a parafrázují dobrodružství Štaflíka a Špagetky Aleny Munkové (*24. 9. 1926) a příhody Velkého Piráta a Šilhouna Vojtěcha Steklače. Ivo Fencl svobodně vzdal poctu milované dětské četbě, a jak míní klasik, "duše tříletého zůstane nezměněna do sta let".

Byl to Škvorecký, kdo uvedl do češtiny překlad výrazu harrasment, harašení, což je všeobjímající pojem. Sem spadají činy od stalkingu ve filmu Osudová přitažlivost na jedné straně po vzdechy dnešních mladých, že došli újmy, když se na ně v metru díval pes déle než vteřinu. Fenclův hrdina se motá po celé škále; a zatímco je z perspektivy A nevinen a jen ignoruje měšťácké konvence, z perspektivy B jest hoden odstřelu co stalker. Román vznikl podle skutečného příběhu, a žasnete-li nad zobrazenou svobodou, připomeňme, že se odehrává v 90. letech. Kina promítala dopoledne a možné bylo i jinak cokoli. "Milujete-li a není odezvy, a přesto chcete zůstat autentičtí, vždy máte problém hodný Werthera." Noam Chomsky

Nezapomenutelná herečka Nasstasja Kinská, známá nejen komedií Nevěrně tvá, inspirovala Nastasju s jedním "S" a decentní román KONEC ZRCADLOVÉHO BLUDIŠTĚ, sestávající z dvou dobrodružství OCHRÁNCI MORČETE a NASTASJA. Surreálný literární labyrint, kdy se groteskní příběh EPSILON odráží v bizarním příběhu OMEGA a naopak, se formou hororu věnuje problémům arachnofobie, reinkarnace, animismu, studu, snů a vzpomínek na bájný kontinent Lemurie i minulé životy každého z nás. "Světoborní" špioni Marvin Harkins a Roger Morrison ani málo nedbají nástrah zlo(po)věstného Ivanova (Zachary Dmitrijeviče) a Řekou údivu a Krajinou Sandy Stilburyho (inspirovanou Úslavou u Starého Plzence) putují na konec světa, aby zachránili dvě zakleté (a kýmsi asi ohmatávané) dívky… a udělali jim děti.

"S nadsázkou psaný dobrodružný román" - tak uvádí autor druhé přepracované vydání své knihy V NITRU KAMERUNU a k napínavému příběhu dodává: MGVA. Tichá smrt pralesa. Šedý démon. Tak i dalšími přízvisky se říká obří kočce, která zůstává reálnou záhadou vědy zvané kryptozoologie. V dobrodružném, s nadsázkou vyprávěném románu po oné bestii všech bestií v džungli znovu a znovu pátrá oddíl financovaný panem Samuelem Rockefellerem, miliardářem, který se akce s nadšením lovce i účastní. Zdá se to vůči africké přírodě kruté? Možná; ale jde o rovnocenný boj. Navíc… Střetáváme se taky s lidským vtělením té samé kreatury, se zloduchem Gegem, a otázka visí ve vzduchu. Která z obou dvou těch bytostí je vlastně odpornější a krutější?

Novinka západočeského prozaika nás vrací do doby nedlouho před listopadovým převratem, na geodetické pracoviště ve středních Čechách i do Prahy, která zažívala jedny z posledních protirežimních demonstrací. Existuje bestseller Sheila Levinová zemřela a žije v New Yorku. Ten titul symbolizuje otřes, kterým dáma prošla. Ale otřes byl i rok 1989 a už jeho Palachův týden. Ivo Fencl zpracoval vzpomínky na tu dobu a svou práci kartografa v autobiografickém románu psaném stylem magického realismu a záhadně dodává: "I Dracula je mrtev, má se dobře a bydlí v Londýně."

Próza Smíš zůstat mrtev zaujala Alexandra Klimenta. Bodovala v soutěži Knižního klubu. Obdržela Čestné uznání Ceny Bohumila Polana. Pro rozhlas část četl Pavel Kikinčuk (zpívala k tomu Iveta Bartošová). Po svém zde píše Ivo Fencl (*1964) jakousi duchařskou story na téma „co bude po smrti“ a dle hesla „těžce zamilovaný těžce umírá“. Roku 2024 autor knihu rozšířil. Inspiroval se vlakovou poštou, kde pracoval 7 let, jezírkem u vsi Krsy, jež navštivte, a díly zastřešenými Moodyho prací Život po životě. Napsal i na tisíc článků pro deník Neviditelný pes a takřka 30 titulů: Domek pana Stilburyho, Zabiju Putina v Karlových Varech, Gotická kobka, Styky s Jorikou, Byl jsem mladistvým vykradačem hrobů, Dvě tváře dr. Jekylla, Tři tváře Edgara Poea, Columbo a já, Veřejný nepřítel, Sabrina Horáčková zemřela a žije v Berouně. Žije ve St. Plzenci.

Starý Plzenec je maloměsto NA ZÁPADĚ, ale ne Divokém. ZÁPADĚ republiky. Nezvykle upřímný autor vypráví, jak zde prožíval dětství. Šedesátá-sedmdesátá léta nejsou (pro jednou) analyzována jako politikum, i když se ani tomu občas nevyhneme, a sledujeme spíš idylu, která umí obalit smírností jen kluka vkloubeného do světů kouzla, fantazií, sušící se trávy a kapitána „Glose“.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Hororová fantasy Třinácti milionů způsobů jak zemřít pátrá po obrovském pokladu, snad po lásce, a vede nás s kordem krajinami, kde je cesta k bohatství rafinovaně zašifrována do lidové písně o drakovi. Hrdinu Rinaldiniho čekají nástrahy, nebezpečný hrad a dva milenci. Jen se modleme, aby to nebyli také upíři. V titulech kapitol autor vtipně využívá názvy krvavých románů ze sbírky grafika Josefa Váchala.

"Bylo nás pět? Ne, dva," vzpomíná Domek pana Stilburyho na dětství žité s mladší sestrou v rodině herečky a spisovatele. Zčásti stylem Škvoreckého humoristické knihy Ze života lepší společnosti si hoch vede deník, což je první částí Domku. Teprve druhá osvětlí, co idylu umožnilo. Kdo osaměle, oddaně a právě uvnitř magického domku píše naše životy. Ano, pan Stilbury... Ivo Fencl pracoval jako učitel a geodet, napsal přes 440 článků a povídek do deníku Neviditelný pes a další pro Plž, v časopise Tvar (asi 150 příspěvků) uveřejňoval po dobu jednoho roku první český životopis R. L. Stevensona (knižně 2012) a biografií O. Neffa se fakticky stala obsáhlá kniha Královská zábava (2010). Realizoval řadu rozhovorů s prozaiky a malíři, připravil pořady o Charmsovi, Prutkovovi a Wittlinovi a napsal 11 knih.

Jorika je femme fatale spisovatele Ivo Fencla. Nenaplněný (a nenaplnitelný) cit k ní pronikl do všech textů jeho nové knihy, vydané Galerií města Plzně, jméno obdivované ženy čteme i v jejím titulu - Rok Joriky. Fencl v knize zkoumá mravy a rozličné podoby lásky současnosti. Kromě inspirace Jorikou tu ovšem najdeme i další (přiznané) vlivy - například Hiltonova románu Ztracený obzor či Horníčkovy novely Dobře utajené housle. V pijácky burleskní povídce Nápojový lístek také krátce vystupuje Vladimír Páral.

Kdybychom si představili práci tajných agentů jako metaforu lásky, byly by Styky s Jorikou špionážní román. Nejsou jím. Přesto se jedná o nutkavé sledování dvou milenců. A tam, kde kdysi Bohumil Hrabal "obsluhoval anglického krále", nechá se Fenclův hrdina Lorenc obsluhovat jen studentkou hotelové školy plus jejím přítelem Jakubem. A je otázka, kde vlastně končí jeho pábení a snění a kterou roli tu hraje Hapkova, Rytířova a Neckářova Píseň pro Joriku. První část textu vyhrála Literární Varnsdorf, knihu uzavírá doslov Martina Petišky a původce Milenců a vrahů o ní autorovi napsal: "Ovšemže je to dobré a vy to víte. S respektem a špetkou závisti Vladimír Páral."

Popis není dostupný

Jde o soubor povídek s detektivní nebo tajemnou zápletkou.

Popis není dostupný

„Nádherná zamilovanost žel dlouho nepřetrvá. I proto se ten vzácný pocit často stává podnětem umělecké tvorby. Člověk se chce s nejbližší bytostí, vlastně s každým, s celým světem dělit o vše krásné, co prožil. Bývají to zážitky z dětství, rodného kraje, četby. Prahneme létat na koberci snů. Ivana a Ivanu, kteří se ulili se ze školy, aby mohli trávit den spolu sami, provázejí Kynžvartem, po Kladské a Slavkovským lesem personifikované postavy z jeho nejmilejších knih: Lawrence z Arábie vtělený v klu-ka Lorence, duch Kober (zdejší bratr Ríbrcoula i Radegasta), Alenka, Robin Hood a Nezvalova Valérie. Figury jen zdánlivě rozdílné přizvukují: lord Baden-Powell, Thoreau, Seton, Stevenson, Dumas, Fuks. Feérické procházky chlapcovým dětstvím, sdílené s dívkou, již miluje, jsou „loukoťové kolo surreálných snů, otáčející se od konce na začátek“. Výlet bludištěm neskutečna je občas narušován racionálnějším, ženským hlasem dívky, jejíž sny jsou daleko střízlivější (kolik dětí spolu budou mít a jaká jim dají jména). Z celku vyvstává magický obraz mladé lásky. Literárně je tato causerie o kuriózním kabinetu v duši návrat k radostnému poetismu nadějných očekávání, kam je všedním starostem zatím vstup zakázán. Kompozičně jde o koláž překvapivých, proměnlivých obrazů; podobným způsobem psal Karel Eichler.“

Popis není dostupný