Třetí svazek Příběhu československé psychologie přináší jedenáct unikátních rozhovorů s významnými doyeny slovenské psychologie narozenými v letech 1930 až 1950, jimiž jsou: Viera Bačová, Ján Grác, Anton Heretik, Emil Komárik, Ladislav Lovaš, Alojz Nociar, Jana Plichtová, Ladislav Požár, Imrich Ruisel, Anton Uherík, Miron Zelina. Rozhovory přibližují nejen jejich bohatou profesní kariéru a přínos k psychologickému poznání, ale také jejich osobní příběhy, životní moudrost a ve zkušenosti a hlubokých znalostech zakotvené reflexe o vědě a společnosti. Výzvy a dilemata, kterým čelili v průběhu své profesní dráhy, mají obecnější přesah, neboť vypovídají o době, v níž se konstituovala moderní slovenská psychologie. Doprovodné stati reflektují postavení slovenského intelektuála a akademického psychologa ve složitých meandrech doby. Rozhovory s nestory slovenské psychologie jsou dokresleny jejich životopisnými medailony a duchovními portréty, ale také fotografiemi pocházejícími většinou z osobních archivů. Vyprávění doyenů je rovněž nahlíženo prizmatem profesní a národní identity a završeno pokusem odpovědět na otázku, co znamenalo být slovenským akademickým psychologem ve druhé polovině 20. století a začátkem třetího milénia.Prof. Ivo Čermákje vedoucí vědecký pracovník Psychologického ústavu AV ČR, v.v.i., v Brně. Působí také na Fakulta sociálních studií MU.

Druhý svazek knihyPříběh československé psychologiemapuje novodobou historii československé psychologie prostřednictvím vyprávění jejích žijících spolutvůrců. Rozhovory do prostředního svazku třídílného projektu poskytli čeští doyeni oboru narození v letech 1939 až 1948: Karel Balcar, Petr Kulišťák, Jiří Mareš, Jiří Růžička, Vladimír Řehan, Iva Šolcová, Jaroslav Šturma, Marie Vágnerová a Zdeněk Vtípil. Poutavá vyprávění odhalují jak jedinečnost osobností, tak sdílené problémy zapříčiněné zejména politickými událostmi v roce 1968 a později v období tzv. normalizace, jež zasáhly nejen do života nestorů československé psychologie, ale i do realizace jejich odborných zájmů a ambicí. Rozhovory s osobnostmi jsou doplněny životopisnými medailony a duchovními portréty, mikroportréty referenčních osobností, dobovými dokumenty a fotografiemi. Výpovědi doyenů jsou vsazeny do generačního, oborového a dobového rámce. Prof. Ivo Čermákje vedoucí vědecký pracovník Psychologického ústavu AV ČR, v.v.i., v Brně. Působí také na Fakulta sociálních studií MU.

Unikátní projekt si dal za cíl vyzpovídat formou rozhovorů významné osobnosti české psychologie, které tento obor od poloviny 20. století etablovaly, a získané informace zasadit do širšího oborového rámce. Mnohdy fascinující životní příběhy nestorů české psychologie, vzpomínky na jejich učitele, nelehkou situaci oboru v době ideového dozoru, ale i svědectví o obrovském elánu a nasazení pro věc, hledání nových cest a reflexe celého vývoje české psychologie – o tom všem poutavým způsobem vyprávějí např. Ferdinand Knobloch, Ivo Pondělíček, Jaro Křivohlavý, Pavel Říčan, Vladimír Smékal, Ivo Plaňava, Stanislav Kratochvíl aj. Rozhovory jsou doplněny medailony autorů, krátkými studiemi o jejich působení a díle a obrazovým materiálem.Prof. Ivo Čermák je vedoucí vědecký pracovník Psychologického ústavu AV ČR, v.v.i., v Brně. Působí také na Fakulta sociálních studií MU.

Tři autorky (Virginia Woolfová, Sylvia Pathová, Sarah Kaneová) a jejich dílo jsou předmětem psychologické analýzy, jejímž cílem je zdokumentovat sebevražedný proces. Důkaz je kladen na zachycení psychologických fenoménů přímo souvisejících se sebevraždou a projevujících se jak v díle, tak v životech autorek, které jsou z této perspektivy srovnány. Autoři knihy se pokoušejí porozumět vztahu mezi sebevražedným a kreativním procesem

Autor věnuje pozornost především psychologickým aspektům agrese. Systematicky zkoumá vztahy agrese k emocionálním a kognitivním složkám psychiky, zabývá se morálními souvislostmi agresivního chování. Poznatky vztahující se ke skupinovému násilí, které až dosud vycházely z Le Bonova pojetí davu, obohacuje o nové pohledy. Kriticky a důkladně analyzuje vztah mezi mediálním násilím a jeho důsledky pro reálné agresivní chování jedince. V knize jsou shrnuty poznatky týkající se sexuálního a kriminálního násilí. Méně tradičním způsobem je pojata interakční dimenze agrese, jež je objasňována prostřednictvím dynamiky triadické interakce: agresor-oběť-hrdina. Kapitola o možnostech kontroly či zvládání agrese je založena na realistické a empiricky podložené úvaze.Kniha se opírá o rozsáhlou reprezentativní literaturu převážně z anglické jazykové oblasti, mapuje období zhruba třiceti let bádání na poli agrese. Poznatky prezentované v knize jsou přehledně utříděné. Výklad je věcný a srozumitelný, autor ponechává čtenáři prostor k samostatnému úsudku a zaujímání vlastních stanovisek, i když se nevyhýbá ani vlastním hodnotícím komentářům. Dílo je přístupné i vzdělanějším vrstvám neodborníků jednak díky výše uvedeným charakteristikám, jednak díky příkladům, které jsou uvážlivě zařazeny do textu. Kniha představuje cenný zdroj nejednostranných informací o agresi. Může se stát inspirací pro diagnostické úvahy, ale i pro poradenské či terapeutické intervence.