Jestlipak víte, že my lidé se geneticky takřka nelišíme od šimpanzů? Proč někomu nechutná pivo nebo kapusta a málokdo dokáže stočit jazyk do ruličky? Jak to mají se sexem Inuité a čím to, že si sourozenci často nebývají vůbec podobní? Genetik a molekulární biolog Eduard Kejnovský uvádí čtenáře do tajů svého oboru přístupnou a atraktivní formou. Odpovědi na otázky novinářky Ivany Karáskové okořenil řadou zajímavostí a nevyhýbá se ani kontroverzním tématům z oblasti eugeniky nebo genetické modifikace organismů. Čtenář se dozví, nakolik geny utvářejí naši povahu, nadání či inteligenci. A také to, proč nelze uniknout některým dědičným nemocem. Kniha přibližuje zázrak zrození i etické otazníky pokroků v reprodukční medicíně. Dotýká se i odvěkého dilematu, zda v utváření osobnosti hrají větší roli geny, nebo prostředí a výchova.

Chcete vědět, jak vznikla vyjmenovaná slova, kde se vzalo kroužkované "ů" nebo " oslí můstky" a nakolik vážně byly míněny jazykové brusy typu čistonosoplena , knihovtipník a klapkobřinkotruhla ? Co bylo motivem nepříliš povedené reformy pravopisu z roku 1993 a čím to, že dnešní maturanti nechápou význam slov " příkrý sráz" ? V knižním rozhovoru s jazykovědcem Karlem Olivou se o naší mateřštině dozvíte spoustu dalších zajímavostí. Třeba čím jsou unikátní výrazy kulaťoučký nebo páteř , proč se v češtině neuchytily pojmy nožehlák či Křemíkové údolí , že užití předložkové vazby díky nehodě už není hřích a spojení umělecká kovářka Jana Kovář skvěle dokládá rozpolcenost feministických lingvistek. Na slovo - zejména na české slovo - vzatý expert, někdejší dlouholetý ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, v odpovědích na otázky novinářky Ivany Karáskové fundovaně a vtipně odhaluje mnohdy překvapivé skutečnosti, které vás ve škole neučili - nebo dokonce učili špatně. Jako zkušený popularizátor češtiny s lehkostí přibližuje osobitost jazyka, ať už se to týká jeho historie, slovní zásoby či pravopisu. Rovněž bez okolků glosuje řečnické dovednosti politiků nebo se zamýšlí nad specifiky češtiny. Na úplný závěr se dozvíte, zda naší mateřštině nehrozí zánik a vytěsnění univerzální "evropanštinou". Mimochodem, víte, že čeština naučila svět používat výraz tunel pro odklánění toku peněz, za mrože vděčíme tiskařské chybě a mezinárodní označení elementární částice quark ( kvark ) pochází ze slova tvaroh ?

Obyvatelé hanácké Bedihoště znali Antonína Pospíšila jako slušného, přičinlivého člověka, který miloval svou manželku. Ke své smůle však vyženil těžce problematického tchána, s nímž se ženou sdíleli domek. Desítky let tyranovi ustupovali. Změnilo se to 16. března 2016. "Moje Hana se mi mezi vzlyky svěřila, že ji táta doma napadl. Hledal noviny, vyběhl do prvního patra, ječel jako šílenec. Svou dceru narval k radiátoru, koleno jí vrazil do břicha a oběma rukama ji začal rdousit. V poslední chvíli chytla nějakou sílu a zavolala ?tati?. On se pak trochu vzpamatoval a tlak povolil." Tyto řádky napsal dnes už sedmdesátiletý Antonín Pospíšil novinářce Ivaně Karáskové z břeclavské věznice, kde si odpykává třináctiletý trest za vraždu. V řadě dalších listů detailně vylíčil, jakému psychickému teroru byli doma vystaveni. Poté, co tchán zaútočil na svou dceru i fyzicky, se už senior neovládl. Zvolil ovšem nejhorší z možných řešení. "V mozku mi něco prasklo a já natáhl pistoli. Střelil jsem Ludvíka do spánku. V amoku, který mě pohltil, jsem nabil, přistoupil k němu z druhé strany a znovu střelil." Zápisky odsouzeného autorka doplnila o dokumenty ze soudu, výpovědi blízkých či názory odborníků. Tragický příběh obyčejné venkovské rodiny v obecnější rovině odhaluje příznačnou neschopnost postavit se domácímu násilí. Zároveň boří zažitou představu o tom, kdo je schopen zabít.

Popis není dostupný

Dětství, mládí a střední věk jsou úseky života, s nimiž si vesměs spojujeme příjemné vzpomínky. Ale stáří! Jen zcela výjimečně natrefíme na někoho, kdo ho velebí. Vždyť ani zatvrzelý optimista netuší, jakou bude mít jeho stáří podobu. Jak a kde zemře. Jaká nemoc ho paralyzuje. Šestnáct osobností převážně z uměleckého světa ukazuje čtenářům podzim života v příznivějším světle. Nejsou to senioři, kteří tráví volný čas u lékaře či v nemocnici, lidé psychicky labilní či negativističtí. Protagonisté rozhovorů, uveřejněných vesměs v magazínu MF DNES, dokážou stárnout s grácií. Všichni ti umělci, lékaři či sportovkyně v životě něco dokázali. A činí se i dál. Chátrání těla sice zabránit nedovedou, přesto si zachovávají nadhled a smysl pro humor. Svým postojem inspirují.

Knížka brněnského vědce - genetika Eduarda Kejnovského je mozaikou pestrobarevných střípků myšlenek, pocitů, snů, rozhovorů, do níž autor začlenil vše, co na něj naléhá - krajinu kolem nás a její proměny, lidské hemžení a vztahy mezi lidmi, lidská toužení po lásce, přátelství, svobodě i štěstí. Dotýká se také otázek vědeckého bádání, vztahu rozumu a emocí i tématu smrti.

Popis není dostupný