Kniha je možná příliš nadnesený název pro pár desítek krátkých příspěvků psaných kdysi do sloupků pro týdeník Euro, publikovaných blogů a dalších fejetonů. Vybral jsem a upravil některé z nich, které považuji za aktuální a doplnil je řadou nových, nikdy nepublikovaných. Charakterizuje je název knihy „Střepy a střípky“. Mojí ambicí není nic víc než trochu pobavit, vyloudit úsměv nebo ožná se trochu zamyslet. Vždycky po vydání mé poslední knížky všechny ujišťuji, že je opravdu poslední, ale nějak to nevychází. Ujišťuji vás, že jsem ji opravdu napsal já sám. Jako bývalý ajťák jsem přesto neodolal a požádal umělou inteligenci o pár obrázků jako kontrast k obrázkům mého dvorního grafika Standy, který kreslil obrázky do řady mých knížek. Posuďte sami, já myslím, že člověčina přece jen, alespoň zatím, vítězí a je vtipnější. Tak se bavte, nehledejte moudra, na to jsem ve svých jednaosmdesáti ještě příliš mladý.

Matematika, strojařina, elektrotechnika, chemie nejsou v kursu. Vytratil se z nich nejen prvek slávy, ale i dobro- družství, které obsahují. My inženýři víme, že pocit uspokojení, z toho, že po nás zůstává něco užitečného a po- třebného za to stojí. Je třeba připomínat slávu našich zapomenutých inženýrů, ale i těch současných. Jsme jim to dlužni. Jezdíme po krásných a obdivuhodných mostech, obdivujeme interiéry a exteriéry budov, do kterých vstupujeme, pracujeme a hrajeme si na počítačích. Výčet není úplný, můžeme pokračovat přehradami, lanovkami, auty a jejich vybavením. Spojuje je jedno - vymys- leli, navrhli a zkonstruovali je inženýři. I my sami jsme příslušníky tohoto nyní tak opomíjeného a pozapomenuté- ho stavu.

Zbláznil se svět úplně? V dnešním světě je obtížné se orientovat. Bylo dříve líp a teď je hůř? Ztrácíme historickou paměť dříve, než nás postihne alzheimer? Nejvyšší čas zapojit to nejdůležitější, čím nás příroda nebo bůh obdařil - náš mozek. Nestačí k myšlení jen využívat tu správnou část našeho těla, hledejme svůj způsob, jak obnovit a posílit kritické myšlení. Kniha má tři části. První proti sobě staví mýty a fakta. Jsou v ní rozebrána témata klimatické změny, krize identity, krize kapitalismu, umělé inteligence a genetického inženýrství. Druhá hledá důvody, proč je zdravý rozum tak kriticky nedostatkové zboží. Ve třetí části hledáme nástroje, jak tuhle vlastnost posílit nebo obnovit. Nezapomeňte, že budoucnost buď tvoříme, nebo budeme její obětí.

Učit, nebo vzdělávat? Co je na systému vzdělávání v české kotlině problematické? Existuje řešení na tento neutěšený stav? Na tyto otázky hledá autor knihy odpovědi a vychází přitom ze zahraničních zkušeností i z nečetných, ale již existujících "ostrůvků pozitivní deviace". Předkládá široké pedagogické obci, studentům, rodičům a všem, kterým není lhostejná úroveň našeho školství, impulsy k řešením, která přispějí ke vzdělávání, odpovídajícímu nárokům doby. Ta nutně vyžaduje nové "Amose"!

Popis není dostupný

Popis není dostupný