Toto je soubor šesti próz, přesněji hodně divokých, syrových až šílených příběhů, jejichž hrdinům se tak snad ani nehodí říkat a přesto jimi jsou. Ve světě, který je punkově balkánsky postkomunistický (už takto navrstvená charakteristika může odrazovat, ale spíše lákat. Především čtenáře možná už trochu unaveného jistou spořádaností současné prózy, jak české, tak slovenské), trpí tito hrdinové, tyto figury extrémně silnou sebereflexí. Nikoliv ovšem existenciálně trýznivou a sebezpytnou, ale sebevědomou v touze žít si to svoje, byť i jim samotným se to občas nelíbí. A do toho autorův jazyk, který si nebere servítky. Není ovšem drsný po "bukowsku", neodstrkuje skutečnost od sebe, ale činí v těchto výrazech, větách, myšlení jejich svět, byť s obtížemi, obyvatelný.
