Ivan Kraus (1939)
Seznam knih
Autor nemá žádné série
Historik Jiří Padevět zpovídá herce a spisovatele Ivana Krause. „Malodivadelník“ se narodil za války židovskému otci, kterého poznal až po jeho návratu z Osvětimi. Zažil absurdity temných padesátých let i formativní léta vojny. Od mládí působil v mnoha divadelních souborech a měl to štěstí hrát v Paříži i Los Angeles. V roce 68 s manželkou Naďou Munzarovou z totality utekl a započal nelehký život emigranta v západních zemích. Vzpomíná plejádu osobností české kultury, které potkal doma i v zahraničí.
Kompletní výbor všech povídek o rodině Krausových z pražské Letné.Sbírka, kterou držíte v ruce, představuje konečně úplný soubor všech autorových povídek o rodině Krausových. V Kostelní ulici na Letné žilo po boku tatínka, navrátilce z pekla nacistických koncentráků, a starostlivé maminky jejich pět dětí: nejstarší Ivan, budoucí spisovatel, jeho bratr Michael, Eliška, Kateřina a nejmladší Jan. Mikropříběhy vykreslují absurdity tíživých poválečných let i lidské nedokonalosti výrazných osobností této historií zkoušené rodiny, natěsnané v jednom nevelkém bytě.
Příbalové letáky (2025)
Stáří si nevybírá, ale to, jak se k němu postavíme, si vybrat můžeme. Ivan Kraus vás s humorem a lehkostí provede světem, kde zapomínání, moderní výstřelky a každodenní absurdity nejsou zdrojem frustrace, ale inspirací k úsměvu. Povídky plné jazykových hříček a hravých nápadů vám připomenou, že i když svět kolem zrychluje a někdy nedává smysl, pořád se dá brát s nadhledem – a někdy i s notnou dávkou fantazie. Ať už si z rozmarných příběhů vezmete cokoli, jedna věc je jistá: smysl pro humor stárnout nemusí.
Rodinný sjezd (2025)
,,Jsou chvíle, kdy člověk nemůže otevřeně říci, co si myslí. Jsou země, kde takové chvíle trvají celou řadu let. Někteří lidé v takových zemích prožili celý život." V Rodinném sjezdu se Ivan Kraus opět vrací do rodinného kruhu a k rodinným legendám, aby nám představil momentky z rodinného alba, z doby, kdy se ten či onen člen rodiny dostal do nechtěného sporu s každodenním šikanováním policejního režimu. Čtenář se zde opět setká se známými postavami rodičů a sourozenců, bude ale zřejmě překvapen citovějším a jímavějším pohledem autora při prolínání tragických a komických momentů. Přes jisté "filosofické zmoudření" však Ivan Kraus v žádném případě neztrácí svůj vtip ani typický smysl pro humor.
Sebrané veteše (2023)
Mistr slova Ivan Kraus přichází s knihou povídek, kterou ilustracemi doplnil brněnský výtvarník Pavel Čech. "Všichni jsme autory nenapsaných románů. Nosíme v sobě příběhy, které nesvěříme papíru. V tom se podobáme věcem, které svůj příběh sdělit nemohou. Za to nám ho ale dovedou připomenout, abychom mohli znovu zalistovat v paměti .,, Ivan Kraus
2800 znaků s mezerami (2020)
Dva tisíce osm set znaků s mezerami je maximální rozsah pro fejeton v Lidových novinách. Problém není se do rozsahu vejít, ale najít pravidelně vhodný nápad. Na příspěvek fejetonisty čeká netrpělivě redaktor, který tak často bere stejný lék na žaludek jako autor. Ivan Kraus se ke každotýdennímu psaní fejetonů sice nikdy neuvázal, ale často zaskakoval za kolegy, kteří nemohli svůj fejeton dodat - výběr z nich přinášíme v této knize.
Má rodina a jiná zemětřesení (2019)
Má rodina a jiná zemětřesení je kniha povídek s oním zvláštním humorem, po jakém my Češi nostalgicky toužíme od dob Poláčkových Bylo nás pět. Je to humor laskavý, mile absurdní, ironie spíš něžné a nadsázky spíše filozofické než karikující. Týká se nekonečných trampot a patálií velké rodiny, jejíž členové jsou nadáni tak výraznou individualitou, že to mezi nimi neustále vře, přičemž do všeho se plete absurdita režimů a jejich pohůnků, proti nimž byl právě humor jedinou obranou. Autor se však svým viděním světa dotkl i něčeho velmi zásadního. Mezi sourozenci, mezi dětmi a rodiči i mezi manžely vznikají nám všem dobře známé neřešitelné situace, které hrozí přerůst v tragédii, pokud je neumíme obrátit v legraci.
Soukromý Hollywood (2018)
Vždy jsem měl trochu problém s časem. Pochopil jsem, že se nedá dostihnout, ani předběhnout. Nenechal jsem se však tímhle poznatkem zmást. Zajímalo mne něco jiného: zda by se čas nedal nějak zpomalit. Nedávno jsem to opět zkusil. Zbavil jsem hodiny ručiček a překvapilo mě, jak příjemný to byl výlet. Podmínkou takové cesty je – udělat si trochu času. Dát času prostě trochu na čas. Zároveň je však zakázáno dělat si výčitky – protože chvíle, které potěšily, nemohly být jeho ztrátou. Možnost vrátit se v čase je opravdu skvělý vynález. Vzniklá knížka je vlastně trochu náhoda. Původně jsem si chtěl jen udělat pár poznámek. Ale jak vidím, nějak se to zvrtlo.
Snídaně v poledne (2017)
Náš pes se námi toulal po jevištích světa a zjistil, že většina toho, co se říká o rasách není pravda. Německý dobrman, francouzský pudl nebo český jezevčík nejsou takoví, jak se obecně věří. Tato knížka není však o psech. Je o zemích a lidech a o tom, že mýty a legendy o psech se často podobají těm lidským.
Kůň nežere okurkový salát (2017)
Doktor filozofie se po letech vrací ze zámoří do rodné vlasti, právě ve chvíli, kdy se země stane nepředvídatelně svobodnou. Doktor mnohé chápe stejně málo jako lidé, kteří mají náhle pocit, že ačkoliv nikdy neopustili domov, octli se po náhlém zemětřesení v cizině.
Čítanka Ivana Krause (2016)
Kniha je autorským výběrem z jeho bohaté literární tvorby - a to povídek, jejichž hlavním tématem jsou rodinné vztahy obohacené o prvky groteskní a absurdní komiky. Součástí knihy jsou také poprvé zveřejněny autorovy kresby doplněné vlastními aforismy.
Klub šampionů (2015)
KLUB ŠAMPIONŮ je příběh sedmi můžů, jichž dle statistik ve společnosti, v níž mladí muži dávají přednost solárku před osmahnutím skutečným sluncem, stále ubývá. Jsou to muži kteří vědí, že jen v širé dáli se může kovboj, po nekonečné jízdě kaňonem manžel-ství a kodrcáním se temnou roklí rozvodů, zbavit vleklé dospělosti a opět cválat volnou prerií.
Veřejný písař (2014)
Poutníci , kteří opustili svou zem, dosud neznalí nového jazyka země, do které dorazili , se obracejí na veřejného písaře. Pomáhá jim vyplňovat nezbytné úřední dotazníky. Vše, co se nevešlo do úředně vymezeného prostoru formulářů, ukládá se písaři v hlavě. Poznal jsem jeho kancelář, jeho návštěvníky a jejich příběhy. Protože nejsem nucen krátit tyto osudy do omezeného prostoru kolonek, do otázek a odpovědí, rozhodl jsem se, že tuto svobodu využiju a příběhy napíšu.
Má žena a jiné živly (2013)
Manželství je jediný vynález, který si nikdo nenechal patentovat. Je to podnik s dvěma řediteli, kteří neustále pátrají po tom, kdo z nich má být zaměstnanec. Přesto tvrdím, že je lepší pustit se do tohoto dobrodružství než zůstat starým mládencem, mužem, který bezvýsledně provádí celý život průzkum trhu. Zdá se mi poněkud nespravedlivé, že se tolik hovoří o počtu nezdařených manželství končících rozvodem a skoro vůbec se nemluví o skutečných dobrodruzích, kteří spolu žijí celý život. O takových lidech je tato kniha.
Dvojjazyčné, česko-francouzské vydání humorných povídek Ivana Krause navazuje na dřívější sbírky Rodinný sjezd, To na tobě doschne a Prosím tě neblázni. Tentokrát se do hlavní role dostávají historické katastrofy, které v posledních padesáti letech navštívily Československo: nacistická okupace, únor 1948, invaze jednotek Varšavského paktu. Ale nebyl by to humorista Ivan Kraus, kdyby se i těmto „nepřízním osudu“ nevysmál. Dobře totiž ví, že proti jakémukoliv totalitnímu režimu je humor často jedinou možnou obranou.
Mezinárodní polibky (2012)
Psát satirické texty je jedním z nejobtížnějších úkolů na poli literatury. Jak píše sám autor: „Kdosi tvrdil, že satira zavírá v sobotu v noci. Mě však uklidňuje vědomí, že týden má dost dalších dnů, takže může mít ještě dlouho otevřeno, nebo alespoň pootevřeno.“ Část textů, které spisovatel Ivan Kraus vybral do této sbírky satir, vznikla po roce 1968 v zahraničí, kde je také poprvé mohl publikovat. Po návratu napsal další, které mohly vyjít už doma. Společným rysem knížky je poznání, které nabyl během let doma i v cizině: že politika je do jisté míry divadlo. Herci sice odcházejí, ale role jsou stejné. Jediný rozdíl spočívá v tom, že na divadle je vidět více převleků. A také v tom, že v politice mnohem častěji něco nehraje.
Vedlejší nebe (2011)
Hrdinou příběhu je Albert. Objevil se kdysi nečekaně v mé mysli. Poznamenal jsem si jeho jméno do počítače. Usadil se tam a čekal, co se bude dít. Byl trpělivý. Projevil se jako slušně vychovaný budoucí literární hrdina, který ví, že ho autor nemůže pozvat z čekárny na papír dřív, než ho políbí Múza. Věděl, že Múza má moc práce a je třeba čekat na její polibek. Když na mne - dle pořadníku - došla řada, /múza přijela taxíkem/, bylo možno se dát do práce. Její polibek nechutnal po Chanelu, spíš po větrovém bonbonu, ale kdo by si stěžoval… Na tomto místě musím poděkovat Albertovi, za to, že zasahoval do práce velice taktně. Dokonce tak nenápadně, že ani nevím, kdo z nás věnoval příběhu více času. O příběhu mohu říci jen to, že je ze současnosti, je vážně nevážný nebo nevážně vážný. Nejspíš je to asi hořká komedie. Pro jistotu jsem raději požádal o charakteristiku příběhu svou ženu. Vyjádřila se stručně a jasně: "Je to leporelo ze života redaktora bulvárního časopisu v krizi středního věku. Romantická komedie."
Muž na vlastní křižovatce (2010)
Pokud vás zajímá, jak bez následků absolvovat francouzský oběd, co stojí poslanec, jak projevit solidaritu se spoluobčany a neriskovat život, jak se ubránit depresi po sjezdu abiturientů, jak přežít nežádoucí účinky léků, toužíte po pravdě o následcích předčasného vstávání, netušíte, jak lze poznat ideálního manžela, nejste si jisti, kým jste byli v minulém životě, nevíte v které zemi se žena už může vdát sama se sebou, potřebujete tip, jak vyzrát na triky lstivých obchodníků nebo informaci o finančních nákladech na milenku v Paříži a v Praze… a hlavně - pokud se domníváte, že nelze brát vážně vše, co se tvrdí, tiskne a vysílá, pak milí čtenáři můžete bez rizika sáhnout po této knize.
Muž za vlastním rohem (2010)
Máte někdy pocit, že vás tíží politická, reklamní či mediální podoba současného světa? Máte podivný pocit, že žijete v absurdistanu, byť tolik odlišném od minula? V tom případě nejste sami. Sbírka satirických minipovídek z kapitalistického současna Muž za vlastním rohem líčí osvědčeným, mile laskavým humorem, svět kolem nás. Milí čtenáři, mějte se krásně, nádherně, super, a ať vám neúnavný, činorodý podnikavec Nývlt, prototyp českého člověka, náladu nezkazí!
Muž pod vlastním dohledem (2009)
Máte-li pocit, že technika ulehčuje život, televize je inteligentní, návody k výrobkům srozumitelné, sousedé zásadně milí, věříte-li politikům dokonce i po volbách a malý český člověk Nývlt vám nejde na nervy, prostě pokud se domníváte, že svět kolem vás je v pořádku a lze ho brát převážně vážně, pak tuto knížku číst nemusíte. V opačném případě je doporučené dávkování jeden text před spaním.
Prosím tě, neblázni! (2009)
Humor Ivana Krause, jednoho z nejúspěšnějších současných českých autorů, je laskavý, ironie spíše něžné a nadsázky spíše filosofické než karikující. V povídkách z knihy Prosím tě, neblázni! se autor věnuje často absurdním okamžikům a střetům manželského života, jež mají původ v odlišném stylu myšlení muže a ženy i v rozdílném stylu života v zahraničí. "I zde ovšem může zvítězit komedie nad tragédií - a ušetříte tak za psychiatra," dodává Ivan Kraus.
Jak to vidí Ivan Kraus (2009)
Jedním z hostů pořadu Českého rozhlasu 2 – Praha je už čtvrtým rokem oblíbený autor humoristických povídek a románů Ivan Kraus. Témata třiceti svých návštěv v rozhlasovém studiu shrnul do knižního výboru. „Vlastně jsem se stal překladatelem mluveného do psaného. O překladu se říká, že je dvojího druhu a podobá se prý ženě. Buď je věrný a ošklivý, nebo je nevěrný a krásný. Snažil jsem se, abych mikrofonu zůstal do jisté míry věrný, a jen tam, kde hrozilo, že text bude příliš ošklivý, jsem dal přednost nevěře,“ napsal v předmluvě. Navzdory lehkému tónu se dostane i na závažná témata, jako je náš vztah k Evropě, vzdělávání nebo sociální dávky. Autor vše poměřuje svou třicetiletou zkušeností s životem v západní Evropě, takže výsledkem je chytré, zábavné a velice inspirativní čtení.
Muž na vlastní stopě (2007)
Kniha "Muž na vlastní stopě" spadá do žánru Romány. Autorem je Kraus Ivan. Kniha je vázaná. Obsahuje 236 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Academia" z roku 2007. Přejeme příjemné čtení.
Číslo do nebe (2007)
Kniha "Číslo do nebe" spadá do žánru Romány. Autorem je Kraus Ivan. Kniha je vázaná. Obsahuje 110 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Academia" z roku 2000. Přejeme příjemné čtení.
Prozatím poslední knížka Ivana Krause Ve vlastních názorech se shodnu s každým je v kontextu jeho tvorby poněkud atypická. Jedná se o sbírku aforismů, zaznamenávaných autorem po dlouhá léta, a krátkých literárních útvarů, v nichž se čtenář například dozví, že Čeština je vtipný jazyk. Ivana Krause tak má čtenář možnost poznat tentokrát jako vtipného glosátora a aforistu, prohlašujícího s typickou sebeironií: „Myslím si, že krátké texty mají i jistou výhodu: člověk se sice může mýlit, ale jen krátce.“
Poker bez esa (2007)
Kniha "Poker bez esa" spadá do žánru Film, divadlo, tanec, hudba. Autorem je Ivan Kraus. Kniha je vázaná. Obsahuje 483 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Větrné Mlýny" z roku 2007. Přejeme příjemné čtení.
Ivan Kraus se ve své nejnovější próze tentokrát nevrací do časů dětství, ale nechává svého hrdinu prožívat citové bouře první lásky zároveň s nekonečnou nudou prvního zaměstnání, to vše pod vlivem atmosféry padesátých let minulého století. Zachycuje tuto dobu i vnitřní svět postav s vtipem a lehkostí, jež jsou pro něj typické a jež mu získaly trvalou oblibu u čtenářů.
Udělej mi tichoučko! (2003)
Kniha "Udělej mi tichoučko!" spadá do žánru Česká literatura. Autorem je Kraus Ivan. Kniha je vázaná. Obsahuje 200 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Academia" z roku 2003. Přejeme příjemné čtení.
❤️ Fanoušci
Zatím žádní fanoušci.