Popis není dostupný

Katedrála sv. Víta v Praze, Notre-Dame v Paříži, Votivní kostel ve Vídni či jiný majestátní chrám některé z evropských metropolí jsou pro většinu z nás ztělesněním opravdového středověku. Málokdo ví, že se ve skutečnosti často jedná o architekturu z 19. století nebo o budovy v tomto období zásadně přestavěné. Vzhled těchto památek je, spíše než svědectvím o předmoderní minulosti, výsledkem romantických idealizací, nacionalistických sporů a ekonomických zájmů 19. století. Tato knížka ukazuje, že náš „opravdový středověk“ má s tím původním jen málo společného, zato nám však říká mnohé o evropské kultuře posledních dvou staletí.

Příběh jižního Kavkazu je příběhem mostu mezi Evropou a Asií. Arménie a Gruzie – dvě nejstarší známé křesťanské kultury – a jejich sdílená středověká minulost během staletí vzkvétaly zasazené do úchvatné krajiny mezi Kaspickým a Černým mořem. Jde o jedny z nejpozoruhodnějších kultur v dějinách lidstva: na křižovatce východního křesťanského a íránského světa se minimálně od sedmého do třináctého století rodily umělecké projevy, které v sobě nemají nic provinčního a svou kvalitou a rozmanitostí často převyšují produkci staré Evropy. Toto bohatství nachází své kořeny v rozdělené a současně sdílené arménské a gruzínské historii, neboť po celé období středověku se oba národy nepřestaly stýkat. Hovořit však o regionu jako o „soudržném“ celku je oprávněné pouze tehdy, je-li tato soudržnost postavena na ontologické rozmanitosti: arménská a gruzínská kultura a umění jsou naprosto jedinečné, stejně jako oba jazyky a příslušné abecedy. Kniha, kterou čtenář drží v rukou, je pokusem přepsat do řeči obrazů to, co bylo popsáno výše: mimořádný dialog mezi přírodou a kulturou, velkou kulturní rozmanitost a zároveň symbiózu mezi různými historickými skutečnostmi středověku.

Panna. Vdova. Kněžka. V rodící se křesťanské společnosti kolem roku 400 ženy získávají moc. Ale jak dlouho si ji udrží? Kdo jim k novému postavení dopomohl a co bylo příčinou jejich pádu? Autor knihy se ohlíží do minulosti a vykresluje zlomové období emancipace žen a jejich dříve nevídaného zapojení do církevního i společenského života. Příběh, který vypráví, byl z dějin téměř vymazán. Avšak zmínky o něm zůstaly skryty v uměleckých dílech, která dnes přinášejí vzácná svědectví o emancipovaných a sebevědomých ženách, stojících kdysi ve středu dění.

Co by mohlo být současnému člověku odpornější a vzdálenější než uctívání rozložených lidských ostatků? A přece jde o kult, který pojí kontinenty a je doslova vepsán do DNA naší civilizace. Jak je to možné? A má nám příběh zdánlivě tak vzdálený co říct i dnes? Tato kniha se zabývá smrtí, kultem mrtvých „celebrit“ a vztahem lidí k ?nim ve středověku a na prahu novověku. Nejedná se však o knihu tísnivou, ponurou ani děsivou. Naopak, smrt ve středověku září zlatem, stříbrem a drahými kameny v podobě relikviářů, předmětů uctívaných napříč staletími, které dodnes fascinují svou dechberoucí kvalitou.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

K obhajobě své imperialistické politiky Vladimir Putin pravidelně využívá minulost. Rusko představuje jako říši, které je potřeba navrátit její dávnou slávu a „původní“ území. Jaká je ale historie ruského imperialismu? Tato kniha ukazuje, jak ruské vládnoucí elity v posledních dvou staletích využívaly architekturu, obrazy i vědu k opakovanému „znovuvytváření“ příběhu impéria. Historie, na kterou se odvolávaly, však byla z velké části vykonstruovaná. Ústřední roli v ní hrála Byzantská říše, jejíž následnictví i území si Rusko nárokovalo. Most mezi středověkou minulostí a současností nacházeli ideologové ruského imperialismu v pravoslaví. A paradoxně — stejný příběh sloužil velmi odlišným režimům: posledním Romanovcům, Stalinovi a dnes i Putinovi. Zásadní otázkou zůstává, zda tento příběh, opakovaně znetvořený propagandou, odpovídá skutečnosti. A co nám vlastně říká o Rusku samotném?

Přítomnost obrazů. Rozhovor Ivana Folettiho s Hansem Beltingem*****Obsah této knihy, která představuje dlouhodobý neformální rozhovor, zahrnuje období od jara 2017 do začátku ledna 2023. Byl to rozhovor mezi přáteli, protahovaný telefonáty a návštěvami doma, ale s onou jiskrou elektrizujícího vzrušení živeného společnými zájmy a touhami. Hans Belting, jeden z největších historiků umění vůbec, zde vypráví svou intelektuální parabolu. Při putování z poválečného Německa do Spojených států na konci padesátých let, do Evropy druhé poloviny dvacátého století a na začátek nového tisíciletí čtenáři pomalu odhalí společné nitky jeho životního příběhu: mihotavou funkci obrazů mezi tělem a objektem, otevřenost ke spolupráci a interdisciplinaritě a samozřejmě fascinaci dějinami obrazů od středověku až po současnost.

Když se řekne středověká pouť, mnozí si dnes představí takřka fanatický náboženský akt. Taková představa se zakládá na moderních předsudcích o středověkém náboženství, které je dnes běžně spojováno s iracionalitou, manipulací, absencí tolerance a často i násilím. Jak ale ve skutečnosti probíhala středověká pouť? Jak vypadal středověký poutník a svět kolem něj? A jaký je vztah poutnictví a umění? To jsou některé z otázek, na něž tato kniha hledá odpovědi. Doprovází středověkého poutníka na cestě krajinou až do cíle jeho cesty, inte¬riéru kostela, a ukazuje, jak v něm díky umění, vůni kadidla, světlu svící a příjemnému chladu zažíval posvátno všemi smysly. Jedna věc se zdá být jistá: v předmoderním světě stejně jako dnes bylo putování zážitkem, který proměňoval život a nenechal nikoho lhostejným.

Politická situace a stupňující se společenské napětí v meziválečných zemích Rusku a Německu vyhnaly z domovů statisíce lidí a přiměly je hledat útočiště v cizině. Překračování hranic na cestě do bezpečí však bylo spojeno s mnoha obtížemi. Uprchlíky z Ruska zasáhla mimo jiné protiepidemická opatření, která měla zastavit smrtící tyfovou vlnu. Podobná opatření stála o několik let později v cestě Židům prchajícím z nacistického Německa. Útěk přes hranice a zkušenost emigrace se projevily i v životních osudech a dílech spisovatelek Irene Némirovsky a Hélene Iswolsky a historiků umění Nikodima Kondakova, Andrého Grabara, Richarda Krautheimera a Ernsta Kitzingera. Přestože se museli potýkat s četnými těžkostmi, život v exilu jim poskytl i řadu nových možností, díky nimž významnou měrou obohatili společnost, která je přijala. Kniha pojednává o událostech sto let starých, avšak témata, kterým se věnuje - uzavírání hranic, sanitární opatření a emigrace - jsou palčivě aktuální i dnes.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Tajné spolky americkej elity osvetľujú temnú a dôležitú úlohu tajných spolkov v konaní vládnucich amerických rodín a ich obrovský vplyv na americkú demokraciu, súčasné dianie a svetové dejiny. Táto kniha detailne vykresľuje, kto zo zakladateľov Ameriky sa podieľal na pirátstve, obchode s drogami, pašeráctve, obchode s otrokmi, ale aj na útlaku a prešľapoch nadnárodných monopolov a ponúka prehľad o nezákonných aktivitách najvyšších štátnych funkcionárov Ameriky, z ktorých profitujú až do 21. storočia.