Meksiko je soukromá záležitost a týká se kdekoho. Jedni se tam chystají, jiní už tam byli, někteří o něm nevědí, jen cosi tuší. Mnozí nemají ani tušení a přesto i nad nimi se jako jedinečná životní šance vznáší — Meksiko. Je tu dokonce hrstka jedinců, kteří se do Meksika vypravili na vlastní pěst, aniž by měli ponětí, kam že se to hrnou, k čemu jim to bude… Aby se vyhnuli nepřízni osudu nebo snad prchají sami před sebou? A my nevíme, dospěli-li k svému cíli a v Meksiku se uhnízdili. Jenůfka uprchla z dětského domova a v přístavu Bremenhaven nastoupila na palubu neznámé lodi přesvědčena o tom, že tam dorazí. Už se plaví řadu dní, týdnů, měsíců a dochází jí trpělivost: Kdy už bude to Meksiko? Žádná odpověď. Loď pluje a za lodí se dělá bílá, zpěněná a hodně tlustá čára.

Série: Bezstarostná léta bezradná

Jak se žilo v komunistickém Československu a zejména v Ostravě v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století? A našly se přímo „v ocelovém srdci republiky“ osobnosti, které dokázaly vzdorovat komunistické totalitě? Autentickou odpověď můžete najít v knize Kudy? Tudy!, volném pokračování autorských memoárů Ivana Binara z roku 2020 nazvaných Bezstarostná léta bezradná. Vyprávění se točí kolem nejpodstatnějšího spisovatelova rozhodnutí, vynucené emigraci, která následovala po podpisu Charty 77, a také se točí kolem kauzy odsouzení členů Divadélka Waterloo a jejich muzikálové parodii Syn pluku. Číst budete text–dokument o postavení drobného človíčka v soukolí nemilosrdných událostí dávající nám naději, že jít si svobodně za svým navzdory nepřízni osudu, má pro člověka vždycky smysl.

Jak už podtitul Shrnutí napovídá, autor, Ivan Binar (1942), bilancuje své působení v literární oblasti a nabízí čtenáři průřez tvorbou kratších próz propojených poezií od sedmdesátých let až po rok 2019. Texty jsou řazeny chronologicky; vznikaly ve Vídni, Mnichově, v Praze a ve Vlkovicích (Slezsko). Některé byly publikovány v exilových časopisech, jiné v časopisech doma, většina však má v tomto svazku premiéru. Texty v řeči vázané jsou tu čtenáři předkládány vůbec poprvé. Ivan Binar se nesnaží o realistický popis reality se všemi historickými fakty, daty a událostmi, jakýsi kronikářský záznam bezmála padesáti let, po které texty vznikaly. Některé povídky se faktům nevyhýbají, jiné, a je to na první pohled poznat, jsou zase čirou fikcí. Z předkládaných textů je však poměrně dobře vystopovatelný vývoj autorova přístupu k tvorbě, vývoj stylu, volba i akcentace témat, jež jsou pro Ivana Binara nosná.

Série: Bezstarostná léta bezradná

Patří, ba přímo se sluší, aby nám nejstarší vyprávěli, jací byli jejich prarodiče, co jako děti zažili ve svém dětství, jaké měli zvyky, úzkosti, ale i radosti, které nakonec formovaly jejich svět, protože tento "bezradný" svět, ve vnucích, ob generaci, často jakoby znovu ožívá. A když máte mladický dar pěknou češtinou říznutou hanáckým nebo slezským nářečím (víte, co je na dachu?) předat své nejzazší vzpomínky sahající až do poválečných let a komunistické doby Československa let padesátých s přesahy do pozdějších časů, pak je nasnadě s něčím takovým přijít. Ivan Binar postupuje dokumentárně, využívá různých dobových dokumentů, jež doplňují jeho poutavá vyprávění a vzpomínky na život jeho prarodičů a rodičů na vsi ve Vanovicích, v Hradci nad Moravicí a nakonec také v Opavě, kam odešel jeho tatínek za prací v továrně. Nejde o nic sentimentálního, čtenář v knize najde ozvuky tehdejší epochy, snahu obyčejných lidí nějak vyjít s překážkami, které jim do cesty nakladla buď válka nebo komunismus; čteme ale hlavně tu veselé, tu nebezpečné historky malého chlapce a jeho vzpomínky na kamarády z dětství.

Humorný příběh o mladé krávě Stračeně, která je zklamaná! Nevzali ji na výlet pořádaný pro hovězí omladinu, proto se rozhodne zdolat ohradník a uprchnout z rodné pastviny.

Převážná většina slonů afrických a také indických se narodí mamince slonici docela obyčejným způsobem, stejně jako se člověčím maminkám narodí děti. Ovšem sloneček Malej, o kterém je tahle knížka, přišel na svět způsobem neobyčejným, na neobyčejném místě: v porcelánu. Slon v porcelánu - to už je něco! Sloneček Malej je docela maličký slon, k obědu mu stačí sedmikráska, ale ničeho se nebojí, ani nebezpečného myšiska, ani ještě nebezpečnějšího zločince. Taky dokáže obdivuhodné kousky, jaké obyčejní sloni nesvedou - ku příkladu chodit po stropě jako moucha. Kdyby to zkusil obyčejný slon, to by to dopadlo! Strop by se nad ním bezpochyby probořil. Z rodného porcelánu se sloneček Malej vydal do světa širého nejen proto, aby po něm nezůstala hromada střepů, ale taky proto, aby poznal přátele a pomohl jim v nesnázích.

Revoluce! je absurdní románová groteska. Nevychází ze skutečnosti, ať historické či soudobé, odehrává se na vymyšlených místech v neurčeném čase. Reálně se však snaží upozornit na to, jak je nesmyslné řešit zapeklité dějinné okamžiky násilím. Text je předznamenán citátem André Mauroise: "Ještě nikdy se nestalo, aby nějaká revoluce zanechala po sobě u moci lidi, kteří ji provedli. A přece se najdou revolucionáři: to je důkaz, jak málo poučná je historie." Dušánek, rozhlasový mistr zvuku, je člověk naivní, bezelstný a pošetilý. Na základě podvrženého důkazu je zatčen a vzat do vazby pro podezření z přípravy revoluce. Ve věznici ho šikanuje vrah Pštros. Setká se tu s multikonfesní kaplankou Ráchel, zamilují se do sebe, a kaplanka přijde kvůli tomu o místo. Ve vykonstruovaném procesu je Dušánek odsouzen k trestu smrti. V extrovně hospody Lidový dům se tribun lidu Semlela, populární celebrita, schází se svými blízkými. Kromě něj a lidu chodí do Lidového domu také Vlasta Revoluce, idealistka a teoretička revoluce. Adoptovala malou Jenůfku, přidrzlé dítko bez rodičů, které nenávidí dětské domovy. V Lidovém domě jednoho dne vypukne revoluce a rozšíří se po celé zemi. Vlasta stojí v jejím čele. Tribun lidu Semlela revoluci nepřeje, nechce přijít o své postavení populárního tlučhuby, vyhovuje mu status quo. Revoluce vítězí, zachrání Dušánka před oprátkou a vyzdvihne ho do role prezidenta. S otřesenými nervy se prezident Dušánek uchýlí do péče psychiatrů, maminky a své milé Ráchel. Revoluce mezitím bují, je krvavá, vrah Pštros získává významné postavení. Tribun Semlela uprchne do zahraničí a omylem se místo na Západ dostane na Východ. Po dlouhém čekání se mu dostane audience u cara. Požádá jej o pomoc, prodá mu svou vlast. Dušánek se pochlapí, dekretem zruší trest smrti, také Vlastě Revoluci dojde, že v zemi je neúnosná situace, pokouší se zjednat spravedlnost. Jenže tribun Semlela se vrátí s carským vojskem a udělá pořádek on. A jak dopadnou kladní hrdinové?

Román o tažení kapitána Kotulána s osmi muži, z nichž jeden je žena, na Sovětský svaz, prý už dávno zrušený. Prý! Humorná protiválečná moralita autora, který bývá kritiky označován jako atypický, myšlenkově a formálně se vymykající současnému většinovému proudu. Atypičnost může v pejorativním pojetí obsahovat zpátečnictví, v případě Ivana Binara je však znakem originality. Ke svému dalšímu opusu Peckova jáma Binar poznamenal:  "Když vás kvůli Sovětskému svazu zavřou do vězení, nemůžete ho jen tak hodit za hlavu a dívat se na kačenky, jak si plavou, přestože na něj chcete zapomenout, přestože je rozpadlý. Nebo spíš opadaný. Kousky, které z něj opadaly, si nevedou nejlíp. Co když je napadne znovu se přimknout k tomu dubisku? Nejraději bych Sovětský svaz přeškrtl, vypustil, vyzmizíkoval, zapomněl na něj a dělal, že tu nikdy nebyl. Jenže to nejde, v jeho stínu, pod jeho křídly a s ním jsem žil převážnou část života. Kdybych se jí zřekl, nebyl bych to já. Musím na Sovětský svaz myslet a radovat se přitom, že se rozpadl; musím se bát, že by se mohl zvednout a znovu se pustit do díla. Protože ho znám, protože jsem ho zažil. Nemohu předstírat, že to nic, co bylo, bylo, odpusťme si, co jsme si... A dívat se na řeku plnou chmýří z topolů, na rozkvetlé růže, na kačenky s křídly dosud nedovyvinutými, jak šupajdí po hladině za rozesmátou matkou kačenou."

Spisovatel Ivan Binar (* 1942) ve svém novém románu v proudu snů, záznamů současnosti a vzpomínek představuje na půdorysu intimního příběhu poválečné české dějiny až k dnešku v celé jejich obludnosti. Román, v němž se všechny zmíněné linky přirozeně proplétají, popisuje skupinu dobou stigmatizovaných zoufalců vyhnaných do vysídleného pohraničního městečka, kde se postupně z prašivého houfce, který však svým způsobem tvoří idylickou komunitu, rodí "nové socialistické" maloměsto s jeho přirozenými klady a zápory a také s oním perverzním prvkem převrácených perspektiv raného socialismu. Příběh napsaný krásným jazykem plyne navzdory všem hrůzám, které popisuje, v jakémsi smířeném poklidu až k závěrečné katastrofě a ve svém plynutí opíše kruh - hlavní hrdina se vrací do míst, kde jeho příběh začal. Protipól zdivočelé doby tvoří lidské porozumění, skutečné city a soucit.

Popis není dostupný

Učitel zeměpisu a tělocviku Egonek a svědomitý úředník M-mirek - hrdinové Binarových povídek - se náhle ocitají v cizím, absurdním světě, jsou obviňováni a souzeni v nesmyslných procesech, chyceni v pasti, ze které není úniku, marně se pokoušejí nalézt východisko z nelogické situace. Ve sledu opakujících se událostí se z nich však stávají bezmocné loutky v panoptiku podivných rekvizit. Černohumorně laděné Binarovy novely, zabydlené roztodivnými figurkami, jejichž bezduché počínání je jakoby řízeno čísi zvůlí, evokují odcizené a nepřátelské prostředí, v němž je člověku odepřena možnost dorozumět se a svobodně jednat.

Poněkud dlouhý název nového Binarova románu připomíná barokní tradici a je i svým vnitřním zaměřením blízký baroknímu nahlížení světa coby labyrintu. Ivan Bindar staví svého hlavního hrdinu, "blouda" Václava Netušila, který je i jakýmsi alter egem autorského vypravěče, do labyrintu totalitního normalizačního světa a naší současné české společnosti, jež zůstává v labyrintním zmatení, protože se nedovede se svou nedávnou minulostí vyrovnat.

Kniha "Rekonstrukce" spadá do žánru Romány. Autorem je Binar Ivan. Obsahuje 178 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Torst" z roku 2002. Přejeme příjemné čtení.

Novela o životě prostého občana, který vstoupil do služeb spravedlnosti.

Typické osudy lidí postižených terorem nebo obecně všemi deformacemi doby. Bývalý člen čs. letky v Anglii končí ve vězení podobně jako inteligent s pevnou páteří, z nemorálního slabocha se stává vysoký stranický funkcionář. Uprostřed města je vztyčena ohrada, izolující nesmyslně obyvatele uvnitř. Knížka má charakter symbolického podobenství, varování.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Mnohovrstevný příběh malé Bibiany, která je upoutána na invalidní vozíček, nestaví na povrchním poměřování kontrastů. Povzbuzuje proti poraženectví a negativitě, je oslavou neviditelné každodenní statečnosti postižených lidí a připomenutím relativity slova štěstí.

Popis není dostupný

Jak se žilo v komunistickém Československu a zejména v Ostravě v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století? A našly se přímo „v ocelovém srdci republiky“ osobnosti, které dokázaly vzdorovat komunistické totalitě? Autentickou odpověď můžete najít v knize Kudy? Tudy!, volném pokračování autorských memoárů Ivana Binara z roku 2020 nazvaných Bezstarostná léta bezradná. Vyprávění se točí kolem nejpodstatnějšího spisovatelova rozhodnutí, vynucené emigraci, která následovala po podpisu Charty 77, a také se točí kolem kauzy odsouzení členů Divadélka Waterloo a jejich muzikálové parodii Syn pluku. Číst budete text–dokument o postavení drobného človíčka v soukolí nemilosrdných událostí dávající nám naději, že jít si svobodně za svým navzdory nepřízni osudu, má pro člověka vždycky smysl.

Patří, ba přímo se sluší, aby nám nejstarší vyprávěli, jací byli jejich prarodiče, co jako děti zažili ve svém dětství, jaké měli zvyky, úzkosti, ale i radosti, které nakonec formovaly jejich svět, protože tento "bezradný" svět, ve vnucích, ob generaci, často jakoby znovu ožívá. A když máte mladický dar pěknou češtinou říznutou hanáckým nebo slezským nářečím (víte, co je na dachu?) předat své nejzazší vzpomínky sahající až do poválečných let a komunistické doby Československa let padesátých s přesahy do pozdějších časů, pak je nasnadě s něčím takovým přijít. Ivan Binar postupuje dokumentárně, využívá různých dobových dokumentů, jež doplňují jeho poutavá vyprávění a vzpomínky na život jeho prarodičů a rodičů na vsi ve Vanovicích, v Hradci nad Moravicí a nakonec také v Opavě, kam odešel jeho tatínek za prací v továrně. Nejde o nic sentimentálního, čtenář v knize najde ozvuky tehdejší epochy, snahu obyčejných lidí nějak vyjít s překážkami, které jim do cesty nakladla buď válka nebo komunismus; čteme ale hlavně tu veselé, tu nebezpečné historky malého chlapce a jeho vzpomínky na kamarády z dětství.