Bůh nenávidí homosexuály, urážejí zavedený řád světa. A když je On sám nepotrestá, musíte se o to postarat vy. I když vám to způsobuje krvavá zranění na těle a pepřové pocity v duši. Kimaniho by nikdy nenapadlo, že v cizí zemi najde kostel, který homosexuály vítá a pomáhá jim. Nikdy by ho nenapadlo, že gayové z Afriky dostávají v Británii azyl jen proto, že jsou gayové. Kimani už nevěřil, že mu bude dovoleno zůstat ve vytoužené zemi, a teď mu přece svitla naděje. Byl už v životě ledasčím: Masajem, samozvaným průvodcem, vykonavatelem Boží vůle, kurýrem bez papírů. Dokáže se stát... homosexuálem?

Povídky předních českých spisovatelek a spisovatelů. Jak se vyrovnat se situací, že je váš táta někdo jiný, než jste si celý život mysleli? Co když na vás sestra nikdy nepřestane žárlit? Dá se vyhrát hádka s rodičem, když je majitelem všech pravd, které kdy člověk přivedl na svět? Kořeny, to je nedělní oběd před televizí, první školní den, který navždy otočí váš život vzhůru nohama, nebo nesehnatelná instantní polévka. V knize najdete povídky Viktorie Hanišové, Marka Epsteina, Marie Doležalové, Pavly Horákové, Denisy Proškové, Ivy Pekárkové, Biancy Bellové, Martina Goffy, Marka Torčíka a Adély Elbel.

Zatoužili jste někdy vědět, jak zastavit vlak? Nebo proč tolik pracovníků londýnské přepravy chodí v otrhaných, špinavých uniformách? Lámete si hlavu, jak vynadat člověku jiné barvy pleti a nedostat se do maléru? Na tyhle a spoustu dalších otázek odpovídá další kniha Ivy Pekárkové, inspirovaná dobrodružstvími jejího skoromanžela, dlouholetého zaměstnance londýnských drah. Svižně psané, vtipné a informativní příběhy přinášejí čtenáři panoptikum postaviček, přehršel historek a tu a tam i nějaké odhalení.

Zatoužili jste někdy vědět, jak zastavit vlak? Nebo proč tolik pracovníků londýnské přepravy chodí v otrhaných, špinavých uniformách? Lámete si hlavu, jak vynadat člověku jiné barvy pleti a nedostat se do maléru? Na tyhle a spoustu dalších otázek odpovídá další kniha Ivy Pekárkové, inspirovaná dobrodružstvími jejího skoromanžela, dlouholetého zaměstnance londýnských drah. Svižně psané, vtipné a informativní příběhy přinášejí čtenáři panoptikum postaviček, přehršel historek a tu a tam i nějaké odhalení.

Víte, který králík umí lítat? No přece ten, co má na zádech orla. A víte, kdo vás vytáhne ze zoufalství, bídy a drogové závislosti, poskytne vám střechu nad hlavou a všechno, co v životě potřebujete? No přece novodobý otrokář. Román přináší zasvěcený a psychologicky propracovaný vhled do jednoho z případů, jaké se v Anglii, a nejen v Anglii, dějí každou chvíli. Šikovní „podnikatelé“ si vyhlédnou oběti mezi sociálně vyloučenými krajany, nastěhují je k sobě domů, najdou jim práci – a jejich výdělek si strkají do kapsy. Mnohé z obětí snad ani nechtějí vědět, že je tady něco v nepořádku. Co si počnou, když jsou jejich otrokáři zatčeni?

Šárka, obyčejná dívka z malého města, ve dvaadvaceti letech po nehodě ochrnula. Rozhodla se ale, že se nepromění v bezmocnou zapšklou chudinku. Manžel ji opustí, ona sama vychovává syna. Pak se ale internetově zamiluje do Pákistánce Tabishe a život nabere nečekané obrátky. Román odhaluje zákoutí života lidí s postižením a nese prvky investigativní reportáže.

Jitka, takové běžně hezké, ale citlivé a vnímavé děvče kolem dvaceti, nevěří komunistům v socialistickém Československu snad ani to, že Země je kulatá. Kvůli bezvýznamné příhodě (policie ji přistihne na ilegálním koncertu v Praze) má zavřenou cestu ke studiu. Rozhodne se, že zkusí štěstí na Západě, a podaří se jí emigrovat. Teprve pak zjistí, že existují věci jako „azyl“, „pracovní povolení“ či „uprchlický tábor“. Stráví skoro rok v proslulém Traiskirchenu a za tu dobu se setká s panoptikem postaviček, vesměs české a slovenské národnosti, o jejichž existenci se jí doma v Čechách ani nesnilo. Jitka je dlouho jen zděšená pozorovatelka dění kolem sebe. Ale když se stane jednou z obětí nikdy nevyšetřovaného násilného činu, kupodivu ji to nezlomí. Najde v sobě pevné těžiště a sílu překonávat životní překážky.

Můj I. Q., to je příběh velké, bláznivé lásky nebo spíš obsese. Vztah předem odsouzený k zániku, ale o to silnější, palčivější a hlubší, tu slouží jako podobenství zoufalé lásky k městu New York, nádherné a nelítostné metropoli, která své věrné přetavuje do podob, jaké by sami nečekali. Svěže, neotřele, rytmicky psané vyznání, v kterém je o New Yorku všechno.

Můj I. Q., to je příběh velké, bláznivé lásky nebo spíš obsese. Vztah předem odsouzený k zániku, ale o to silnější, palčivější a hlubší, tu slouží jako podobenství zoufalé lásky k městu New York, nádherné a nelítostné metropoli, která své věrné přetavuje do podob, jaké by sami nečekali. Svěže, neotřele, rytmicky psané vyznání, v kterém je o New Yorku všechno.

Šárka, obyčejná dívka z malého města, ve dvaadvaceti letech po nehodě ochrnula. Rozhodla se ale, že se nepromění v bezmocnou zapšklou chudinku. Manžel ji opustí, ona sama vychovává syna. Pak se ale internetově zamiluje do Pákistánce Tabishe a život nabere nečekané obrátky. Román odhaluje zákoutí života lidí s postižením a nese prvky investigativní reportáže.

„Všechno je v pořádku! Nejsi starý! Stačí se nedívat do zrcadla.“ Markéta už řadu let pracuje jako pendlerka, vždycky se několik týdnů stará o věkovité klienty v Anglii a několik týdnů má volno. Británie v čase brexitu poskytuje soukromým pečovatelkám možnost nečekaného výdělku a Markéta je ve svém oboru dobrá. Ale i ona potřebuje být opečovávána. Brzo se stane obyvatelkou dvou zcela odlišných světů: v Anglii je lepší služka „z Polska“, v Tunisku obletovaná bohatá turistka. A doma v Česku? Tam ji syn a snacha berou na milost jen proto, že jim dává peníze a stará se o vnoučata. Léta letoucí toužila po lásce, ale teprve teď, když už je jí hodně přes padesát, konečně našla muže svých snů. Život je krásný. Jen si musí vzít příklad ze svých klientů a nikdy se nedívat do zrcadla.

Eine Weltenbummlerin, Prosaikerin im Körper einer Reporterin, die schwungvolle Geschichten aus einer multikulturellen Welt erzählt. Die Ereignisse in der Heimat betrachtet sie mit einem Blick von außen, die globalen Entwicklungen dafür aus unmittelbarer Nähe. Sie nimmt kein Blatt vor den Mund, verzichtet auf Sentimentalität, ihre Literatur ist direkt und unverblümt – in Wort, Stil und der gewählten Thematik. Sie ist intensiv, in einer sich permanent entwickelnden Bewegung, frei von Vorurteilen und Ideologien. Rein, außergewöhnlich, notwendig.

Popis není dostupný

Velkoměsto, láska, zločin, umění i smrt. V románuDej mi ty prachy Iva Pekárková skloubilahlubokou znalost New Yorku a jeho obyvatels dramatickým vypravěčským uměním, básnickýmipopisy míst i situací a legračními scénkami.Kniha koncipovaná jako milostný dopis městuNew York od řidičky žlutých taxíků (kterouPekárková skutečně sedm let dělala) je napsanás naprostou precizností a úctou ke geniu loci:každé ze dvou tisíc newyorských nároží je vylíčenétak, jaké skutečně bylo, když ho autorkaviděla na vlastní oči. To platí i o všech newyorskýchčtvrtích, i těch, do kterých nikdy nebyloradno chodit, natož v nich pobývat. I když je toromán, stalo se Dej mi ty prachy předmětemstudia mnohých sociologů, spisovatelů a vědců,kteří se zajímají o New York a řidiče newyorskýchžlutých taxíků.

Kniha Sloni v soumraku Ivy Pekárkové líčí nerovný vztah mezi mladým Senegalcem bez naděje, že se někdy dostane za lepším životem do Evropy, a starší Angličankou bez naděje, že někdy najde milujícího partnera. Ale mezi romány o nešťastných láskách bělošek k Afričanům se řadí jen výběrem příběhu. Není to úpění zhrzené ženy, která padla za oběť novodobému sňatkovému podvodníkovi. Je to hloubková sonda do života, duší, kultur i postelí obou hlavních postav, podaná se smyslem pro detail, humor i absurditu.Banální a trochu smutný příběh autorka svým svěžím jazykem a všudypřítomným nadlehčeným humorem přetváří v příběh svěží a veselý.

Iva Pekárková strávila většinu života v zahraničí anebo aspoň obklopená lidmi z jiných národů a kultur. Dala si kdysi za úkol co nejdokonaleji poznat celý svět a intenzivně na tom pracuje. V mládí pracovala jako sociální pracovnice v Jižním Bronxu a vyučovala angličtinu v uprchlických táborech v Thajsku. Ve středním věku si opatřila početnou rodinu v Nigérii a už dlouho sleduje mezirasový cvrkot v jižním Londýně, v Česku i jinde. Patří k pozorovatelům, kteří chtějí všechno vidět zespoda a důkladně a k autorům, kteří se pro příběhy vypraví kamkoli. Nebojí se psát o věcech příjemných i nepříjemných, tragických i legračních. Multikulti pindy (v novém vydání, doplněném o řadu dalších článků) – to je pohlazení po duši každého, kdo touží vidět svět zblízka a nezkreslený ani optikou strachu a nenávisti, ani vynucené politické korektnosti.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný