„Bratři Aškenazyové" (1936) jsou mnohými odborníky považovány za dosud nejvýznamnější anglicky psaný román z židovského prostředí – sága židovské měšťanské rodiny z Lodže v období sílícího kapitalismu, kdy dávné židovské tradice, spjaté s náboženstvím, byly zasaženy novodobými tendencemi; Singerovy Židé už nejsou jen pasivní a zbožní lidé, ale i agresivní kapitalisté, revolucionáři či političtí vůdci. Autor se odpoutal od introspektivnost i tzv. „štetl" prózy klasiků z konce 19. století a do jidiš literatury přináší mnohovrstevnatou dějovou osnovu, širokou škálu charakterů a vypravěčské postupy evropského románu.

Nejznámější román bratra slavného I. B. Singera byl rovněž zdramatizován a patří k nesporným vrcholům jidiš prózy 20. století. Příběh zbožného mladíka, jenž se na dvoře tyranského cadika proti vlastní vůli zaplete s cadikovou ženou, vyústí v drama lidské identity. Žena umírá a její milenec odchází z rodného kraje, aby se po letech vrátil jako někdo docela jiný, o jehož totožnosti se v náboženské obci vede spor. Ke světovému úspěchu románu přispěla autorova znalost dobových reálií, mistrné líčení atmosféry cadikova dvora, skvěle vykreslené postavy a v neposlední řadě strhující příběh.