Znáte ji. Je zvláštní. Tichá. Nepřístupná. Zjevně pohrdá vašimi plány, sny a osobností. Nemá chuť ani potřebu se zdržovat. Chce jen jít domů a postarat se o domácnost.Možná jste ji právě pozdravili na chodbě. Odpověděla? Nejspíš jen stroze, z povinnosti. Není příjemná. Nezajímá ji, jak se máte. Nejspíš se ani neotočila.Je to žena, která pro své okolí nic neznamená. Žije vedle. Přes ulici. Nebo ve vašem vlastním bytě. Možná jste ji potkali v obchodě nebo ji znáte z fronty na poště. Občas zvedne pohled, ušklíbne se, zakroutí hlavou. Nic jí není dost dobré. Má dvě dospělé děti, vnoučata a manžela. Žije spořádaně. Možná až moc. Všechno podle ní musí být perfektní! Jednoduše víte, že má naklizeno, i když vás k sobě na kávu nikdy nepozvala.Zdá se, že se v jejím světě nic nemění. Stejné zvyky, nálada, dokonce i účes snad dvacet let.Ale najednou je pryč.A lidé se začínají ptát.Kam zmizela? Co se jí stalo?A kdo vůbec byla?

Vystrčila jsem hlavu a podívala se na telefon. Nevypadal nebezpečně, pořád to byl můj mobílek s růžovým krytem. Otevřela jsem zprávy. Koukal se na mě odkaz a pod ním jen nápis: A mám toho spoustu. Znovu jsem klikla na modrý řádek a vyskočilo na mě okno s obyčejnou blogovou stránkou. Měla jednoduchý název: Malá Mrcha Aneta. Sjela jsem o kousek níž a viděla sama sebe, jak odcházím z baru, sukni mám vyhrnutou až po záda a v ruce omlácené boty. Můj zadek se smál do objektivu a nevěřili byste, kolik lidí ta fotka zaujala. Už to nemohlo být horší. Omyl, bylo. Co když se jednoho dne vzbudíš a zjistíš, že celý svět, ve který jsi věřila, je vlastně jen mylná představa? Co když je tvá rodina pouhý hlouček spolubydlících? Co když se ti přestane dařit ve škole? Co když ten kluk, co ti říkal, že tě miluje, chodí za jinou? Co když se tvá nejlepší kamarádka těší z tvých problémů? Co když zjistíš, že jsi v davu sama? Co když se někdo rozhodne se ti mstít? Co když se ti budou všichni smát? Co když všichni ty fotografie uvidí? Co když tu nebude nikdo, kdo by jim řekl, ať přestanou? Co když… je to tvůj příběh?