Tato kniha je průřezem literární tvorby hudebního skladatele, klavíristy, dramatika a spisovatele Ilji Hurníka. Pestrost autorovy literární tvorby ukazuje celkem na šedesát sedm fejetonů, esejí, apokryfů a především povídek.

Logika praví, že osm je přirozené číslo, které následuje po číslu sedm a předchází číslu devět. Také osmému Notýsku Ilji Hurníka předcházelo sedm předešlých (Zelený, Modrý, Růžový, Infračervený, Fialový, Tyrkysový a Sivý, takže autor začne mít problém, zda vzorník barev nebude zcela vyčerpán). Nepořádek v matematice vytváří fakt, že autor ke svým devadesátinám vydává t e p r v e osmý Notýsek. Nesměl by to však být neúnavný I. Hurník, aby si s problémem neporadil. Stejně jako v předchozích svazcích i zde přesvědčivě dokládá, že je mistrem prozaických miniatur par excellence. Nelze však skrývat ani skutečnost, že četba jeho Notýsků má nespornou poznávací hodnotu. Jen namátkou – čtenáři se v tomto Oranžovém dozvědí např. o celosvětovém unikátu – vesničce Mechová, kde levice a pravice skončila ve vzájemném objetí, právě tak jako o knížectví, kde hokejisté hrají v květnu a ženy v dubnu strojí stromeček a malují kraslice. Zjistí také, proč jistému dědečkovi vadilo, že nám ukradli Vltavu, či co si díky své až chorobné abstinenci natropí účetní Nepísk. Autor samozřejmě zavede čtenáře i na Backer Street, aby nahlédli co s Sherlockem Holmesem udělá podzim, či co se stane, když slavný detektiv ve spolupráci s dr. Watsonem začne psát paměti.

Sedm bylo divů světa, na sedmi pahorcích se rozkládal Řím, sedm svobodných umění vyznávali antičtí vzdělanci, o existenci sedmi nebes jsou přesvědčeni uctívači islámu, s e d m Notýsků má na svém kontě nestárnoucí Ilja Hurník. V rozpětí sedmi let vydal v Akropolisu sedm notýsků (Zelený, Modrý, Růžový, Fialový, Infračervený, Tyrkysový a nyní Sivý), jejichž čtenářům nedal ani jednou příležitost zapochybovat o svém literárním mistrovství, neuvěřitelném ovládnutí kouzel a tajů prozaických miniatur. Ať již někdy inklinují více či méně k arabesce, apokryfu, sloupku, bajce, fejetonu, eseji či střídmě fabulované povídce, vždy mají nezaměnitelný rukopis s osobitou poetikou. Jen zřídka se lze v domácí literatuře setkávat s tak ojedinělým smyslem pro překvapivou zkratku, gradaci příběhu a jeho pointování, s nevšední prací s jazykem, jeho rytmem i zvukovou stránkou (své o tom ví např. Otakar Brousek, věrný interpret Hurníkových miniatur na večerech pražského PEN klubu). Přebal s ilustrací A. Borna.

Závěrečný svazek unikátního edičního projektu desetidílného cyklu Hurníkových Notýsků, připravený tentokrát z autorových dosud nepublikovaných prozaických miniatur, nalezených v jeho pozůstalosti (od roku 2005, kdy uveřejnil první ze svých Notýsků, se jich na knihkupeckých pultech objevilo celkem devět: Zelený, Modrý, Růžový, Fialový, Infračervený, Tyrkysový, Sivý, Oranžový a Okrový. Vznikla tak sbírka téměř 400 short story, ať již někdy inklinujících více či méně k arabesce, apokryfu, sloupku, bajce, fejetonu, eseji či střídmě fabulované povídce, soustředěných na více jak třinácti stech tiskových stranách, doprovázených vždy líbeznou obálkou s leptem Adolfa Borna.). Všechny ty soubory originálních próz spojuje táž poetika, jazyk, humor i etika. Všechny potvrzují autorovo svrchované vypravěčství, smysl pro humor a překvapivou zkratku, jeho umění gradace příběhu a jeho pointování, nevšední práci s jazykem, jeho rytmem i zvukovou stránkou. Zlatý notýsek pak doprovází hodnotící studie prof. Miloše Horanského, reflektující tuto část autorova díla.

Devět bylo Múz ve starém Řecku, devět nebes rozlišovali v pradávné Číně, devátý Notýsek se zrodil z pera nestárnoucího spisovatele, hudebního skladatele, klavírního virtuosa a pedagoga Ilji Hurníka. Jako by pramen jeho prozaických miniatur byl nevyčerpatelný... Tentokrát sudičky přisoudily jeho devátému Notýsku okrovou barvu. S ní se zvláště nápadně snoubí autorův suchý anglický humor. Čtenář se tak dozví, jak si císař Rudolf II. neuměl poradit s nesmrtelností, proč andělé nemají smysl pro humor a nejsou schopni hlasitého smíchu, jak Hurníkovi milovaní Slezané objevili Ameriku či jak vypadá správný „vědecký“ rozbor hudby animální („Zoolog zůstane bezradný nad slepicí. Napovíme mu: Začínající kokoko je předtaktí v triole, po něm dramatický skok na těžkou dobu: Kdááák.“). Zvláštní polohu zde tentokrát zaujímá autorova pozornost filologii: tomu odpovídají např. zkoumání parazitních projevů v řečnických vystoupeních, zamyšlení nad posláním zdrobnělin v češtině či vyprávění o bezuzdném řádění slabiky ne. Milovníci Hurníkových příběhů s Sherlockem Holmesem se zase dozví, proč se slavný detektiv nestal majitelem stradivárek.

Nad autorovými notýsky začíná být lehce nepřehledno... Kolikátý že to již je? Inu, šestý! Co je však přehledné, je Hurníkův nezaměnitelný rukopis, s překvapivými pointami a laskavým humorem. Právě proto si je čtenáři tak oblíbili a opatřování kompletní série notýsků se pro nejednoho z nich stalo doslova vášní. Ani tahle sbírka autorových osobitých prozaických miniatur své čtenáře nezklame. Setkají se zde např. s příběhem o možných způsobech kultivovaného vybavení součásti našeho obydlí, označované pouhými dvěma samohláskami (OO), s patáliemi Kruhu strážců čistoty mateřského jazyka, s problémy stařičkého Noa s osazenstvem jeho archy, ale i s půvabnými apokryfy o vdovách po Kosinovi a Lomikarovi, či o Žižkovi jako průkopníku nudistických koupelí. Nechybí samozřejmě ani autorův milovaný Sherlock Holmes (v Případu pekelném) či dýmkařské vyznání. Čtenáře z řad pedagogů možná zaujme jak vypadá sexuální harašení na půdě hudební školy, jiné zase poznání, co všechno může způsobit aterom nebo taková anketa v Žitobystrotukách.

Po Zeleném, Modrém, Růžovém a Fialovém přichází na řadu Ultračervený notýsek. Jestliže během pěti let předkládá nestárnoucí Ilja Hurník již pátou sbírku svých originálních prozaických miniatur, spojených touž poetikou, jazykem, humorem i etikou, pak jeho Notýsky vstupují do české literatury jako zcela ojedinělé dílo. Je až neuvěřitelné a v kontextu domácího písemnictví nepochybně výjimečné, jak si jeden a týž autor získal širokou čtenářskou přízeň svými skromnými povídkami, apokryfy, fejetony či eseji. Také ve svém pátém „notýsku“ potvrzuje Ilja Hurník své svrchované vypravěčství, smysl pro humor a překvapivou zkratku. S jejich pomocí čtenáře seznamuje se svou kategorizací strašidel, s analýzou filozofie šachové hry, s tajemstvím česnekové vůně či s dramatickým líčením toho, co mohou způsobit dva slepené listy v knize, nebo co se stane, když se v náhrobním nápisu nahradí tečka písmenem e. Ultračervený notýsek tak jen potvrzuje autorovo krédo z počátků jeho „notýskového“ období: „Deník se před čtenářem skrývá. Notýsku čtenář nevadí.“

Další ze série Hurníkových "notýsků" (po Zeleném, Modrém a Růžovém jde již o čtvrtý), přinášející žeň z autorových nejnovějších fejetonů, esejů, apokryfů a střídmě fabulovaných povídek. Nestárnoucí Ilja Hurník si v nich se svým laskavým humorem bere na paškál věci, které nás lidi doprovázejí na naší životní pouti, jako jsou šaty, okna, loutky, šle, zvířata či jídlo, ale zamýšlí se i nad některými našimi vášněmi, jako jsou houbaření, smysl pro sbližování či pro omyl.

O tom, že hudební skladatel Ilja Hurník (* 1922) je mistrem fejetonu, eseje, apokryfu či střídmě fabulovaných povídek, není třeba nikoho dlouze přesvědčovat. Nyní přišel se sérií svých "notýsků"; nejprve přišel na řadu Zelený (2005), potom Modrý (2006) a už držíte v rukou Růžový. Také v něm si nestárnoucí autor všímá zdánlivě všedních věcí, které nás obklopují a s nimiž žijeme, aby nakonec zjistil, že i ony žijí svůj život a mají své osudy. Jako muzikolog však analyzuje i tak kompromitující stavy, jako jsou např. říhání, škytání, kýchání, chrápání ("řada hudebních čísel") či smrkání. I v Růžovém notýsku Ilja Hurník znovu potvrzuje svůj neotřelý smysl pro suchý anglický humor, což osvědčují nejen příběhy spisovatelova oblíbeného Sherlocka Holmese, ale třeba i podrobný rozbor pohádky o Budulínkovi.

Kniha "Modrý notýsek" spadá do žánru Literární vědy. Autorem je Hurník Ilja. Kniha je vázaná. Obsahuje 123 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Akropolis" z roku 2006. Přejeme příjemné čtení.

Ve svých knihách se hudební skladatel Ilja Hurník přidržuje povětšinou žánru fejetonu, eseje, apokryfů či střídmě fabulovaných povídek. Činí tak i ve své nejnovější práci – dvacáté knize, k jejímuž názvu autor Trubačů z Jericha, Kapitolských hus či Muzikálního Sherlocka (máme-li jmenovat alespoň ty nejznámější) podotkl: „Notýsek se nosí v kapse, aby byl po ruce, když člověka něco napadne. Zvlášť, když mu zas toho tak moc nenapadá. Když zažije příběh, nebo si vymyslil, že ho zažil. Nebo zvážní, protože na to a ono si udělal vlastní názor. Teprve až to napíše, doví se, jaký to názor vlastně má. Někdo si píše deník, budiž, ale do deníku se leccos nevejde, na příklad detektivka, či jak to bylo s Vilémem Tellem. Do notýsku se vejde všechno. Deník se před čtenářem skrývá. Notýsku čtenář nevadí.“

Knížka, která slovy autora "připomíná dávnou slávu dopisování, kdy se člověku s perem v ruce probouzela chuť vymýšlet, tvořit, něco ze sebe zvěčnit, co si kdosi přečte a uloží." Ilustrace knihy tvoří dobové pohlednice ze sbírky Josefa Ptáčka.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Groteskní detektivní příběhy, ve kterých hraje Sherlock Holmes první housle. Příběhy založené na hypotéze, že Sherlock Holmes byl nejen detektiv, ale především houslový virtuóz. Jeho muzikantskou vášní ale trpí hlavně věrný společník Watson. Holmes má slavit jubileum stého vyřešeného případu, ale místo toho se věnuje mávání smyčcem, kalafuně a problémům se začínající pleší. Ilja Hurník líčí slavné detektivní duo s ironií, jemným inteligentním humorem a nádechem nostalgie.

Popis není dostupný

Popis není dostupný