Vzpomínky na 60 let v oboru sociální politiky, správy a práva z let 1955-2015 je autorský text již zesnulého prof. JUDr. Igora Tomeše, CSc. Je výjimečným svědectvím, které s vysokou citlivostí a smyslem pro detail popisuje profesní a životní dráhu výjimečné osobnosti. Čtenář je postupně, chronologicky, seznamován s jednotlivými klíčovými etapami života prof. Tomeše, v rámci nichž sám autor líčí svůj profesní vývoj v kontextu proměnlivého politického dění. Živý a poutavý výklad nechává strukturovaně nahlédnout nejen do strmého kariérního růstu geniálního experta, sociálního politika mezinárodního významu, ale také do mysli nesmírně vnímavé a velkorysé osobnosti. Autor mistrně, s vypravěčským umem jemu vlastním popisuje své vzestupy a pády, k nimž zaujímá specifický produktivní přístup, který ho podněcuje k další činnosti a práci na sobě samém. To mu nakonec pomáhá překonávat zpočátku těžké období normalizace, které mělo zamezit uplatnění jeho odbornosti a jejímu dalšímu rozvoji. Opak byl však pravdou a Tomeš se rychle na vzniklý stav adaptoval a využil svých dosavadních zkušeností např. k vytváření důstojných podmínek zaměstnávání dělníků v hutním podniku. Druhá, porevoluční část Tomešova vyprávění, líčí jeho krátkodobé, přesto zásadní angažmá ve vrcholné politice a dlouhodobou účast na mezinárodních sociálních reformách. V závěru nechybí ani vzpomínky na jeho porevoluční působení na akademické půdě, jemuž se věnoval až do své smrti v r. 2018. Text je neotřelým, zvláštním zážitkem a živou vzpomínkou nejen pro ty, kteří prof. Tomeše znali, ale i nesmírně poučným a inspirativním obsahem pro ty, kdo měli možnost ho poznat pouze zprostředkovaně, a to zejména prostřednictvím jeho bohaté publikační činnosti.

Veřejná sociální politika narušuje principy povinné sociální solidarity a systémově nevyváženými ekonomickými (spořícími) zásahy ohrožuje část populace sociálním vyloučením. Tato monografie pojednává o rozdílu mezi dobrovolnou a povinnou solidaritou a o povaze a rolích povinné sociální solidarity v evropské civilizaci. Rozebírá přednosti a rizika povinné sociální solidarity. Dobrovolná solidarita zahrnuje především altruismus, filantropii a humanitární pomoc a je produktem křesťanských kořenů evropské civilizace. Vyústila v uznání lidských práv mezinárodními úmluvami i ústavní listinou ČR, které zajišťuje povinná sociální solidarita. Ta je organizovaná státem, hrazená z veřejných rozpočtů a zahrnuje všechny formy sociálního pojištění, sociálního zaopatření, sociální péče a sociálních služeb. Rozsah povinné solidarity je determinován nezadatelnými sociálními právy (sociální doktrínou státu), zpravidla upravenými ratifikovanými mezinárodními smlouvami. Výklad problému v této monografii je veden v historické, teoretické, analytické a praktické poloze, včetně vymezení právního rámce. Právní rámec sociálních reforem je kriticky analyzovatelný. Přitom jsou využity autorovy osobní zkušenosti, které získal při účasti v odborných týmech Mezinárodní organizace práce, Světové banky a EU na sociálních reformách v celé řadě evropských i mimoevropských států. Pracoval či spolupracoval na politice zaměstnanosti, její právní úpravě, na formulacích podmínek práce, na programech sociální reformy, na reformě financování zdravotnictví a sociálního pojištění a na reformách sociální péče a pomoci.

Podnětem k vytvoření publikace se stala diskuse odborníků z pěti vysokoškolských pracovišť - v Praze, Brně, Českých Budějovicích a Hradci Králové - na téma sbližování pracovního práva a práva sociálního zabezpečení, se souvislostmi na zdravotní a školské právo. Tím vzniká nový obor veřejného práva, jehož obsahem je povinná sociální solidarita organizovaná státem s občany, kteří uplatňují svá nezadatelná sociální práva vůči státu a společnosti. Autoři popisují sociální a právní instituce, které tvoří obsah tohoto nově vznikajícího oboru veřejného práva. Svým systémovým uspořádáním vycházejí z Beveridgova pojetí nezadatelných sociálních práv občanů na zdraví, vzdělání, výdělečnou činnost a sociální pomoc a tomu odpovídajících povinností sociálního státu evropského typu. Sociální právo tak upravuje sociální souvislosti práva na zdraví, vzdělání, výdělečnou činnost v důstojných podmínkách, na sociální podporu a pomoc a na řešení sociální zaostalosti některých částí obyvatelstva. Jedná se o nové pojetí, které nebylo tímto způsobem dosud zpracováno.

Popis není dostupný

Monografie vypracovaná pracovníky katedry sociální práce a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v rámci výzkumu "Sociální souvislosti stárnutí obyvatelstva", zařazeného do širšího výzkumu PRVOUK Univerzity Karlovy, shrnuje výsledky výzkumu podpory správy paliativní péče státními a veřejnými institucemi. Soustřeďuje se zejména na otázky veřejné podpory hospicové péče. Na základě rozhovoru s řediteli velké většiny existujících hospiců v České republice a na základě skupinových rozhovorů (metodou focus group) se zaměstnanci ve vybraných hospicích docházejí autoři k závěru, že hospicová péče nemá dostatečnou podporu veřejných institucí a veřejnosti. Paliativní péče nabízená hospici je přitom obecně považovaná za podstatně kvalitnější než péče poskytovaná v nemocničních a jim podobných zdravotních zařízeních; vyšší kvalita byla zjištěna zejména v sociálních a duchovních dimenzích hospicové péče, které činí proces umírání důstojnějším. Ze zjištění je dovozena potřeba větší podpory státní a veřejné správy hospicům.

Knížka Příjemný zralý věk aneb Jak může být druhá poloviny života lepší než ta první tak nabízí každému, kdo se zajímá o to, jak se dobře připravit na období své zralosti nebo, pokud již v této životní fázi je, jak svůj věk ku prospěch svému i svého okolí v tom nejlepším smyslu slova využít, pestrou paletu postřehů, podnětů, myšlenek a rad erudovaných odborníků, v dobře srozumitelné a často i velmi vtipné podobě. Neměla by proto chybět v žádné příruční knihovničce a může se stát i dobrým společníkem na letní dovolenou. Publikace obsahuje texty renomovaných autorů a současně významných osobností, které spojuje snaha ukázat, že proces stárnutí, kterého se mnoho lidí více či méně obává, naopak nabízí prostor pro nové aktivity a zážitky, je příležitostí opravdovějšího a smysluplnějšího prožívání a otevírá i mnoho oblastí, na něž dříve nezbyl čas.

Příručka pro studující sociálních, právních a příbuzných oborů i pro profesionály v oblasti sociální práce, sociální správy a státní správy podává obecnou teorii sociální správy i popis současných úkolů a institucionálního zajištění v této oblasti u nás a ve světě, zejména v EU. Vysvětluje, jak u nás funguje správa zaměstnanosti, zdravotní správa, sociální pojištění a podpora, pomoc a služby, a které orgány se na nich podílejí a jakými předpisy. Druhé, rozšířené a přepracované vydání v obecné části pojednává o subjektech sociální správy, jejím postavení, výstavbě a výkonu, financování a řízení. Zvláštní část je zaměřena na jednotlivá odvětví sociální správy podle mezinárodně přijatého členění. Editor publikace prof. JUDr. I. Tomeš je předním odborníkem v oblasti sociální politiky a správy. Autorský kolektiv tvoří vysokoškolští učitelé a pracovníci MPSV ČR.Také jako e-kniha

Popis není dostupný

Kniha volně navazuje na publikaci Úvod do teorie a metodologie sociální politiky, vydanou v Portálu v r. 2010. Lze ji považovat za praktický výklad k uvedenému teoretickému pojednání, který seznamuje s mezinárodněprávním i českým právním rámcem, s hlavními principy uplatňovanými v jednotlivých oborech i s problémy, s nimiž se realizátoři sociální politiky zpravidla setkávají. Prof. JUDr. Igor Tomeš, CSc., přednáší na FF UK teorii sociální politiky, obory sociální politiky, sociální správu, úvod do práva a řízení regionální politiky; na Vysoké škole aplikovaného práva v Praze pak teorii sociální politiky, mezinárodní sociální politiku a terénní sociální práci. Založil Českou společnost pro pracovní právo a sociální zabezpečení, spolupracuje na projektech OECD a EU. Publikoval 14 knih, v Portálu vyšly jeho tituly Sociální správa (2009) a Úvod do teorie a metodologie sociální politiky (2010).